Co cítíte?
Je mi spíš do pláče. Je to smutný. Nastupoval jsem se smíšenými pocity, po dvaceti letech tady jsem přijel s hostujícím týmem.

Vypadalo to, že máte od první minuty chuť se ukázat.
Nějaká zvýšená motivace tam na začátku určitě byla a snad to na hřišti bylo i trochu vidět. Proti bývalému týmu se totiž zpravidla chcete vytáhnout, to je celkem přirozené. Je ale pravda, že ke konci už mi to přišlo trochu nemístné a záměrně jsem raději jen nahrával. Už jsem nechtěl dávat další góly. Už mi to fakt bylo blbý. Úplně vypustit jsem to ale rozhodně nehodlal, to po mně ani nikdo chtít nemohl.

Aby ne, pěkných pár let jste klub držel a vlastně jste pořád pro fanoušky symbolem Uhelných skladů.
Pět let jsem to tu nějakým způsobem táhnul a chtěl jsem to celé zakončit se ctí, stávající situace tu předchozí snahu ale poněkud degraduje. Mně v zásadě nevadí, že se vedení rozhodlo nějakým způsobem pokračovat, naopak za to mají do jisté míry i můj respekt, protože vím, jak těžké je dneska dělat fotbal. Ale tu soutěž prostě přihlásili 25. května, do losovacího aktivu měli spoustu času si to zejména s ohledem na stav hráčského kádru řádně vyhodnotit a klidně ji třeba nakonec odhlásit, nebo přihlásit nižší soutěž. Místo toho sháněli hráče 14 dní před prvním mistrákem, to těžko mohlo dopadnout jinak. Takže do značné míry si za všechno můžou sami. Co si nadrobili, to si teď musí taky sníst a já cítím malou satisfakci, že jsem to ty poslední roky asi nedělal zase tak špatně.

Neříkal jste si, že třeba do utkání proti Uhelným skladům nepůjdete?
Abych se přiznal, tak i tuhle variantu jsem v týdnu před zápasem chvílemi zvažoval. Částečně z úcty ke svému bývalému klubu a částečně i proto, že jsem měl malinko strach, aby se na mě třeba nějak speciálně nepřipravili. To, co se v posledních dnech děje na sociálních sítích ze strany některých nově příchozích, kteří se ohánějí tradicí, staví se do role spasitelů a mě nazývají zrádcem, tak to mě přeci jen trochu znervózňovalo, jakkoli je to absurdní. Naštěstí ale k ničemu takovému ani v náznaku nedošlo. Kluci se na hřišti chovali fakt férově. A klobouk dolů, že to utkání vůbec dohráli, oni za tohle všechno rozhodně vůbec nemůžou.

Mimochodem, v domácí kabině prý nesvítí světlo, neteče teplá voda, ostatně v poločase ani domácí nešli do šatny. Co vy na to?
Tohle raději ani nechci komentovat.

Na domácí straně nastoupil padesátník Jaroslav Dolejš, kterého střídali ve 33. minutě, že neplnil defenzivní pokyny. On se přece mihnul v Uhelných skladech také ve vaší éře, že? K tomu mi něco povíte?
Klidně. On se s námi zapojil do přípravy už teď v zimě, na tréninky chodil poctivě a nějakou minutáž by u nás na jaře určitě dostal. Bohužel měl ale tehdy jistou indispozici s kolenem, a tak se sám rozhodl, že s námi v soutěži nakonec pokračovat nebude. Když jsem ho nicméně viděl na hřišti, přišlo mi, že byl za domácí jedním z nejlepších, takže mě jeho střídání celkem překvapilo.

Napadlo mě, že vás třeba mohl trenér vystřídat v 89. minutě, aby vám fanoušci zatleskali. Byli tady bývalí hráči Uhelných skladů i fandové Kopaniny. Jenže trenér měl jen dva lidi na střídání…
Bylo málo hráčů. Prioritou byl sobotní zápas áčka ve čtvrté lize v Mariánkách, museli jsme to odehrát s tím, co jsme měli.

Dal jste pět gólů, tým jich dal třicet. Hrál jste někdy takové utkání?
Je mi třiačtyřicet, řekněme, že fotbal hraju osmatřicet let, ale za tu dobu jsem takový zápas opravdu nikdy neodehrál.

Co se týče vašeho působení v dresu Přední Kopaniny, tak si plníte sny. Zahrál jste si s legendou tamního klubu Danem Urbanem, jenž dal nyní hattrick, ale v půli střídal.
Je pravda, že zahrát si s Danem v jednom týmu mě opravdu hodně lákalo a s trochou nadsázky bych mohl říct, že byl jedním z důvodů, proč jsem nakonec skončil právě na Kopanině. Doufám, že těch společně odehraných zápasů bude co nejvíc a moc se na naši vzájemnou spolupráci na hřišti těším. Proč v půli střídal, přesně nevím, ale jak ho znám, tak možná trochu bojoval s motivací, udržet ji v takovém zápase prostě není úplně jednoduché, což by myslím potvrdil celý tým.

Vstřelil jste třicet branek, přesto nedostali mladí hráči i tak po utkání vyhubováno? Minimálně deset jasných šancí jste neproměnili, což by vás mohlo jindy mrzet.
Tak vyhubováno úplně nedostali, ale určité rezervy v zakončení tam skutečně byly. Tentokrát nás to sice mrzet nemusí, ale nějaké ponaučení bychom si z toho vzít přeci jen měli. Jistě totiž přijdou zápasy, ve kterých budeme mít takovou šanci třeba jenom jednu nebo dvě, a pokud je neproměníme, tak nás to může stát body.

Mimochodem, když nastoupí hráč proti svému bývalému klubu, tak vypisuje nějakou motivaci do kabiny. Cestou do šaten jsem zaslechl, že se nejspíš má tým na co těšit…
Já jsem trochu neuváženě slíbil do kabiny za každý gól pět piv. Takže teď jistě chápete, proč jsem už další góly v druhé půli raději nepřidával. (směje se) Za třicet gólů to bude myslím docela slušná odměna a U Drahušky na Kopanině si ji vychutnáme.