Sportovní život v Sydney 13.09.2010 | autor: Sedláček Pavel | rubrika: Na cestách
Sydney - Australané milují sport! A co víc oni ho i aktivně provozují. Jinými slovy je potřeba hned na začátku vyvrátit představu, kterou se my Češi velmi rádi uspokojujeme a konejšíme, že lidé žijící ve vyspělých zemích západního světa musí být zákonitě už z principu fyzicky zpohodlnělí, zkažení hamburgerovou a hranolkovou stravou a tělesně obecně ve velmi špatném stavu.
 Neměl jsem teda zatím tu čest navštívit Spojené Státy Americké, které jsou u nás obecně považované za jakýsi symbol tohoto fastfoodového nezdravého životního stylu, takže nemůžu do své kritiky zahrnout i tuto zemi, ale co se Austrálie týká tak se musím všem Australanům a Australankám hluboce omluvit za to, že jsem i já přijížděl s tím, že budu na ulici potkávat pouze chodící hromady tuku věčně vysedávající u McDonalda nebo KFC.
Přestože se to tady těmito řetězci rychlého občerstvení jenom hemží a nějaký ten fastfood najdete v podstatě na každém rohu včetně nepřeberného množství všelijakých indických, japonských nebo třeba mexických bister a občerstvení, člověk potkává na ulici z tělesné stránky naprosto normální lidi - štíhlé, silnější, urostlé, drobnější, vysoké nebo menší, no v podstatě naprosto normální mix lidí, který se ničím neliší od běžné populace u nás doma. Je třeba však také hned na začátku podotknout, že vzhledem k tomu, že obrovské množství lidí žijící v Sydney jsou přistěhovalci nebo mezinárodní studenti a cestovatelé jako já vycházející z rozdílných kulturních prostředí je velice těžké vyřknout nějaký ortel týkající se jen samotných Australanů, protože se většinou v tom davu těžko pozná, zda je dotyčný opravdový Ozík (rozuměj – rodilý Australan) nebo Brit na dovolené, Němec, který přijel procestovat východní pobřeží či student jazyka z Brazílie.
No v každém případě já, jakožto člověk milující pohyb a sport jsem byl velice mile překvapen, jaké podmínky pro sportování mi město Sydney nabízí a poskytuje. Jelikož se mi poštěstilo najít ubytování poměrně nedaleko centra, kde se kromě jiného nachází také jeden z městských parků Hyde Park přecházející ve veřejně přístupné botanické zahrady Botanic Garden sahající až k pobřeží Pacifiku, a které z jedné strany obklopují pověstnou budovu Opery, a jelikož kromě fotbalu miluju taky delší vytrvalostní výběhy do přírody, bylo v podstatě o mých prvních sportovních australských aktivitách rozhodnuto.
Hned při prvním proběhnutí mě Hyde Park a Botanic Garden uvítaly mimořádnou čistotou a upraveností a neobvyklým počtem podobných nadšenců, kteří se stejně jako já rozhodli něco udělat pro svoji fyzickou kondici. Ne, že bych v českých lesích a parcích nepotkával jiné běžce, ale ten počet mě opravdu trochu zarazil. Lidé v podstatě jakéhokoliv věku a obou pohlaví, většinou ve velmi slušivých a kvalitních sportovních úborech, s připnutým MP3 přehrávačem k ruce a sluchátky v uších, pobíhají všude kolem a užívají si pohybu a pěkného počasí stejně jako já. Celý park a zahrady proplétá velmi hustá síť cestiček a všelijakých chodníčků, které jsou velmi umně doplněny rybníčky, palmami a všelijakými dalšími přírodními doplňky.
Proč se zahrady jmenují botanické je každému zřejmé po zahlédnutí nepřeberného množství nádherných rostlin a stromů, které se vyskytují všude kolem. Evropského rekreačního běžce zvyklého maximálně na holuby, veverky a sem tam nějakého toho zajíce, překvapí i zvířectvo, které se motá všude kolem. Kromě výše zmíněných holubů, jejichž výskyt je snad celosvětový a stejně tak i jejich nenažranost a otravná schopnost lidským bytostem překážet v jakékoli outdoorové činnosti, překvapí z ptáků rackové a bílí ibisové s 20cm dlouhým úzkým zobákem, kteří si svojí otravností s holuby nezadají. Králem místní oblohy je však velký bílý papoušek s výrazným chocholem. Seznámili jsme se poměrně rychle, jelikož o sobě dává velmi výrazně vědět a to způsoby, které běžcům nejsou nikterak příjemné.
Jinými slovy pokud náhodou nad Vámi přelétá hejno těchto krasavců je potřeba být nanejvýš obezřetný, aby Vám na hlavě nepřistál pozdrav z oblohy, jelikož metabolismus těchto ptáků je vskutku velice rychlý. Kromě toho má tento bílý fešák mimořádně výkonné hlasivky a pokud se u nás říká, že ptáčkové štěbetají a zpívají, tak tenhle doslova řve způsobem, že je slyšet snad na půl kilometru. Poprvé když jsem ho slyšel, úplně jsem se lekl a musel jsem přerušit běh, abych se podíval jaká, že siréna mi to bzučí nad hlavou. Co se týká létajících živočichů, tak je třeba zmínit ještě netopýry, kteří se naprosto běžně prohánějí po obloze zejména ve večerních hodinách.
Přes den je možné je zahlédnout zavěšené na stromech a jednou se mi dokonce stalo, že jsem do jednoho málem narazil ramenem, když jsem probíhal pod nízkou palmou. Z ostatních živočichů žijících v parku Evropana zaujmou mývalové, kteří vypadají moc roztomile a pak něco mezi opicí a veverkou, co se vyznačuje bílým tělem, dlouhým ocasem a černou hlavou a občas to člověk zahlédne obratně lozit po stromech. Biologický původ a jméno tohoto tvora mi doteď zůstává záhadou. Obecně je ale setkání se všemi živočichy příjemným zpestřením a všichni jsou vůči lidem naprosto neškodní. Jak jsem byl poučen tak opravdové nebezpečí číhá na člověka v Austrálii spíš v oceánu při koupání než na souši. Mezi nejnebezpečnější mořské tvory patří samozřejmě žraloci a v subtropických a tropických oblastech kontinentu také medúza zvaná Box-jellyfish, která se vyznačuje průhledným tělem tvaru krychle.
Pokud Vás zasáhnou její chapadla máte přibližně 2 minuty na to dostat do sebe protijed jinak nastává smrt. Při běhání, ale můžete zůstat naprosto klidní a v pohodě si užívat příjemný mořský vánek, který je zejména po ránu cítit solí, případně se večery kochat nádhernými výhledy na panorama Sydney nebo obdivovat hvězdnou oblohu, která mě okamžitě zaujala svoji jinakostí oproti té naší na severní polokouli, i když pověstné souhvězdí Jížního Kříže se mi ještě objevit nepodařilo. Každý běžec také ocení možnost běhat po perfektně upravených trávnících v celém areálu namísto klasického betonu, což není překvapivě zakázáno, takže o minimalizaci nárazů na klouby dolních končetin je dokonale postaráno, což zejména mé fotbalové kolena a kotníky velmi oceňují. Řekl bych, že australské parky jsou pro člověka toužícího opravdu komplexně procvičit celé tělo hotovým rájem, protože kromě fantastického prostředí nabízí i místa, kde se dá výborně posilovat a procvičovat celé tělo. Podél běžeckých tras jsou vybudovány důmyslné posilovací stanoviště. K dispozici jsou všelijaké lavice, bradla, hrazdy nebo třeba gymnastické kruhy a na mnoha místech jsou dokonce k nalezení i tabule s návody a instrukcemi jak a co na daných přírodních náčiních cvičit. V praxi to pak funguje většinou tak, že sportovec praktikuje dlouhodobý běh a do něj vkládá krátké zastávky na jednotlivých stanovištích, kde posiluje a zpevňuje různé svalové partie. Vše pochopitelně zcela zdarma. Podle mě je tato kombinace dlouhodobého běhu a posilování s vlastním tělem fantastickým prostředkem, jak být tělesně fit a něco takového naprosto postrádám u nás, kde je člověk při posilování odkázán pouze na kliky, sedy-lehy nebo dřepy.
Přímo na kraji Hyde Parku jsem hned první den objevil fotbalové hřiště a mé srdce zaplesalo radostí, že nejsem sám, kdo v této zemi vyznává soccer, což je australský výraz pro náš fotbal. Slovo football je označení pro australský národní sport podobný rugby, jenž se tady těší značné popularitě, ale do jehož tajů jsem zatím neměl možnost nahlédnout. Zmíněné hřiště je bohužel v dost zbídačeném stavu a myslím si, že by na něm odmítl hrát zápas i tým ze 4. třídy okresního přeboru z nejzapadlejší české vesničky. O kropení a sekání trávy na hřišti se očividně nikdo nestará, což je s podivem, protože všude kolem je tráva nádherně upravená a sesečená.
Tento handicap však naprosto nevadí nadšencům, kteří buď hrají klasický rekreační fotbal nebo pouze střílejí na bránu, což mě udivuje ještě víc, protože branková konstrukce postrádá síť stejně jako jakoukoliv záchytnou síť nebo pletivo za bránou, takže po každé střele, i když úspěšné musí střelec na cca 50metrový výlet za míčem. Je na první pohled vidět, že přestože se soccer tady stává stále populárnějším sportem a nadšení a radost z pohybu jsou jim vlastní, určitý praktický přístup na celou věc Australanům pořád chybí. V každém případě si myslím, že je Austrálie pro každého aktivního sportovce zemí zaslíbenou.
Ze Sydney zdraví Pavel Sedláček.
|
O autorovi:
