Takže návrat do A-týmu. Po několika sezónách spíš v B-týmu ses teď vrátil zpátky do áčka. Jak si to užíváš?

Beru to pořád stejně. V béčku mě fotbal vždycky bavil, i když si někdo může myslet opak. Já to mám furt stejně – hraju tam, kde mě chtějí a kam mě pošlou, a fotbal si užívám pořád stejně.

Čekal jsi, že se takhle rychle chytíš a odehraješ skoro všechny zápasy v divizi?
Nečekal. Když nás trénoval Karel, tak jsem byl v podstatě v áčku odepsaný. Ne že bych do áčka nechtěl, vždycky jsem s tím byl v pohodě, ale spíš to tak vycházelo. Teď ale cítím, že mi trenér Polák důvěřuje, takže jsem spokojený.

Takže změna trenéra ti pomohla?
Určitě ano.

Odehrál jsi skoro všechno. Jak se cítíš fyzicky?
Začátky po pauze jsou pro mě vždycky těžší, ale po prvních dvou zápasech už jsem se cítil v pohodě. Teď už je to stabilní. Nebylo to úplně ono kvůli nějakým drobným zraněním, ale jinak je to v pohodě.

Cítíš se jistější na míči než v minulých sezonách?
Jo. Klid na míči je podle mě strašně důležitý. Nemám rád, když se hráči míče hned zbavují. Já už jsem v klidu i proto, že nemám nějaké velké ambice. Hraju pro radost, takže jsem uvolněnější a hraju to, co vidím.

Bral jsi období v B-týmu jako krok zpátky?
Ne. Když jsem šel do Kopaniny, pořád jsem měl ambice být profi fotbalista. Ale postupně jsem pochopil, že na to už to asi nebude. Teď už hraju hlavně pro radost. Je mi vlastně jedno, jestli hraju za áčko nebo béčko – hlavní je, že hraju. I můj táta mi říká, že bych měl být nejlepší, ale já to mám nastavené jinak.

Ve Spartě jsi byl od šesti let. Jak na to vzpomínáš?
Byla to top úroveň v Česku. Každý si tam myslí, že z něj bude profík. Já to tak taky měl. Ale postupně se ten sen rozplynul a teď už je to spíš o zábavě.

Do kolika let jsi věřil, že budeš profík?
Asi do 18–19 let, když jsem přišel do Kopaniny. Pak už to postupně odeznívalo.

Co to změnilo?
Postupně jsem si uvědomil realitu. Nebyl to žádný velký zlom nebo zklamání. Spíš přirozený vývoj. Nakonec jsem s tím byl v pohodě.

Proč Kopanina?
Přecházel jsem z Meteoru. Řešil jsem, jestli zůstat v ambicióznějším klubu, ale rozhodla i parta a prostředí. Známí lidi, kamarádi, to byl hlavní důvod.

Kdo je tvůj nejlepší parťák v kabině?
Nechci na nikoho zapomenout, ale nejblíž mám asi k Razičovi (Sebastián Razetto), Mejdžimu (Tomáš Mejdr) a dalším klukům. Nemám tam nikoho, koho bych neměl rád.

Drží tě hlavně kabina?
Jo, určitě. Už mě párkrát napadlo, že bych s fotbalem skončil – hlavně kvůli dojíždění. Ale stejně vím, že by mi to chybělo. Kabina, sranda s klukama… to je důvod, proč to hraju.

Studuješ?
Jo, FTVS – sportovní management. Jsem v posledním ročníku na magistru.

Věříš, že to dokončíš?
Jo, teď už to musím doklepnout. Zbývá diplomka a státnice, takže by bylo blbé to nedodělat.

Nosíš mullet, má to nějaký význam?
Ne, spíš ne. Dřív se mi ani moc nelíbil. Teď to prostě nechávám být.

A náramky?
Ty jsou spíš můj styl. Většinou jsou z cest nebo od známých. Některé nosím už roky a nesundávám je.

Kde se ti líbilo nejvíc?
Filipíny, Kostarika, Panama nebo Mexiko. Nejvíc mě ale láká Jižní Amerika.

Chceš se vrátit do Mexika?
Jo, určitě. A rád bych se podíval i do Kolumbie.

Nebojíš se bezpečnosti?
Je to o tom vědět, kam jedeš. Někde je to fakt jiný svět, ale když víš, kam jdeš, dá se to zvládnout.

Chodíš na zápasy v zahraničí?
Byl jsem dvakrát na Manchester United. To je můj oblíbený klub spolu se Spartou.

Proč United?
Když jsi malej, líbí se ti barvy, znak, atmosféra… žádný hlubší důvod v tom není.

Oblíbený hráč?
Dřív Robin van Persie, teď spíš Bruno Fernandes.

Co děláš mimo fotbal?
Hodně mě chytly šipky. Začalo to během covidu a teď mě to fakt baví.

Hraješ hry?
Dřív FIFA, ale od maturity už ne. Teď na to nemám čas ani chuť.

Jsi extrovert nebo introvert?
Spíš extrovert, ale záleží na situaci. Když jsem mezi lidmi, jsem hodně otevřený, ale umím být i sám a v klidu.

Jak bys popsal svůj fotbalový styl?
Neměl jsem nikdy extra sílu ani souboje, ale myslím, že mám dobré fotbalové myšlení a klid na míči. To je moje silná stránka.