Poslední kolo hrajete na půdě silné Troje. Tam jste asi nechtěli bojovat o vše, že?
Tam určitě ne. Troju považuji za jeden z nejlepších týmů v téhle soutěži. Hrát tam o první místo a muset zvítězit, to by bylo hodně obtížné. Nám stačilo uhrát tři body ze dvou zápasů. Porazit Řeporyje, kterým se zase tolik nedaří, to byla povinnost. Jsem rád, že se nám to podařilo, protože poslední zápasy nám moc nevyšly. Teď jsme to odčinili a můžeme slavit.

Takže jste si hodně oddechli?
To ano, ale abych se přiznal, čekal jsem, že si první místo zajistíme dřív, už po Slivenci. Jenže tam jsme ten zápas nezvládli, vyloženě jsme ho odchodili a prohráli.

Čím to?
Nevím, prostě to nebylo ono. Všechno si nějak nesedlo, nechtěli jsme hrát, domácím se dařilo. Možná už jsme se viděli jako vítězové I. A třídy.

I proto jste proti Řeporyjím nic neponechali náhodě a vzali si dvě výrazné posily? Nastoupil za vás stoper Charvát a záložník Buzek, tedy kapitán a jeho zástupce v divizním áčku Kopaniny.
Ono to tak může vypadat, ale vyplynulo to ze situace. Honza Charvát byl celý týden pryč, takže vůbec netrénoval. Zpátky se vracel až těsně před zápasem, takže nejel s áčkem odpoledne do Děčína, ale šel pomoct nám. Míša Buzek se taky s trenérem Mejdrem domluvil, že do Děčína nepojede, tak si zahrál ráno. Nebylo to žádné úmyslné posílení, prostě to tak vyplynulo ze situace, že zrovna tihle dva s áčkem nejeli.

Na pomoc z A-týmu jste asi v sezoně hodně spoléhali, že?
Spolupráce fungovala výborně, v podstatě na každý zápas s námi chodili čtyři nebo pět kluků. Měli jsme tady i hráče, kteří s áčkem trénovali, ale nehráli za něj. Vždycky chodí jeden brankář, kluci v poli jsou také cítit. To posílení je velké a bez áčka bychom nebyli takhle nahoře.

A taky máte v útoku stále vynikajícího Strnadela, kterému to pořád střílí...
No jo, Bohouš, to je pořád dokola. Dokáže rozhodovat těžké zápasy. Třeba Kunraticím dal dva góly, u dalších tří nahrával. Přitom Kunratice nejsou soupeř, který by byl na pět gólů, ale Bohouš se na takové zápasy dokáže soustředit a rozhodnout je. U něj máme jistotu, že vždycky těch svých dvacet a víc gólů dá. To se pak hraje dobře (usmívá se).

Cítil jste, že měli soupeři ze Strnadela strach?
Nevím, jestli to byl přímo strach, ale rozhodně z něj měli respekt. Bohouš je všem soupeřům velmi dobře známý, všichni ví, že mu stačí málo a prosadí se. On byl jasným tahounem. Když se podíváte na náš útok Strnadel – Giil, to by nám mohly závidět i některé týmy z přeboru.

Vy jste byli v I. A třídě nováčkem. Měli jste ty nejvyšší ambice nebo je tohle umístění pro vás překvapení?
Chtěli jsme hrát nahoře, ale rozhodně nemůžu říct, že bychom si před sezonou stanovili jako cíl postup. Přeci jen jsme byli v I. A třídě nováčkem. To, že se nám podařilo tuhle soutěž vyhrát, je taky kus štěstí. Vyhýbala se nám zranění, některé zápasy jsme vyhrávali s odřenýma ušima, ale na to se historie neptá. Jen mě mrzelo, že jsme první místo nestvrdili už dřív. Před Slivencem jsme prohospodařili i zápas v Nebušicích. Tahle dvě utkání jsme měli zvládnout lépe. Když už prohrát, tak jiným způsobem, po lepším výkonu.

Teď už vás ty porážky mrzet nemusí. Pojďme k budoucnosti: budete hrát přebor?
Ještě se to řeší, musíte se zeptat vedení, to bude mít konečné slovo.

Bez ohledu na to, v jaké soutěži bude Kopanina B příští sezonu hrát: pro vás je to asi největší trenérský úspěch, ne?
To určitě, jako trenér jsem dovedl tým na první místo v I. A třídě, toho si hodně cením.

Před lety se asi kvalitnější tým Kopaniny snažil o postup tři roky. V I. A třídě jsou i další celky, které o postup usilují už déle. Čím to, že vám se to povedlo hned na první pokus?
Kdybychom si hned na začátku sezony řekli, že chceme postoupit, že to budeme tlačit, nabíjet z áčka, tak se nám to nepovede. Sešlo se nám všechno parádně. Hráli jsme v klidu, chtěli jsme si hlavně každý zápas užít a vyneslo nás to až nahoru.

Byla to vaše velká výhoda, že jste mohli hrát bez nervů? Přeci jen pro Kopaninu jsou prvořadé výsledky A-týmu.
Asi ano. Nikdo tady nikomu hlavu neutrhne, když se nevyhraje. Jinde je možná ten tlak větší i od sponzorů, protože se některé A-týmy klubů chtějí dostat výš. My tady v béčku hrajeme fotbal pro zábavu, chodí k nám kluci, kteří nehrají v áčku, aby měli herní praxi. Nic nás netlačilo, navíc tady máme opravdu zkušené kluky, kteří vesměs hráli divizi. Jen těžko je může něco vyvést z míry. Když se to doplní mladými kluky z áčka, je to ideální mix.

Čekal jsem, že budou vaše oslavy bouřlivější, ale proběhly relativně v klidu. Měli jste je vůbec připravené?
Hráli jsme v neděli ráno, druhý den se šlo do práce. Oslavy si necháváme na sobotu, kdy hrajeme poslední zápas v Troji. Po něm se přesuneme na utkání áčka, které končí divizi s Kladnem B. Potom bude velká oslava dohromady. Bude to větší a lepší.

Možná je to předčasné, ale máte už představu o týmu na příští sezonu?
Předpokládám, že všechno zůstane pohromadě. Bude se to odvíjet od příchodů a odchodů v áčku. Ale nikdo mi neříkal, že by chtěl končit, naopak by měli přijít kluci, kteří končí v dorostu. Měli bychom být minimálně stejně silní.



VYJÁDŘENÍ PŘEDSEDY KLUBU TOMÁŠE CIGÁNKA

„Jsme velice potěšeni výsledkem naší rezervy a vnímáme první místo v 1. A třídě, navíc coby nováček soutěže, jako obrovský úspěch. Měli jsme silné soupeře, zejména v Kunraticích nebo Stodůlkách. Poděkování za výbornou reprezentaci klubu patří všem hráčům a realizačnímu týmu, zejména kouči Čestmíru Odstrčilovi. Tento skvělý výsledek se podařil také díky výborné spolupráci s divizním áčkem. Jestli využijeme možnost postupu do nejvyšší krajské soutěže – pražského přeboru – rozhodne vedení klubu v nejbližších dnech. Rozhodujícím faktorem bude kvalita kádru A i B mužstva v nové sezoně, v současné chvíli řešíme hráčské změny, příchody a odchody. Prioritou v kategorii dospělých samozřejmě nadále zůstává divizní áčko a v případě postupu béčka do pražského přeboru chceme mít jistotu, že i v nejvyšší pražské soutěži budeme hrát důstojnou roli odpovídající tradici našeho klubu.“