Do Pekla zadarmo...aneb fotbalový zápas PAOK Soluň - Olympiakos Piraeus 16.03.2009 | autor: Skočdopole Martin | rubrika: Sport
Neděle, universitní kantýna, já a mí noví spolužáci obědváme a přemýšlíme nad programem na tento víkend. Naproti nám sedící Řek pročítá místní periodikum na jehož titulní straně nepřehlédnutelně září nadpis (samozřejmě řeckým písmem které pro nás Čechy představuje něco jako rozsypaný čaj na bílém papíře) PAOK Thessaloniky vs. Olympiakos Piraeus. Zápas, který by bylo hřích nevidět. O následném programu je tedy jednomyslně rozhodnuto.
Na stadion vyrážíme o tři hodiny dříve. Potřebujeme sehnat „oficiálního“ prodejce lístků, neboť, jak nás onen čtenář novin z kantýny informoval, zápas je již dlouhou dobu vyprodán. I přesto doufáme, že se na stadion s trochou dávky štěstí dostaneme. Cestou na mač nás ohromuje obrovské množství fanoušků, kolony troubících aut ověšených vlajkami a šálami, vše v dominantních černobílých barvách místního PAOKu. Při čekání na autobus, jež by nás měl dopravit ke stadionu, kolem nás projíždí stařičký Ikarus přeplněný k prasknutí fanoušky ‘hooligans’ PAOKu. Ti co se nevešli dovnitř (jen pro představu asi 20 fanoušků), vesele hopsají po střeše autobusu. To mě jen utvrdilo v tom, že Řekové jsou národem horké krve. Zanedlouho přijíždí náš transport na stadion, také slušně přeplněný, ale střecha nás naštěstí nečeká...
V autobuse se dáváme do řeči s několika fanoušky PAOKu. Ti nám s obrovskou horlivostí vypráví, jak je Olympiakos jejich největším nepřítelem, a lepší premiérový zápas jsme si nemohli vybrat. Také je nám sděleno, jak byl PAOK minulý týden při pohárovém zápasu v Piraeu ‘zaříznut’ rozhodčím, jenž jim vyloučil dva hráče a jejich miláčci prohráli 1:0. To jistě atmosféru dnešního zápasu pěkně vyšperkuje...
Zhruba tři hodiny před začátkem utkání přijíždíme ke stadionu. To co se zjevuje před mýma očima je něco neuvěřitelného. Kolem stadionu snad milion lidí, a to i přesto,že do začátku hry zbývá hromada času. Fanoušci sborově zpívají místní chorály, není snad nikdo kdo by neměl část oděvu v klubových barvách. Atmosféru zápasu podtrhují mimořádná opatření ze strany místní policie, která nejenže se musí vypořádat s místními světově známými rowdies, navíc má přikázáno z bezpečnostních důvodů nevpustit na stadion jediného fanouška Olympiakosu.
Pokoušíme se najít nějakého překupníka, ale marně!! Je to jako hledat jehlu v kupce sena.
Po pár desítkách minut jsme vyčerpáni, a proto se odebíráme do místního občerstvení, řádné klubové hospody, nacházející se přímo v útrobách místního stánku. Opět se bez ostychu začínáme bavit s několika fanoušky a zjišťujeme situaci. Na otázku, zda-li je možné se nějak dostat na stadion, se nám dostává suché odpovědi “NO....“. Po chvilce se s mým portugalským kamarádem dáváme do řeči s partou stejně staře vypadajících Řeků. Ti se nacházejí v totožné situaci jako my, ale evidentně to nijak neřeší a posilňují se pivem. Jsme však ujištěni, že na stadion se už nějak dostaneme... Prý to není problém, neboť po začátku už lístky nikdo nekontroluje a s davem se lze protlačit skrze ostrahu.... Tato informace pro nás znamená jiskřičku naděje. Mezitím se k nám připojují další dva naši spolužáci, kteří nakonec byli úspěšnější a sehnaly dva lístky za 40 EUR (což je oficiální cena). Samotná cena nás velice překvapuje. Nejsme si jisti,zda-li kvalita ligy dosahuje úrovně, jak jsou nastaveny ceny lístku. Avšak všichni víme, cena se neřídí kvalitou, ale především poptávkou... Cena lístku nás jen utvrzuje v tom, že lístek si rozhodně kupovat nebudeme a vstup na stadion riskneme. V tom okamžiku se venku ozve obrovský řev, rychle se jdeme podívat, co se děje... Policie rozhání dav fanoušků za pomocí slzného plynu, jehož štiplavý zápach se zanedlouho dostane i do hospody. Každý začal slzet a kašlat, ale jít ven by byla doslova sebevražda. Vzduch byl daleko horší, než uvnitř a hrozilo, že dostanete tomfou po hlavě...
Poté, co se slzný plyn rozptýlil po okolí, rozhodli jsme se, že je nejvyšší čas, dostat se na zápas. Obcházíme tedy stadion a zkoumáme všechny možnosti. Všimneme si několika lidí, co přelézají plot, tak si říkáme, proč to také nezkusit. Jdeme tedy do toho.Ale najednou slyšíme ten povědomí řev, co už tu jednou byl. Opět začala úřadovat policie a její slzný plyn. Je to pro ně nejjednodušší řešení. Plyn se začal rychle šířit, musím říct, že takový zážitek už si nechci nikdy prožít. Jen utíkáte a modlíte se, abyste byli co nejdříve pryč z dosahu plynu. Oči vám slzí, nemůžete se pořádně nadechnout, opravdu jsme si to užívali plnými doušky.
Když se vzduch vyčistí, opět se snažíme nalézt skulinku jak proklouznout. U jedné brány vidíme poměrně slušný dav lidí a říkáme si, že tohle je naše poslední šance... Připravujeme si 10 €, které při nejhorším vrazíme do ruky pořadateli ať nás pustí dovnitř. PODAŘILO SE, pořadatel ani nechtěl peníze, jen se usmál a řekl: „enjoy it“
Stadion je naplněný k prasknutí. Kapacita je 30 000 míst. Je zde určitě o deset tisíc fanoušků víc. Stojí se všude,kde to jde. Zápas má neuvěřitelnou atmosféru, všude hoří bengálské ohně, dýmovnice, ohňostroje, lepší než vítání čínského Nového roku. Fandí všichni a po celou dobu zápasu, děti, ženy, staří, mladí, ženou neúnavně svůj tým dopředu. Zápas je několikrát přerušen, poté co několik předmětů zasáhne hráče Piraea. Jít kopat roh je téměř boj o život. Hráč je v tu chvíli pro fanoušky snadný cíl. Nejvíc to schytává Djordjevic, “zřejmě velký oblíbenec v Soluňi“. Zápas má naprosto všechno; šance, tvrdé zákroky, neuvěřitelnou atmosféru.. Jediné co chybělo byly bohužel góly. I tak si tento zápas budu pamatovat do konce života. Ani se raději nedomýšlím, co by se dělo, kdyby domácí tým zvítězil. Rozpoutalo by se opravdu to pravé peklo.
Pro ilustraci přikládám pár odkazů, jak tento zápas vypadal:
http://www.youtube.com/watch?v=mGsxqqnrMSA&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=KKQ-i1b3-L8&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=QC_xWvo1s4A
|
O autorovi:
