P ř e d n í K o p a n i n a - Tahle zpráva soupeře Přední Kopaniny asi moc nepotěší: po půlroční pauze se do jejího dresu vrací vyhlášený kanonýr Bohuslav Strnadel. Útočník, z něhož se v minulých sezonách stala střelecká legenda, se vrací ze středočeského Brandýsku, aby pomohl k záchraně B mužstva v I. A třídě. „Platí to. Na jaře budu hrát na Kopanině,“ potvrzuje 33letý Strnadel.

Stýskalo se ti?
Srdíčko mám samozřejmě na Kopanině, asi už s tím tady zůstanu navěky spojený, ale v určité životní situaci jsem musel udělat nějakou volbu. Potřeboval jsem změnu, která se poměrně povedla. Na Brandýsku byla dobrá parta, super lidi, vyhrávalo se. Na podzim jsme udělali víc bodů, než si tam lidi pamatovali. V klubu vládla naprostá spokojenost, já byl spokojený taky.

Dával jsi góly? Prý jsi autorem poloviny ze 33 branek, je to pravda?
To ne, já vím o deseti gólech, na spoustu jsem jich přihrál, ale pamatuju si těch deset. Je možné, že jich bylo trochu víc.

Hrál jsi kladenský okresní přebor. Jaká je jeho úroveň?
Je to třetí nejnižší soutěž, takže to nechci moc porovnávat. Každá soutěž má svoje. Jsou tam kluci, kteří mají nějaký talent a záleží na nich, jestli na sobě budou chtít dál pracovat, pak se budou moct posouvat výš. Ale taky byli v Brandýsku kluci, kteří už hráli výš, má to svou úroveň, rozhodně to není špatná soutěž. Zhruba jsem předem odhadnul, do čeho půjdu a co mě čeká.

V jaké se vracíš formě?
U mě je časový problém, za poslední dva měsíce jsem byl čtyřikrát na tréninku, z toho dvakrát na Kopanině. Brandýsek nemá umělku, nemá osvětlení, tréninky byly od pěti hodin, což je pro mě nereálné, protože bývám v práci do šesti. Když mi volal Tomáš Cigánek, že by béčko na jaře potřebovalo pomoct, slíbil jsem, že budu hrát na Kopanině. Uvidím, jak to dopadne s mojí rukou - byl jsem na operaci a v lednu mi budou vyndávat dráty. Snad budu připravený hrát.

Co se ti s rukou stalo?
Jel jsem na kole a trochu se vysekal. (úsměv) Vlastní blbostí, byla to hloupost, shoda okolností, prostě lidský faktor.

Mluvil jsi o B-týmu Kopaniny, ale co říkáš na spojení Strnadel a divizní áčko?
To už je asi mimo moje schopnosti. Hlava by chtěla, ale tělo už prostě říká ne, nehledě na to, že opravdu nemám čas na trénování. V tomhle směru bude problém, abych stíhal tréninky béčka. Budu se snažit přijít aspoň jednou týdně, pokud by to šlo, přišel bych i víckrát. Abych měl pomáhat áčku, to už by musel být nějaký extrém. Nemyslím si to.

A kdyby přišla nabídka, třeba jen na domácí zápasy, jak už jsi to praktikoval dřív?
Asi ne, už jsem z toho vypadl, ani nevím, jak zvládnu I. A třídu po půlročním působení v okresním přeboru. Fotbalové schopnosti asi mám, ale fyzička mi odpadla, to jsem měl co dělat, abych zvládal okres. Na tom budu muset zapracovat, něco s tím provést. Čas není a za dvě hodiny tréninku týdně toho člověk moc nedožene.

Sledoval jsi na podzim Kopaninu poctivě? Co jsi říkal jejím výsledkům?
Áčko mělo první polovinu podzimu fantastickou, to byla nádhera, říkal jsem si, že se nemusí bát problémů. Jenže druhá polovina už byla horší, těžký los a další věci, které se nabalovaly. Nějaké body kluci mají, jaro bude těžké, ale věřím, že se na Kopanině zachrání divize. Taky přišel nový trenér. Martina Kuchaře znám, i když jsme spolu nehráli. Vím, co má za sebou a držím mu palce, aby se mu angažmá povedlo a on dokázal, že není jen dobrým trenérem u mládeže, ale i mezi dospělými.

Pojďme k béčku, což bude tvoje hlavní mise. Co jsi říkal jeho výkonům?
Co mám informace, bylo tam hodně nemocných, v áčku bylo málo lidí, v tom případě chybí samozřejmě hráči i v béčku, pak je to hodně těžké. Kluci nedávali góly, skončil Oivind Giil, já, i někteří další kluci. Zůstali tam starší hráči a dorostenci. Nechci to moc hodnotit, kluci dělali, co mohli, aby se to zvládlo. Snad se to vrátí na jaře do nějaké normy. Tréninky na malém hřišti mají úroveň, když nám vydrží ta chuť a přeneseme ji do jara, nemám obavy. Věřím, že béčku pomůžu k záchraně, ať už góly, což doufám, že budou padat, tak hrou. Nějakou tou přihrávkou, že by se to mohlo trochu oživit.

Kopaninská obec si od tebe hodně slibuje. Jak se díváš na to, že se k tobě upínají velké naděje?
Nějaká očekávání asi jsou, ale jeden hráč nikdy celý mančaft nedělá. Na hřišti je jedenáct lidí, kteří musí podat maximální výkon. Je pravda, že jsem fotbalista, který potřebuje, aby na něj zbytek týmu pracoval, aby tam byli lidi, co mi budou schopní připravit šanci a dát balon, kam potřebuju. Pokud to tak nebude, bylo by to pro mě hodně těžké.