Přední Kopanina - Vyslovte jeho jméno před obránci pražských týmů a hned jim naskočí jedno slovo: NEBEZPEČÍ! Bohuslav Strnadel je jednou z největších střeleckých osobností posledních deseti let. Za Přední Kopaninu nasázel desítky gólů, stala se z něj legenda klubu. Dnes, když je Strnadelovi 35 let, si zvyká na zcela odlišný post - trenéři Kopaniny Hebousse se Šturmou pro něj vymysleli nový úkol: aby tým méně inkasoval, postavili tohoto kanonýra na stopera. A plán jim zatím vychází, Kopanina méně inkasuje. „Chci se ale vrátit do útoku, jsem rozený útočník,“ říká Strnadel.

Jak vám to zní: Bohuslav Strnadel, obránce?

(Směje se) Většinou se říká, že když jde útočník na stopera, bývá to dobré. Já tam šel spíš z nouze. Dostávali jsme hodně gólů, trenéři to takhle chtěli změnit. Asi se to trochu povedlo, protože jsme ze sedmi úvodních zápasů dostali 25 gólů, pak v pěti utkáních šest gólů. Pro mě je to ale jen dočasný stav. Doufám. Ještě neplánuju, že bych se dozadu zasunul natrvalo.

Takže na stoperu budete jen do konce podzimu?

Uvidíme, jak to bude potřeba. Klidně bych se do útoku vrátil dřív, když to bude možné. U mě pořád platí, že bych radši dával góly, než jim zabraňoval.

Pořád si ve střílení gólů tolik věříte?

Snad jo. Nepřipouštím si, že by tohle byl nějaký trvalý stav. Mám nějaký věk, možná je na čase přemýšlet o posunu dozadu, ale já se cítím jako rozený útočník.

To asi obránci nebudou nadšení. A to už se radovali, že se vás zbavili...

(Usmívá se) Pevně doufám, že ještě pár gólů dám.

Jak vypadá fotbal z pozice stopera?

Je to pro mě úplně nový pohled na fotbal. Byl jsem celý život zvyklý obráncům utíkat a snažit se jim vyhnout. Teď jsem ten, kdo překáží útočníkům, aby nemohli vystřelit. Vidím fotbal z jiného úhlu, což je zajímavé. Opakuju ale, že se pořád považuju za útočníka. Tak to bude pořád.

Co je na pozici stopera nejtěžší?

Zvykám si na vystupování s útočníky a celkové bránění. Nikdy jsem nebyl extra obránce. Každý, kdo mě zná, ví, že mě to dozadu nikdy netáhlo. Tímhle směrem jsem měl problém se vším, vracel jsem se chůzí. Často se zapomínám, když mám jít s hráčem. Teď si já musím všímat jich, ne jako dřív, že si ostatní všímali mě. Je to obrácené myšlení, to mi trochu dělá problémy.

Je na tom postu z vašeho pohledu také něco pozitivního?

Můžu to hrát tak, jak to hraju: dostanu balon a dám ho co nejdál od brány. (usmívá se) Ne, vážně, snažím se to hrát hlavou. Ale když si nejsem stoprocentně jistý, spíš se snažím hrát jednoduše, aby nevznikaly nebezpečné situace. Pokud jsem pod tlakem, míč narvu pryč, abych měl klid.

Je to jednodušší než střílet góly?

Z mého pohledu ano, třeba má ale někdo jiný názor. Na druhou stranu se v obraně víc běhá, člověk je tam víc zapřažený. V tomhle směru to je náročnější než v útoku.

Takže jste si dřív myslel, že hrát stopera je jednodušší?

To zase ne, vidím fotbal pořád stejně, akorát z opačného úhlu. Pro mě je těžší hrát tuhle pozici, protože nemám ty správné návyky.

Není trochu paradoxní, že trenéři Kopaniny ukázali právě na vás, když se o vás všeobecně ví, že bránění moc nemusíte?

Ono to tak vyplynulo, protože jsem s brankářem Jirkou Švarcem nejstarší v kabině. Na začátku sezony nám to vzadu z nějakých důvodů nefungovalo, teď dostáváme méně branek, takže můžeme být spokojení.

Ukázali na vás jen kvůli datu narození?

(Směje se) Zkušenost je na tomhle postu důležitá, šlo o to, aby někdo obranu zorganizoval, byli  jsme tam jako v tichém háji. Nikdo nemluvil, nezařval.

Jak jste se vůbec dozvěděl, ze půjdete na stopera?

Přijel jsem na zápas s Uhelnými sklady, trenéři mě chytli na parkovišti a říkali: „Máme pro tebe džob. Budeš hrát stopera!“ Už to na mě zkoušeli asi po třetím kole, to jsem jim říkal, že jsem hrál v obraně naposledy v dorostu a nebyla to pozice, kde bych vynikal. Nebyl jsem si tím stoprocentně jistý.

Takže vás na to předem lehce připravovali?

Lehce. Na začátku se nám v obraně moc nedařilo, byly to obrovské průchoďáky, to jsem si říkal, že bych proti Kopanině chtěl hrát, protože proti ní útočníci měli spoustu místa. Když mi to řekli poprvé, bral jsem to jako vtip, nakonec mi nic jiného nezbylo.

To znamená, že jste měl před Uhelnými sklady hodinu na to, abyste se s novou rolí srovnal?

Trochu jsem nevěděl, jak to mám pobrat, byla to pro mě nová situace, už to nebylo jen ve vtipu.

Navíc jste hned v první minutě chyboval a soupeř dal vedoucí gól.

No, hned jsem přihrál na gól. Vlastně jsem se míče ani nedotkl, promáchl jsem. V tu chvíli mi šlo hlavou, že to hezky začíná... Jen jsem doufal, že to takhle nebude pokračovat. Podařilo se mi to hodit za hlavu, naštěstí jsme rychle vyrovnali. Samozřejmě nejsem stoprocentní, nejsem ten, co by to měl úplně v rukách, ale snažím se, pracuju a učím se nové věci.

Byl jste před tím zápasem, kdy vás čekala premiéra na stoperu, nervózní?

Já jsem nervózní před každým zápasem, ať hraju v útoku nebo v obraně. Vždycky. Ale jen do prvního doteku s míčem. Na to nemá post žádný vliv.

Říkal jste, že jste hrál v obraně v dorostu. Jak to vypadalo?

Byl jsem docela velký, dávali mě na kraj obrany, ale byl jsem jalovej. Chodili tam jako na pěší zóně, rychle jsem se vrátil do útoku. To mi bylo tak šestnáct, sedmnáct.

Cítíte na pozici obránce větší zodpovědnost vůči týmu? Když útočník nedá jasnou šanci, není to ideální, ale pořád se na to zapomene spíš než na hrubku v obraně.

Beru to tak. I proto hraju vzadu dost jednoduše. Někdo si říká, že to jenom odkopávám, že by to tak zvládl každý. Ano, někdy se s tím nemažu, ale nejsem stoper, nikdy jsem nebyl a nikdy ho ze sebe dělat nebudu. Jak tady padlo, mám zodpovědnost za tým, chci, aby to fungovalo a já musím situace řešit tak, aby byl míč co nejdál od naší branky. Když to jde kombinačně, tím líp. Pokud ne, nic nevymýšlím.

Zmínil jste, že obránci musí víc běhat. Většinou se tvrdí opak.

Pro mě je to po téhle stránce náročnější v obraně. Když je člověk v útoku, ne pokaždé se dostane k míči, pohyb by měl mít i bez něj, ale nemusí. Když někam nejde, tak nejde. To obránce musí, jak se zapomene, smrdí to gólem.

Co hlavičkové souboje z druhé strany?

Byl jsem zvyklý balony prodlužovat, nebo sklepávat. Teď mám výhodu, že je soupeř i míč přede mnou a jdu do souboje čelem k bráně. Zatím se mi v hlavičkových soubojích docela daří, ale moc to neřeším, odhad bych měl mít jako obránce i útočník. Teď je ale moje pozice o něco výhodnější, hraju míč před sebe. Obránci mají v tomhle výhodu.

Pomáhá vám zkušenost z útoku při bránění, že se dokážete lépe vžít do soupeřů, co asi udělají?

Snažím se to předvídat, vím, jak útočníci tyhle situace řeší, kam asi přijde centr, ten prostor se pak snažím hlídat. Trochu mi to pomáhá. Ale když někdo hraje v obraně odmalička, má tuhle zkušenost taky.

A co střelecké návyky ve vlastním pokutovém území? Ještě se nedostavily?

(Usmívá se) To ne, a doufám, že se mi to ani nestane, i když je jasné, že už si asi každý obránce dal vlastní gól. Věřím, že se mi to vyhne.

Jaké máte reakce okolí na to, že hrajete stopera?

Od kamarádů toho slýchám hodně, to je samé: „Tak už hraješ stopera?“ „Co tam blázníte?“ Dost lidí se mě na to ptá. Od protihráčů ale zatím nic nepadlo.

V obraně je lehčí dostat kartu. Vám se ale zatím vyhýbají.

Žlutou jsem dostal v Uhříněvsi, kdy jsem promáchl míč a musel jsem faulovat. Už jsem pomalejší, žádný sprinter. Snažím se hru předvídat, aby tyhle situace, kdy hrozí žlutá, nedejbože červená, nenastávaly. Já v životě nebyl vyloučený, tak věřím, že to tak zůstane. Pravděpodobnost na stoperovi je větší, kor ve vápně to už smrdí. Asi radši v takovém případě nechám útočníka jít a budu doufat, že nás Jirka v bráně podrží. (usmívá se) Na Kladně jsem jednou tečoval míč, který by brankář normálně chytil do koše. Takhle z toho byl padáček, s kterým se nedalo nic dělat. Dostal jsem tenkrát hodně vynadáno, pamatuju si to dodnes. Dávám přednost jistému zblokování.

To samé tedy asi bude i v obranných zákrocích: pokud si nebudete jistý, do skluzu nepůjdete? Budete tedy hodný obránce?

To zase ne, určitě ne. Nemůžu si dovolit být hodný. Nejde být hodný v obraně, vždycky do balonu budu chtít jít a ten souboj vyhrát. Pokud to bude nutné, tak tu záchrannou brzdu zatáhnu taky.

Vždycky vás na hřišti bylo slyšet. Teď musíte mluvit o to víc. Je to jiný druh mluvení? Přeci jen v útoku jste spíš tým hecoval, ne?

Já bych řekl, že je to pořád stejné. Z útoku jsem se snažil to řídit mluvením a hecování, teď řídím obranu a víc než o hecování to je o tom, abychom si hlídali pozice, byli blízko sebe, zajišťovali se. Musíme se to naučit, chybí nám návyky, já se v tom snažím pomáhat.

Netáhne vás to dopředu? Při každém útoku a šanci Kopaniny musíte prožívat muka, když stojíte na polovině hřiště, ne?

Beru to, souvisí to s tou zodpovědností. Dopředu mě to úplně netáhne, protože vím, že bych to fyzicky nezvládl, abych se stihl vrátit. Snažím se šetřit síly na standardky. Pokud balon přijde a můžu se zapojit, vyjedu, v tom podporuju i ostatní. Ale nijak zásadně mě to dopředu netáhne, kvůli té zodpovědnosti vůči mančaftu. Prvořadé pro mě je uhlídat všechny situace před naší brankou. Co by bylo na druhé straně, to už je navíc. Stavím se k zápasům jako obránce. Když dám gól, skvělé. Důležitější je to ale dobře odbránit. Když udržíme nulu a dáme třeba jen jeden gól, bude to výborné. Teď bráním se vším všudy.

Cítíte se momentálně pro Kopaninu platnější?

Doufám, že jsem byl platný vždycky.

Myslím to na současnou situaci, kdy by ani vaše branky nejspíš nic nezachránily, pokud byste dostávali spoustu gólů...

Z toho pohledu asi ano. V útoku jsem dal sedm gólů, z čehož byly čtyři body. Teď jsem vzadu a bodů už máme osm, aniž bych se trefil.

Jak se vám povedlo takhle radiálně snížit počet inkasovaných gólů?

Určitě to není tím, že jsem vzadu já. Jsme celkově kompaktnější, sehranější, máme i štěstí, párkrát zazvonila tyč, spoustu šancí vychytal Jirka. Já vzadu asi trochu vyčnívám postavou i tím, že mluvím, ale neberu to tak, že když je Strnadel v obraně, nepadají góly, a když je v útoku, tak jo. Tohle neplatí, je nás na hřišti jedenáct, každý musí odvést svou práci. Věřím, že kdybych teď z obrany odešel, tak to půjde i beze mě.

Zdá se, že jsou teď podobné přesuny moderní. Ve Slavii se z útoku na stopera dostal Škoda, opačným směrem zase putoval Juhar. Co vy na to?

Třeba to okoukali od nás. Ne, vážně, asi je to jen náhoda.

Je podle vás obecně lehčí, když obránce přechází dopředu, nebo útočník dozadu?

Kamarád šel z obrany do útoku a vynikl víc, než když hrál vzadu. Samozřejmě platí, že útočníci jsou slavní, dře na ně celý tým, záloha mu připravuje šance, oni to pak jednou trefí, vyhraje se 1:0 a jsou za hvězdy. Ale ta práce mančaftu je důležitější, nedá se to srovnávat.

Zjišťoval jste si nějaké rady, jak hrát stopera, od zkušenějších obránců?

Ne, čerpám jen ze svých zkušeností, ve fotbale jsem už něco zažil. Že bych volal Charvajzovi (bývalý kapitán Kopaniny Jan Charvát), to ne. I když jsme dobří kamarádi, nevyzvídal jsem od něj, jak by se to mělo hrát, ač byl výborný stoper. Jeho přístup k fotbalu, jeho razance, odhad, persona, to všechno tady chybí. Takového člověka Kopanina nemá, bohužel. V tuhle chvíli bych jeho roli měl zastoupit já, doufám, že to bude vidět.

Říkáte, že se neženete do útoku, ale nechybí vám góly?

Chybí! Když vyhrajeme, tak to nevadí, jenže když prohrajeme, je to pro mě těžké. Góly mi chybí hodně, rád je dávám a chtěl bych je dávat dál. Jsem a budu útočník. Obrana je teď ale důležitější. Chodím na standardky, kde musím přehodit myšlení a soustředit se na zakončení, protože se do gólových situací nedostávám tak často. Jako obránce bych je měl proměnit na první pokus. Pokud se mi to nepodaří, další šance už nemusí přijít.

Kde je podle vás důvod toho, že Kopanina po sestupu z divize hraje dole i v přeboru?

Je tady hrozně mladý tým, jsme jen dva starší kluci, jinak nezkušené mládí. Zkušenosti chybí. Je to od nás někdy naivní, měkoučké. Někteří hráči nešlápnou do soubojů, nezabojují. Nezvládl se začátek sezony, taky chybí sebevědomí.

Po sezonách, kdy jste hráli o záchranu v divizi, jste se asi těšili na klid v přeboru, který, zdá se, nepřichází.

V klidu to teď není, to je pravda. V tabulce je to našťouchané nahoře i dole, pro diváka to musí být zajímavé. My jsme se po špatném začátku trochu zvedli, situace se srovnává. Když se nikdo nezraní a tým se v zimě ještě trochu posílí, nemuseli bychom o záchranu vůbec hrát.

Co jste vůbec od Kopaniny před začátkem přeboru očekával?

V první řadě jsem nepočítal s tím, že bych na Kopanině pokračoval. Byl jsem předběžně domluvený v Brandejsku, kde bydlím a hrají tam okresní přebor. Na poslední chvíli mě ale na Kopanině přemluvili, abych ještě zůstal. Bál jsem se o budoucnost Kopaniny, která je pro mě víc než fotbalovým klubem, tak jsem kývl na pomoc. Nebude to tak ale věčně, časově už je to pro mě náročné, začínám cítit i zdraví, už to není úplně ono. Vedení na Kopanině musí zapracovat a sehnat nové lidi.

Vy tedy vydržíte do léta?

Zatím jsme domluvení do zimy, pak se uvidí. Když se seženou lidi, rád bych si to zjednodušil pro sebe i rodinu. Mám dvě děti, chci se jim víc věnovat. Z Brandejska je na Kopaninu nedostanu, je to daleko, já jsem od rána do večera v práci, k tomu ještě fotbal. Doma mi to ještě tolerují, ale nebude to napořád. To by ani nešlo. Výhoda je, že se nejezdí žádné velké výlety, přebor se hraje jen v Praze, to se ještě dá. Ale už mě to táhne domů. Kluk tam začal hrát fotbal, hřiště máme sto metrů od baráku, zakládáme tam s kamarády mládež, tomuhle se chci v budoucnu věnovat.

 

Kdo je Bohuslav Strnadel?

Narodil se 13. dubna 1978 

Útočník Přední Kopaniny, který momentálně vypomáhá týmu jako stoper

Kariéra: TJ Kablo Kladno, SK Kladno, FC Břevnov, FC Přední Kopanina 

Charakteristika: Dlouholeté hvězda týmu, ryzí kanonýr. Když byla Kopanina ještě před postupem do divize v přeboru, stihl za tři sezony nastřílet přes 100 gólů! Dvakrát byl vyhlášený nejlepším hráčem Prahy. Je odchovancem kladenského fotbalu, v dresu SK Kladno zkusil i profesionální druhou ligu. Díky svým tělesným dispozicím (188 cm, 90 kg) se velmi těžko odstavuje od míče a patří k výborným hlavičkářům. Na Kopanině už je hrající legendou.