Jak tobě se zalíbil nápad spolupráce s Drahuškou a proč jsi do toho šel?

Dělám řadu aktivit. Můj každodenní chléb je povídání o Whisky a cestování. Nadšení U Drahušky mě zaujalo. Rád spolupracuji na projektech, které mají vizi a cíl. Dělám komerční věci, abych se uživil, ale i nekomerční, kde si to prostě sedne. Místo, tým lidí, dobrá energie, je fajn tam přijet a dát tomu svůj čas.

Už jsi u nás měl tři akce. Degustaci Whisky, rumů a pak vyprávění o Africe. Jako milovníkovi Whisky předpokládáme, že její degustaci si dělal úplně nejradši?

To je složitý, Afrika a Whisky jsou mé největší srdcovky, ale i rumy se povedly. Každý mluvčí má rád publikum, celý příběh stavíš na reakcích. Dobrý přednášející nemá naučený scénář, má hlavu plnou příběhů, situací a sype to, jak atmosféra dovolí a nabízí.

Afrika je srdcovka proč?

Je to zvláštní kontinent. Afriku beru tu na jih od rovníku, sever moc nemusím. Samozřejmě Maroko nádherné hory, Sahara má krásy, ale jih jako Namibie, Botswana to je pro mě Afrika. Jsou místa, co tě míjí, že odjedeš a nemáš potřebu se tam vracet nebo tě to pohltí a jsi ztracený. Neznám nikoho, kdo by o jihu řekl „normální“. Hledáš tam kořeny, paralely života. Není to jen o zvířatech, abych tam jel jako do zoo nebo prohlídku národního parku, ale o poklidu, který tam vládne, o lidech. Je mi tam strašně fajn.

Kolikrát jsi tam už byl?

Osmkrát.

Tolikrát v Africe. A nechceš raději poznávat nová místa?

Rád poznávám nová místa. Jezdit na stejné je nuda. Ale přesto se rád vracím. Určitě do Afriky znovu rád pojedu a chci tam jet. Jezdím tam jako domů. Můžeš rád jezdit po celé republice, ale nějaký kout u Sázavy ti může být nejbližší. Jsou místa, kam se vracet nemusím, ale tady se vracet chci.

Jako obrovský znalec Whisky jakou si vozíš s sebou?

Oblíbených Whisky mám více, ale nejraději vezu Monkey Shoulder. Osvěžující chuť, skvělá Whisky a i design láhve s opicemi tam sedí. I když příběh opic spojený s touto Whisky je úplně jiný.

Nejezdíš sám, ale jako průvodce skupin, je zajímavé, že jsou spíše nekomerční cesty tak jest?

Je to tak. V principu nejsem cestovní kancelář. Nabízím lidem svou společnost jet s nimi na místa, kam jedu já a jestli mají odvahu zažít to dobrodružství, tak jedeme společně. Ukážu jim, co si myslím, že je hezké a není v programech klasických cestovních kanceláří, ale pořád oni jedou sami za sebe. Nabízím jim prostě možnost jet se mnou.

Jak početné jsou tvé skupiny a kde se může člověk přihlásit?

Optimálně 7-8 lidí to jsou dvě auta což je kvůli bezpečnosti skvělé. Neberu lidi, co jsem nikdy neviděl. V okrajovém kontaktu musíme být. Zavolá-li úplně cizí Franta Vomáčka, že chce jet do Afriky, tak ho nevezmu. Ten člověk  musí být aspoň na mé přednášce, aby znal můj styl. Já nejsem cestovní kancelář, kde si pak bude stěžovat, že mu 14 dní pršelo. Jedou z vlastního rozhodnutí na vlastní triko a jedou se mnou.

Z dosavadních zájezdů se vždy všichni vrátili v pořádku?

Samozřejmě. Jediný komu šlo o život jsem byl já, ale to nebylo v Africe.

Můžeš to rozvést?

Na polární expedici na Špicberky v roce 2015 na mě zaútočil lední medvěd, když jsem spal. Dostal se do tábora a vytáhnul mě ze stanu.

Jsi tady živý a zdravý. Jak ses mu ubránil?

Sám sebe ubránit úplně nelze. Když máš na sobě půltunového medvěda, moc možností se bránit nemáš. Standardně jsem hájil svůj život a kdyby někdo jiný nezareagoval střelou zbraní, tak bych tady nebyl. Ale o tom někdy jindy. Snad jedna zajímavost…

Určitě. Jaká?

Všechny moje rány jsme čistili whisky. To je opravdu univerzální tekutina na všechno. Mazání omrzlin, čištění čehokoliv. Tam toho víc vyplýtváš ven než vypiješ. V polárních oblastech se nemůže pít, čím víc piješ, je ti větší zima. Základní pravidlo bezpečnosti, alkohol pouze ráno a večer na lžičku.

Zpět k Africe. Tam se pít může?

Na Safari ne. Člověk potřebuje být neustále ve střehu a vyhodnocovat situaci. To je stejný jako raftaři na Vltavě, po alkoholu pak člověk ztrácí zábrany. Nelze povolit, je třeba mít respekt a čistou mysl, aby v případě problému mohl řešit situaci. Doporučuji večer skleničku skvělého afrického vína a koukat se na fantastickou hvězdnatou oblohu. Na rozdíl od polárních končin, kde je minus čtyřicet, tak tohle je obrovsky dobíjející.

A co srážka s nebezpečnými zvířaty v Africe?

Stoprocentní bezpečnost neexistuje nikde, ale člověk není lehkovážný, příprava a zajištění kempovišť je nutností. Po příhodě s medvědem domýšlím situace dvojnásob.

Stalo se něco podobného v Africe tobě nebo tvé skupině?

Nic zásadního, samozřejmě se staly různé situace, ale člověk je ostražitý a dokázali jsme je vyřešit. Je třeba číst zvířata, když vidím nervózního slona, včas to řeším couvnu a odjedu, dřív než má důvod k útoku.

Zmiňuješ slona, od toho přichází největší nebezpečí. Člověk by řekl, že lev nebo had?

Nejvíc nebezpečný pro lidi je hroch, samozřejmě po malárickém komárovi. Hroch má na kontě nejvíc lidských životů. Je mnohem agresivnější, když se lidi dostanou mezi něj a vodu. Hájí si teritorium, bojí se, že mu odříznou cestu. Častěji tam potkáte hrocha než lva. Zejména praní prádla u řeky, kde jsou hroši, může být velmi nebezpečné.

A co ten malárický komár? Pomůže očkování?

Proti malárii se neočkuje, bereš antimalarika, malárický je jeden druh komára a z toho druhu jen samičky. Nelze panikařit, ale také nic nepodcenit. Můžeš brát antimalarika, které z velké části problém vyřeší, ale jsou známé případy, kdy brali ale stejně to nepomohlo.

Z tohoto pohledu se Evropan diví, že tě to opakovaně táhne, když tam číhá potenciální nebezpečí.

Vybírám období sucha, protože nejvíce komárů je stejně jak v Třeboni, když je mokro, bažinato. Při období sucha je nejmenší populace komárů, což je v každé oblasti jinak. Navíc období sucha má i výhodu v tom, že Afrika je vyschlá, zvířata se stahují ke zbytkům vody a člověk jich může vidět víc. Po období dešťů je vody víc, rozptýlí se a je těžší je najít.

Kromě Afriky dokážeš udělat souhrn všeho, co jsi navštívil?

Toho je moc a moc mi toho chybí. Ovšem když vynechám Jižní Ameriku a Austrálii, tak na všech kontinentech jsem byl.

Evidentně tě lákají zvláště spíše neturistické cesty, poznávání zemí jinak.

Rád poznávám země z hlediska krajiny, zvířat a lidí.

Takže „klasik“ turista ležící na pláži nejsi?

Určitě ne. Tam bych nevydržel ani půl dne. Navštívil jsem i řadu turistických destinací, ale po jednom dni jsem si půjčil auto a projel celé okolí. Třeba na Tenerife málokdo tuší jaký tam jsou treky, soutěsky a rokle, původní pirátský vesnice. Každý den se tam můžete cítit jako na jiném místě světa, občas v Amazónii, občas v Karibiku. Jsem přesvědčen, že spousta lidí to nezná. Mě po jednom dni na pláži to přestalo bavit. Jezdím i do profláklých míst, ale vyhledávám zážitky, povídám si s místními lidmi.

Co děláš s fotkami? Máš výstavy, zdobíš dům?

Už ne. V domě mám rád staré rytiny a staré mapy. Výzdobu řeším cestovatelsky a historicky. Moje fotky prodávám. Na výzdobu je používají firmy, hotely, dodávám do fotobank, používám k mým článkům a na cestopisná vyprávění jako bylo u Drahušky.

Do jakých médií uveřejňuješ své články?

Stálým dopisovatelem nejsem nikde, ale občas časopis Příroda, Karaven, Outdoor, občas internetová média.

Když bude chtít firma nebo jednotlivec od tebe pořídit fotografii na výzdobu kde najde?

Optimálně jít na web www.jakubmoravec.cz , kde vzniká portfólio, které stále doplňuji. Mám tam jistý skluz mezi cestou a zveřejněním, ale tam se dají vybrat. Řada firem preferuje, když jsou fotky originálnější, což většinou řešíme individuálně. Potkáme se na prohlídku prostor, promluvíme o tématech, barevnosti a já pošlu několik návrhů, což je mnohem smysluplnější a ucelenější. Pro řadu firem fotím přímo fotky necestovatelské. Jejich firmu, budovy, zaměstnance. Do recepce si pak dají cestovatelské a portfólio jejich fotek.

Eviduješ zvýšený zájem o přednášky?

Zvýšený je nadnesený pojem, ale je tam trvalý zájem. Větší zájem o degustace anebo o degustace s povídáním. Povídání o Whisky a Skotsko je nejpopulárnější.

Takže se hosté tvé přednášky o Skotsku U Drahušky mají na co těšit?

Pevně věřím, že ano. Skotsko, ačkoliv je země, která v Evropě není žádná exotika a není to daleko, je nesmírně zajímavá svou historií, krajinou, mystikou. Je to země, která je pro mnohé velkým překvapením, co se dá vidět na jihu i severu i ostrovech dokola, protože Skotsko není jen pevninské. Co ostrov, ten úplně jiný. Krajinné oblasti mají vliv na Whisky, všechny mají svůj styl, své palírny. Přestože povídání U Drahušky nebude primárně o Whisky, ale o cestování, tak není možné se Whisky nedotknout a nejen dotknout.

Máme to vnímat, že návštěvníci během Vyprávění o Skotsku ochutnají něco special ?

Ano. Glenmorangie La Santa, whisky, jedna z nejznámějších palíren, rozinková, cakeová, čokoládová, nemá žádné ostré charaktery whisky, žádná kouřovitost, žádná rašelina, vhodná pro atmosféru, prostě se vžít se do chutí země. Možná i zmiňovanou Monkey Shoulder, která je trvale v nabídce Drahušky a každý může kdykoliv ochutnat.

Není tajemstvím, že jsi osobně sestavil nabídku Whisky pro Drahušku. Jsi s ní spokojen?

Primárně musí být spokojen zákazník U Drahušky, ale já jsem přesvědčen, že jsme vybrali společně whisky, které zastupují širokou škálu chutí, že si tam tu svou dokáže najít každý.

Není tato nabídka na lokální sportbar na hřišti až příliš nadstandardní?

Já jsem přesvědčen, že určitě ne. Širší nabídku destilátu by měl mít každý podnik ať v malé vesnici nebo městě. Doba se mění a zákazníci si dobré věci najdou. Myslím si, že doba když každá hospoda měla jeden rum a jednu Whisky by měla nenávratně zmizet.

Jak by si nalákal hosty k Drahušce na dobrou Whisky, aby pro ní našli tu pravou vášeň?

Whisky je fantastický svět, o kterým vím, že je těžké ho objevit. Protože však Češi jsou národem pivařů, tak primárně mají k Whisky jako k alkoholu blízko, protože jejich výroba je velmi podobná. Pokud člověk nechce pouze degustovat, tak je to i ideální kombinace na panáka, který se dá pít k pivu. Nejedná se o klasické míchání, z kterého jsou poté bolavá rána.

Pokud se nepletu, je Skotsko zatím poslední naplánovanou akcí, kterou budeš dělat pro Drahušku. Dá se očekávat i v novém roce 2018 nějaké pokračování a jaké případně?

Pokud bude zájem ze strany Drahušky a lidí v Přední Kopanině, já rád kdykoliv dle dohody přijdu. Je mi tu milo a témat mnoho. Není určitě ani problém v případě zájmu i nějaké zopakovat pro ty, kteří tyto pořady neviděli.

Můžeme očekávat i rozšíření nabídky na baru?

Na tom musí zapracovat čtenáři a pokud se každý druhý Kopaňák stane milovníkem Whisky a nabídka mu přijde nedostatečná, tak máme další stovky druhů, ze kterých můžeme lovit. A klidně můžeme v budoucnu udělat degustace, které nemusí navazovat na nabídku na baru a mohou představit jednu konkrétní Whisky v mnoha podobách. Taková Tullamore Dew ve verzi originál má mnoho dalších flašek 12 letých, 14 letých, flašek, které zrály v sudech po rumu či na nějakou jinou značku nebo degustaci japonských Whisky. Je toho mnoho a záleží jen na poptávce.

Kubo děkujeme za čas a těšíme se na všechny další společné zážitky.