Jakube, naposledy jste doma porazili ABC Braník 3:2, ale v závěru z toho byly velké nervy. Vedli jste 2:0 i 3:1, ale soupeř vám pokaždé hned dýchal na záda. Jak jsi ten bláznivý finiš prožíval přímo na hřišti?

Braník mi přišlo, že vůbec nechytl začátek zápasu, a pak se do něho pomalu dostával právě za stavu 2:0. Na hřišti jsem do poslední chvíle věřil, že to vítězství urveme, i když mi při několika centrech Braníku do vápna v posledních minutách párkrát dost zatrnulo.

 

Trenér Dan Vott po zápase říkal, že se vám to na podzim stává už poněkolikáté – vedete, ale ve druhé půli necháte soupeře vrátit do hry a koledujete si o ztrátu bodů. Vnímáte to takhle i vy kluci na hřišti, že vám ve druhých poločasech dochází koncentrace nebo drajv?

Ano, určitě to vnímáme s klukama. Občas padne v kabině sem tam nějaký vtípek ohledně toho konkrétního výsledku 3:2 a toho, jak často nás to potkává, ale zároveň to chceme určitě už všichni zlomit a navazovat více na ty dobré vstupy do zápasu i v druhých poločasech.

 

Když jsme spolu mluvili v květnu, zmínil jsi, že potřebuješ hlavně chytit zápasové tempo a jistotu na balonu. Jak se cítíš dnes s odstupem dalších měsíců a zápasů – máš pocit, že je ta stoprocentní sebedůvěra zpátky?

Cítím se na hřišti určitě lépe. Myslím si, že tomu pomáhá i naše aktuální forma od začátku podzimní části, ale zároveň vím, že se ještě můžu více zklidnit na balonu a kolikrát řešit situace s větším klidem.

 

V čem podle sebe cítíš za ten poslední půlrok v dospělém fotbale největší pokrok? Jsou to osobní souboje, nebo spíš rychlost rozhodování pod tlakem?

Přesně jak zmiňuješ, spíše pociťuji, že mám kolikrát na hřišti méně času na rozhodnutí, a snažím se na tom pracovat.

 

S bráchou Davidem jste si vyzkoušeli společnou kabinu i hřiště, ale v téhle sezoně už odešel do Zbraslavi. Jaké to teď bez něj v šatně FCPK je? Chybí ti parťák, nebo sis konečně oddechl, že jsi na Kopanině jediný Havránek?

Určitě mi chybí brácha jako parťák. O tom, že si spolu zahrajeme, jsme vtipkovali už od dorostů a nakonec to bylo bohužel jenom takhle na malou chvilku. Jinak je ale kabina furt skvělá, dobrá parta a kopec srandy.

 

Oba jste si prošli mládeží Bohemky. Kdo z vás byl v dospívání ten dominantnější brácha na hřišti a jak dopadaly vaše vzájemné souboje, když jste si šli zakopat jen tak sami?

To takhle nejde posoudit. Podle mě jsme typově lehce odlišní fotbalisti. Brácha byl už v Bohemce na tom velmi dobře rychlostně a spíše do tahu a střely. Já jsem zase díky nižšímu těžišti vždycky rád hrál na malém prostoru. Ale jinak podle mě jsme oba tou Bohemkou prošli důstojně.

 

Kromě hraní za FCPK se věnuješ také trénování dětí. Už nějakou dobu působíš v IndiPro a nově jsi začal trénovat děti i v SB Academy Sebastiana Razetta. Jak tě trénování baví a co ti tahle zkušenost přináší?

Seba je super kluk a jsem rád, že mu můžu pomáhat v jeho SB Academy. Pro mě jsou to taky super zkušenosti a vidím osobně v individuálním trénování dětí velkou budoucnost.

 

Na Instagramu máš v popisku odkaz na skupinu IndiPro, kde trénuje i řada ligových hráčů, jako Václav Drchal nebo Tomáš Wiesner. Jak ses k IndiPro dostal a jak ses postupně dostal k tomu, že tam dnes sám trénuješ děti?

Já jsem na IndiPro docházel pravidelně v mládeži, když jsem hrál ještě za Bohemku, a před nějakou dobou jsem se spojil s Michalem Serafinem a poprosil jsem ho, jestli bych u nich nemohl dělat trenéra pro děti. Naštěstí to klaplo.

 

Tvou největší předností je dynamika, výbušnost a nižší těžiště. S takovými parametry by ses neztratil ani na atletickém oválu. Napadlo tě někdy v dospívání, že by atletika mohla být tvoje cesta, nebo byl fotbal vždycky číslo jedna?

Atletiku rodiče párkrát navrhovali, když jsem byl malý. Chodil jsem i na různé závody za ZŠ, ale upřímně mě to vůbec nebavilo.

 

Hraješ s číslem 20. Je v tom nějaký osobní příběh nebo talisman, nebo to na tebe prostě zbylo při rozdělování dresů?

Bylo mi to nejbližší z těch volných čísel, co byly na výběr, ale kdybych si mohl vybrat jakékoliv číslo, bral bych 11, se kterou jsem hrál většinu svého času v Bohemce.

 

Máš nějaký konkrétní fotbalový vzor? Třeba světové křídlo, jehož řešení situací 1v1 nebo pohyb na hřišti rád studuješ?

Od mala sleduji a obdivuji Ronalda. Teď už je to pro mě jako pro fanouška těžší sledovat, jak mu kolikrát nakládají média atd., ale často si pouštím klidně hodinové kompilace z jeho „primu“.

 

Je ti čerstvě 20 let, takže máš celou kariéru před sebou. Když se ale podíváš zpátky na svoje žákovská nebo dorostenecká léta, co považuješ za svou největší fotbalovou nebo lidskou chybu, ze které ses nejvíce poučil?

Asi bych zmínil přehnanou pýchu v době, kdy se mi začalo opravdu dařit a měl jsem takovou první fakt skvělou sezonu. Zpětně si uvědomuju, že jsem si to bohužel nechal vlézt do hlavy a dost mě to ovlivnilo.

 

V květnu jsi na sebe prásknul, že tvým největším hříchem v jídle je burger nebo smažák s kroketami. Máš teď nějaké nové guilty pleasure, nebo tato klasika zůstává nepřekonána?

Stále je number one starý dobrý smažák s kroketami.

 

Na úplný závěr tři rychlé volby bez dlouhého přemýšlení:

Samostatný únik zakončený gólem, nebo milimetrová asistence do prázdné branky?

Samostatný únik zakončený gólem.

 

Vydřená výhra 1:0 s nulou vzadu, nebo bláznivá přestřelka 4:3?

Vydřená výhra 1:0 s nulou vzadu.

 

Taktická příprava do detailu, nebo raději pohoda a čistá hlava před výkopem?

Taktická příprava do detailu.