Po delší pauze jste znovu naskočil do divize. Jaké to bylo po psychické i fyzické stránce – a co všechno se muselo sejít, abyste byl znovu připravený na divizní zápas?
Po fyzické stránce je to pro mě pořád stejné – jedu si to svoje a spoléhám na zkušenosti. Sejít se muselo hlavně to, že už nebylo kam v kádru sáhnout.

Co bylo hlavním důvodem, že to trvalo „tak dlouho“, než jste zase dostal divizní minuty? Zdraví, práce, forma, nebo spíš konkurence v kádru?
Víte co, každý rok je to stejné… Přijdou posily, které mají to „stáří“ nahradit, ale pak se řeší zranění, karty a nakonec se to stáří zase vrací zpátky na plac.

Po výhře s Újezdem přišla těžká prohra ve Slaném. Co podle vás rozhodlo a proč se to podle vás stalo?
Výhra s Újezdem byla z pohledu fanouška skvělá. Měla spoustu emocí a poprvé jsem na Kopanině zažil, i když jen v roli fanouška, děkovačku s fanoušky. Paráda! No a pak se jelo do Slaného, kde na nás vlétli, a mělo to takový spád, že už bylo těžké dostat se z toho psychického bloku do hry.

Jak ten zápas ovlivní tým do zbytku podzimu – hlavně teď, kdy vás čekají tři domácí zápasy se soupeři ze spodku tabulky? Co bude nejdůležitější do zbytku podzimu?
Musíme zápas ve Slaném hodit za hlavu, soustředit se na další a hlavně bodovat. Důležité je, aby byla správně nastavená hlava každého v týmu a celkově hru zjednodušit.

Co vám trenéři řekli před návratem do sestavy – jaké byly pokyny pro zápas a co si z nich berete do dalších kol?
Asi nic moc neřekli. Viděli jste to sami – na zápase se Zličínem a chvíli po něm jeden hráč z kádru vypadl, tak jsem šel já.

Jak se dnes liší váš tréninkový týden oproti době, kdy jste v Kopanině táhl tým góly v divizi 2016/17?
Myslím, že se neliší. Docházka je téměř stejná, akorát já jsem zase o něco starší.

Když se řekne „Daniel Urban – střelec“, co je vaše typická akce, kde se cítíte nejsilnější? A na čem jste teď nejvíc pracoval, aby to v divizi zase „cvakalo“?
S balónem u nohy ve vápně – když mi to tam kluci dotlačí, snažím se zakončit. Na divizi jsem nijak speciálně netrénoval, věděl jsem, že budu nahrazen.

V Pražském přeboru jste dlouhodobě patřil mezi nejnebezpečnější útočníky. Jak moc je to v divizi těžší – rychlostí, taktikou, nebo třeba mentálně?
V divizi jsem hrál i za Dvůr Králové nad Labem, takže vím, co to obnáší. Nebudu lhát, rychlost hry mi úplně nevyhovuje. Potřebuju podporu ze středu hřiště, abych se dostal do zakončení a mohl rozhodovat zápasy.

Památné „nůžky“ proti Podolí se stále sdílí jako highlight. Máte ten gól pořád v hlavě jako svůj top moment, nebo už ho chcete přepsat novým?
„Nůžky“ mám v paměti pořád, ale obávám se, že s přibývajícím věkem a bohužel i kily už se to víckrát nepovede.

V jaké roli se teď v kabině cítíte silnější – jako zakončovatel, nebo spíš mentor pro mladší hráče?
Cítím se v kabině pořád stejně, ale snažím se předávat zkušenosti mladším hráčům.

Kabina prošla změnami, přišli noví mladí hráči. Jak se vám s nimi hraje – a co jim chcete osobně předat?
Moc jsem si s nimi zatím nezahrál, ale doufám, že se mi ještě povede jim nějaké techniky předat.

Jaké máte osobní cíle do zbytku podzimu – minutáž, góly, asistence, nebo spíš pomoct týmu zvládnout sérii bez porážky?
Chci pomoct týmu, jak jen to půjde. Ať už minutáž, góly, asistence – hlavní je, aby se nám podařilo zvládnout zbytek podzimu bez větších zaváhání.