ŽÁDNÝ KOLAPS, JEN LEHKÁ SRDEČNÍ SLABOST, VYSVĚTLUJE ROZHODČÍ ŠMAKAL, PROČ NEDOPÍSKAL V CHOLUPICÍCH
Měl to být pro rozhodčího Martina Šmakala běžný zápas přeboru, ale nedělní utkání Cholupice – Uhelné sklady pro něj skončilo po necelé půlhodině, kdy utkání přerušil a sanitka ho odvezla na vyšetření do nemocnice. „Na internetu se objevilo, že jsem zkolaboval, což je nesmysl. Měl jsem jenom lehčí srdeční slabost, které se odborně říká tachykardie,“ vysvětluje Šmakal, který studuje medicínu.

Jak vám teď, pár dní po zápase, je?
Dobře. Ty zprávy, které se objevily, byly nadsazené. K žádnému kolapsu nedošlo.

Co se tedy stalo?
Po jednom sprintu se mi rozbušilo srdce a nějakou dobu se nechtělo dostat na normální tepovou frekvenci. Pořád bušilo relativně dost rychle, což je pro organismus hodně vysilující. Začal jsem cítit únavu ve svalech a v tu chvíli mi bylo jasné, že budu muset utkání přerušit. Když jsem se dostal do kabiny, bylo mi už lépe, tepová frekvence se podařila srazit dolů, ale raději jsem jel na vyšetření do nemocnice přivolanou sanitkou. Hned mě ale pustili domů. Byl to okamžik, který se stává, jak jsem se dozvěděl. Srdce se dostane do tachykardie (Tachykardie je zvýšená tepová frekvence, která vzniká při tělesné zátěži, například při sportu, nebo při rozčilení. Snižuje účinnost čerpání krve srdečním svalem, který se za tak krátkou dobu nestihne krví naplnit. Může vést i k infarktu – pozn. aut.) a nechce se dostat zpátky na normální tepovou frekvenci. Ale není to žádný velký průšvih.

Takže můžete být klidný?
Není z toho třeba dělat nějaké závěry, rozhodně to neznamená, že by moje srdce mělo nějaký závažný defekt.

Řekli vám v nemocnici, co bylo příčinou tachykardie? Může to být menší trénovanost?
Jsem si skoro jistý, že trénovaností to nebylo. Ani v nemocnici nic takového neříkali. Hrají tam roli jiné vlivy: momentální forma, kterou se nemyslí fyzička, ale spíš jak jste vyspaný, jaký máte pitný režim, v jakém jste stresu. Poznat tu pravou příčinu je složité. Já jsem v předzápasové přípravě neudělal nic jinak, než obvykle. Vyspaný jsem byl dobře, možná jsem méně pil, ale to jsou spíš takové spekulace.

Neměl jste v první chvíli strach, že by to mohl být infarkt?
Jsem medik, takže ne. Přeci jen vím, co můžu od různých příznaků očekávat. Bylo mi jasné, že je to klasická tachykardie, takže jsem pár minut čekal, až se dostanu na nižší tepovou frekvenci. Bohužel se mi to v nedařilo, proto jsem zápas přerušil. Kdybych se na to vykašlal, mohl z toho být průšvih. Tomu jsem chtěl předejít. Když srdce pořád intenzivně bušilo, skončil jsem.

Jsou rozhodčí k podobným náhlým slabostem náchylnější? Přeci jen jste při zápase pod velkým stresem, ne? Tlačí na vás hráči, trenéři i diváci.
Rozhodčí, kteří pískají přebor a I. A třídu, nejsou nováčci. Jsme zvyklí na to, že na nás někdo zařve, už jsme se naučili to absolutně nebrat. Samozřejmě se vám stane, že máte horší zápas, kdy se vám opravdu něco nepovede a lidé vám nadávají. Tak se dá psychika nabourat, ale to už opravdu musíte udělat nějaký velký přehmat, abyste věděl, že je ta kritika oprávněná. Jsme učení, abychom si pískali svoje. Hráči i realizační týmy jsou zapálení pro hru a nejsou schopní objektivně rozsoudit, jak to na hřišti opravdu bylo. Jsou to už známé firmy, které si neodpustí komentáře. Z toho ve stresu nejsme.

A jste před zápasy nervózní?
Pod určitým vypětím jsme. Přemýšlíte, jak se bude zápas odvíjet, jak se do něj dostanete, jestli správně udělíte první žlutou kartu... Ale každý to bere jinak. Jsou mezi námi kluci flegmatici, s kterými nic nepohne, ať se děje cokoliv, ale i ti, kterých se stres týká trochu víc. Nemyslím si ale, že by se někdo nechal rozhodit nadávkami.

Vy jste byl v Cholupicích vystresovaný?
Zápasem určitě ne. Spíš tím, že dodělávám zkoušky na medicíně, takže je to takový obecný stres mimo hřiště. Jinak jsou hráči i rozhodčí pod stejným tlakem, taky jsem hrál. Nikdo z nich by neměl kazit. Ten stres je srovnatelný.

Kdy se vrátíte k pískání?
Už v sobotu pískám I. A třídu na Přední Kopanině. Paní doktorka z IKEMU mi říkala, že by to mělo být dobré, že nemá důvod mi nic zakazovat. Srdeční rytmus mám pravidelný, všechno funguje, jak má. Nemá cenu z toho dělat nějaké závěry, řešit by se to muselo, kdyby se tachykardie opakovala.

Bude se teď přesto víc hlídat?
Jako rozhodčí absolvujeme prohlídky a zátěžové testy, což je jedna z podmínek, abychom mohli pískat. Jsme pravidelně kontrolováni a máme potvrzení. Až se dostanu do nějakého sprintu, tak si na to asi vzpomenu a zkontroluji si, jak srdce reaguje, ale že bych nad tím nějak intenzivně bádal a mělo mě to nějak ovlivňovat, to ne.