Praha - Vyhráli v prvním divizním kole proti Doubravce, to byl v kalendáři srpen. Od té doby na Přední Kopanině nezněl vítězný pokřik dvě roční období, celých 17 zápasů! Tým se dočkal až s příchodem jara: duben odstartoval dvěma výhrami v řadě s Aritmou (3:2) a v Českém Krumlově (3:1). Kopanina je stále poslední ve skupině A, ale náskok nejbližších soupeřů je pět až šest bodů. „Hned je veseleji,“ usmívá se trenér Martin Kuchař v rozhovoru pro web Pražského fotbalového svazu www.fotbalpraha.cz.

Podzimem se Kopanina protrápila se sedmi body. Ty jste teď získali během pěti kol. Kde se to v týmu vzalo?
Tým, který tady byl na podzim, a ten dnešní, to jsou dvě rozdílné věci. Došlo k podstatné obměně kádru. Od začátku ledna jsme to dávali dohromady, vypadá to, že k sobě kluci našli cestu. Odešli nám hráči, kteří měli kvalitu, ale teď se vytvořil tým a to je mnohem důležitější. Víme, co chceme hrát, už do sebe ty kolečka zapadají. Na hřišti je to vidět, umíme si vyhovět. Markantní rozdíl oproti podzimu je, že jsme schopní proměňovat šance, které si vytvoříme. To se nám dřív nedařilo. Když pominu první jarní zápas v Doubravce, kde jsme dostali sedm gólů, což byl exces z jiné planety, tak máme střelecké hody.

To je pravda, v následujících čtyřech kolech jste dali deset gólů. Ve výborné formě je obzvlášť duo Strnadel – Leclerc, souhlasíte?
Jsou to dva důležité články týmu. Každý hráč má přesně danou úlohu, pěkně si to sedá. Jejich úloha je zakončovat naše akce. Oni nejsou jen střelci, ale také dělníci, což bych rád vyzdvihnul. Příkladem může být třetí gól v Českém Krumlově. Pierre vybojoval míč na našem vápně, posunul ho na Bohouše, přesprintoval celé hřiště a dal to Bohoušovi do plátěnky před prázdnou kasu. V 85. minutě udělali takový sprint a zakončili akci gólem. To je ta nadstavba, kterou tihle zkušení hráči mužstvu dávají. Je to cítit, je to znát. Mám z nich velkou radost. U obou nebylo před jarem jasné, jestli budou pokračovat, přemluvil jsem je a ukazuje se, že jsou rozhodujícími články.

Uhráli jste bod ve Štěchovicích, které hrají o postup. Doma jste porazili v derby Aritmu, uspěli jste i v Českém Krumlově. Pomohlo vám, že jste do jara šli jako outsider a moc se od vás nečekalo, takže jste byli paradoxně pod menším tlakem, než kdybyste měli třeba o deset bodů víc?
Nemyslím si, že by postavení v tabulce bylo nějak důležité pro naše výkony. Kluci pochopili, co chceme hrát, vidí, že to má úspěch a můžeme dál vyhrávat, když to budeme dodržovat. Určitě tam od soupeřů přišlo podcenění, protože to vypadalo, že nemáme o co hrát. To je ale omyl. My chceme každý zápas vyhrát. Jestli to bude stačit na záchranu v divizi, to je druhá věc.

A bude? Po podzimu se zdálo, že je divize pro Kopaninu „nezachránitelná“, teď jste zpátky ve hře. Čekají vás ještě vzájemné zápasy s dalšími týmy ze spodku tabulky.
Fotbal dělám už dlouho a vím, že teprve teď začne tuhý boj o záchranu. Bude to velmi složité, čeká nás dost zápasů o šest bodů. Když k nim ale přistoupíme podobně jako k těm posledním, máme šanci uspět.

Směrem k záchraně s vámi už nikdo nepočítal, teď jste ale ve hře. Jak moc vás to těší?
Záchrana je teď z mého pohledu druhotná věc. Chceme hlavně odehrát kvalitní zápasy, aby měli lidi na Kopanině radost z fotbalu i v tomhle těžkém období, jímž procházíme. Mám ale pocit, že se diváci k fotbalu vrací. S Hořovickem musel do brány jít můj asistent Petr Pavelka, prohráli jsme 2:4, ale po něm lidi děkovali, že se na to dalo koukat, že viděli vyrovnaný zápas a šest krásných gólů. To samé po Štěchovicích. Nikdo nečekal, že přivezeme bod. Na to se nabalila Aritma a Český Krumlov. Cítím, že se tady lidi zase začínají zajímat o fotbal, to je důležitější než záchrana divize. Musíme nakopnout okolí i celý klub k něčemu jinému, než jsme v posledních měsících prožívali.

Jste překvapený ze začátku jara? Takové výsledky se od vás nečekaly...
Přípravu jsme ladili tak, abychom byli silní dopředu, ale zároveň bychom chtěli být nedobytní vzadu, což se nám moc nedaří. Přičítám to nezkušenosti, ale každým zápasem by se to mělo zlepšovat. Na druhou stranu: aspoň lidi vidí hodně gólů. Mám radši výhru 3:2, než ukopané body po výsledku 1:0 brankou v poslední minutě.

Ve vašich zápasech rozhodně není nuda. Dvakrát jste dotahovali ve Štěchovicích, z 0:2 jste se zvládli zvednout proti Hořovicku, otáčeli jste i utkání s Aritmou. Vypadá to, že máte určitou vnitřní sílu.
Je to paradox, protože máme věkový průměr snad kolem 21 let. Když neberu mazáky jako je Bohouš Strnadel, Jirka Švarc a Martin Janda, máme hodně mladý tým. I to, že zápasy dokážeme otáčet, je známka dobré party a zdravého jádra.

Cítíte satisfakci, protože vás většina lidí už dávno odepsala?
Ano, cítíme. Fotbal je ale jako jakákoliv jiná lidská činnost: když něco člověk dělá poctivě, přinese to ovoce. V týmu jsou kluci z okolí, hodně jich tady prošlo dorostem, jsou místní, což je pro klub pozitivní do budoucnosti. Je tady kostra, na které se to dá budovat.

Je teď v kabině hodně veselo, když jste ukončili sérii bez výhry?
Veselo je u nás pořád, vychází to z kluků, chtějí se fotbalem bavit, i když je naše situace složitá. Teď přišla i nadstavba v podobě výher. Moc mě těší, že ty výsledky nejsou náhodné, ubráněné, ukopané, nezasloužené, z vymyšlené penalty... Uhráli jsme si to sami, kluci z toho mají dobrý pocit, i z toho důvodu je výborná nálada. Ale nepřeceňoval bych to, pořád jsme poslední a není co slavit.

Ale jistá euforie po tak dlouhém období bez výhry je, ne?
Trochu ano. Je to vidět na každém tréninku, kluci překonávají drobné bolístky, kousnou se, jdou do všeho s nadšením, což je na hřišti vidět. Máme úzký kádr, nemůžeme si moc vyskakovat, ale každý člen kádru si splní svoje úkoly, jednotlivé články do sebe zapadají a celkově to vypadá velice dobře. Zažíváme veselejší časy než na podzim. Když se nevyhrává, utápíš se v malichernostech, což nedělá dobrotu. Teď můžeme i prohrát, ale dá se to skousnout, když vidíme, že je soupeř lepší. Zároveň ale víme, že máme za týden znovu šanci bojovat o body.