Co pro vás znamená bod s Kopaninou B?
Hráli jsme doma a nevyhráli jsme, takže je to ztráta. Je jedno, proti komu nastoupíme. Doma prostě chceme vítězit, ať přijede kdokoliv. Když se na to ale podívám celkově, je ta remíza zasloužená. Kopanina ukázala, že kvalita jejich útočníků Giila se Strnadelem je opravdu obrovská. Oběma stačí málo, aby se prosadili, což u nás naplno potvrdili. Oba dali gól. Na tuhle soutěž to jsou to až moc kvalitní útočníci.

Předpokládám, že při vaší taktické přípravě jména těchto dvou kanonýrů padala hodně často.
Tak to je jasné. Ale moc jsem klukům říkat nemusel. Oni sami ostatní výsledky sledují a vědí, že se na většině branek Kopaniny podílejí právě tihle dva. Ať už je sami vstřelí, nebo přihrají. Jen jsme v kabině řekli, jak se asi budou pohybovat, ale opravdu jim stačí málo. Strnadel se prosadil hlavou po standardní situaci, Giil pak po nádherné akci, kdy si to Kopanina dala na dva doteky ve středu hřiště a on šel sám na brankáře. Klobouk dolů před touhle akcí. V závěru se pak ještě dostal Strnadel do dalších dvou šancí, ale to bylo hlavně tím, že jsme to otevřeli, chtěli jsme jít za výhrou a zajišťování trochu vázlo. Jinak kluci oba pokryli poměrně dobře.

Mluvil jste o tom, že je pro vás doma remíza ztrátou...
... Hrajeme doma, přišla velice hezká návštěva. Na každý náš zápas chodí tak stovka lidí, možná víc, teď tady bylo snad ke dvěma stovkám. Matematicky to ztráta je, ale jinak je mi jasné, že Kopaninu bude v téhle soutěži porážet jen málo mužstev. Já ani nesledoval, jestli měli nějaké posily z áčka. Když dodržíme naší taktiku, nemusíme se bát nikoho. Doufám, že se kluci přesvědčili o tom, že hrát se dá s každým. Jenže po hostině může přijít víte co... Až další zápasy nám ukáží, jak na tom jsme.

Poprvé v sezoně jste doma nezvítězili. Mrzí vás tahle ukončená série hodně?
To mě mrzí dost.

Na vašich internetových stránkách bylo před utkáním napsáno, že se blíží zápas jara, povzbuzovaly vás i mažoretky. Také jste to bral jako utkání jara?
Mažoretky chodily i dřív, asi to mají podle času. Navíc na podzim to asi pro ně moc není, je zima. Teď už je teplo, takže přišly. A zápas jara? My máme jiné vrcholy: když hrajeme proti Řeporyjím nebo Slivenci, což jsou naši sousedé. To jsou specifické a vyhecované zápasy. Máme z nich v téhle sezoně tři výhry a remízu, takže jsme spokojení (usmívá se). Už na podzim jsem říkal, že naše postavení v tabulce je dílem nějaké shody okolností. Ne, že bych naše kluky podceňoval, za dva roky, co jsme s kolegou Horešovským u týmu, udělali obrovský kus práce. Cením si toho, kde jsme, ale už o víkendu nás čekají Ďáblice, kde to bude těžké. Je hezké mít tolik bodů, ale já bych k tomu chtěl přidat i nějakou hru. Zatím se nám to moc nedaří.

Může za to i terén, který není ve Stodůlkách ideální?
Asi tam nějaká souvislost bude, naše hřiště je ve špatném stavu. Venku obvykle hrajeme lépe, protože si to kluci můžou dát po zemi. Doma to spíš létá vzduchem, což bylo i teď s Kopaninou. Ale body děláme, máme prostor pro to, abychom zkoušeli i dorostence, protože můžeme hrát v klidu.

Takový je váš plán?
Máme tady šikovné mladé kluky, tak proč jim nedat šanci? Naší prioritou není postoupit do přeboru, ale mít z fotbalu radost. Základ je vyhrávat doma, to se nám daří. Co se udělá venku, to je bonus. Když pak diváky nepřitáhneme hrou, tak je můžou přitáhnout dobré výsledky, nebo aspoň výborné klobásy a pivo (směje se).

Takže o postupu se ve Stodůlkách nemluví?
Já to prohlásil už na podzim, možná mě kluci za můj názor zpeskují, ale na přebor ještě kádr nemáme. Podívejte se na Cholupice, které v minulé sezoně prolétly I. A třídou a v přeboru se trápí. Přitom měly mančaft jako zvon. Myslel jsem si, že budou v přeboru hrát výš. Ale nevím, jaké mají problémy.

Ani hráči o postupu nemluví?
Přede mnou ne, možná se o tom baví, když odejdu. Oni mě znají. Vědí, že když by o tom začali mluvit, vždycky jim řeknu, kde ještě mají slabiny. Někdo může říkat, že bychom na tom nebyli tak jako Cholupice. Ale my jsme zatím nic nevyhráli, až to dokážeme, tak se klukům omluvím (usmívá se). To je samozřejmě jen takové štengrování, které nás může posunout dopředu. Patří to k fotbalu.

A vedení se na situaci Stodůlek dívá jak?
Je stejně překvapené jako já. Nic jsme nevyhlašovali, žádné postupy, šli jsme do sezony pokorně. Já mám takový cíl, abychom každý rok skončili lépe. V minulé sezoně jsme byli šestí, teď chci být zase výš. Chceme hrát atraktivně pro lidi. Budu radši, když vyhrajeme 6:5 než 1:0. Když je možnost, cpeme všechno dopředu. Kluci, kteří zůstanou vzadu, mají občas honičku (směje se). Máme v týmu mladé kluky, jejich výkony jsou kolísavé. Odvíjí se také od toho, jestli před zápasem flámovali nebo ne.

A když ano?
Flámoval jsi před zápasem? Pak jsi pako. Ale já je nehlídám, pro mě jsou důležité výkony na hřišti. Když je hráč podává, nezajímá mě, co dělal před zápasem. Je to I. A třída, ne vrcholový sport. Základ je práce a škola. Tady u nás je to o partě, všechno si sedlo. Teď se u nás střídají generace. Ke starším klukům, kteří tým táhnou, naskakují hráči narození 1988 až 1990. Různě to mícháme, aby mladí hráli u nás nebo za béčko. Záleží na jejich chuti, nemůžu jim nic nakázat. Dřív jsme moc široký kádr neměli, ale teď máme z čeho vybírat. Mladí kluci vidí, že to někam vede. Ti, co ještě nedávno získávali zkušenosti, jsou už dnes v áčku oporami. Na odchovancích a své vlastní líhni chceme stavět.

Takže je ve vašich očích největším favoritem na vítězství v I. A třídě Kopanina B?
Asi ano. Těžko se jí dávají góly, mají dobře organizované hráče. Stačí jim málo k tomu, aby zápas dovedli k výhře. Venku vyhrají na jeden gól... O útočnících už jsem mluvil, dáte jim chviličku a oni toho využijí. Takoví střelci jinde v I. A třídě neběhají, patří minimálně o soutěž výš. Ale zlobit ještě můžou i Kunratice nebo Braník. Obě mužstva mají velice kvalitní kádry. Tady v té soutěži je to plus mínus na stejné úrovni. Záleží na tom, jak se kdo vyspí. Rozhodují maličkosti. Doufám, že to kluci taky berou v pohodě, aby jim naše postavení v tabulce nesvazovalo nohy. Ještě hrajeme v Braníku i v Kunraticích, uvidíme, kde skončíme. Teď můžeme dostat čtyřku v Ďáblicích a zase si sedneme na zadek, začneme zase od nuly. Všude ve světe je to stejné. Já nějaké postupy opravdu neřeším. Na konci sezony si sedneme a řekneme si: tady jsme měli vyhrát, tady jsme zase měli kliku... Když se to sečte, je ten výsledek spravedlivý.