Přední Kopanina – Další známé fotbalové jméno se objevuje v sestavě Přední Kopaniny: na jaře naskočil do sestavy Günter Bittengel mladší, jehož otec byl výborným útočníkem a zahrál si i za reprezentaci. „Já ale tak vysoko asi pomýšlet nemůžu. Fotbal je pro mě hlavně zábava. Na Kopanině si teď fotbal užívám,“ říká 20letý obránce či záložník, který premiérovým soutěžním gólem v kopaninském dresu zajistil bod za remízu 1:1 ve Vilémově.

Byl to tvůj nejlepší dosavadní moment v dresu Kopaniny?
Rozhodně, byl to pěkný gól. Jen škoda, že neměl hodnotu tří bodů. To mě trochu mrzí, protože jsme dostali vyrovnávací branku až deset minut před koncem.

Tvoje trefa poslala Kopaninu do vedení. Jak vypadala?
Byl to náš rychlý brejk na konci prvního poločasu. Z levé strany šel centr a Pavel Sedláček tam svedl důležitý souboj s brankářem. Míč se odrazil ke mně, byl jsem zhruba 13 metrů od branky. A pak jsem se ho jen snažil propasírovat do brány, což se mi naštěstí povedlo. Propálil jsem všechno před sebou.

Takže jsi zvolil nejlepší recept v podobných situacích, kdy se často nevyplácí něco vymýšlet?
Asi tak. Já se jako obránce moc do gólových šancí nedostávám, takže první, co mě napadlo, bylo, abych to hlavně nezadrbal. Prostě jsem to zkusil propálit.

Jsi takový typ hráče? Podobně by to na Kopanině určitě řešil i útočník Horák.
Nevím, jestli jsem takový typ hráče. Jak říkám: tolik šancí jsem zase v životě neměl, takže jsem neměl možnost přijít na to, jestli bych se tak zachoval vždycky (usmívá se).

Takže se od tebe nedají do budoucna čekat nějaké zásadní střelecké výkony?
V dorostu jsem hrál v záloze, občas jsem nějaký gól dal, ale v mužích jsem byl přeškolený na obránce a těch šancí bylo opravdu málo. Takže od střílení gólů na hřišti moc nejsem.

Gól je pro tebe tedy sváteční událost?
Je to vždycky příjemná odměna za práci. Ve Vilémově jsem z něj měl velkou radost, ale žádnou speciální oslavu jsem připravenou neměl. Prostě jsem se rozběhnul a sklouznul se po kolenou mezi kluky.

Jak vůbec s odstupem hodnotíš zápas ve Vilémově?
V prvním poločase jsme hráli velmi dobře, nepouštěli jsme domácí do šancí, téměř nic jsme jim nedovolili. Tam jsme mohli být podle mého spokojení. Ve druhé půli nás Vilémov s pomocí rozhodčího zatlačil, dostali jsme se ze hry. Oni dobře vystřídali, přišel tam nebezpečný útočník, který byl silný ve vzduchu. Nakonec jsme ten tlak neustáli a byli jsme v závěru rádi za bod. Ten konec byl peprný. Kolem naší brány to pěkně létalo, jakýkoliv kontakt s protihráčem byl faul, samá standardka. Nedá se nic dělat, i bod je zvenku dobrý.

Před Vilémovem jste v týdnu prohráli v Čelákovicích. Asi jste od dvou zápasů za sebou venku čekali víc, je to tak?
Rozhodně, minimálně dva body by byly hezké. V Čelákovicích to byl zvláštní zápas. Nebyli jsme úplně v pohodě, to bylo vidět. Prohráli jsme tam zaslouženě, tenhle zápas nám prostě nesedl.

Dá se říct, že se Čelákovice lépe vyrovnaly s tím, že se hrálo ve středu?
Je pravda, že málokomu vyhovují zápasy ve středu. Já sice nebyl v práci, protože chodím do školy, ale většina kluků na zápas z práce jela. Už ta cesta byla zvláštní, sraz byl až na stadionu, každý cestoval po vlastní ose. Jsme zvyklí na jiný rytmus, zápasy o víkendu, tohle bylo jiné. Ale samozřejmě pro oba stejné, takže se s tím Čelákovice asi opravdu lépe vyrovnaly.

Jak jste celkově spokojení se vstupem do jara? Z pěti zápasů máte osm bodů.
Řekl bych, že výsledky jsou celkem slušné. Díky velmi dobrému začátku jsme trochu poodskočili týmům ze spodní části tabulky a stále si držíme solidní odstup. Ale abychom mohli dohrávat sezonu v pohodě a bez nervů, musíme ještě body přidat, to je jasné. Musíme na dobré první tři zápasy navázat.

Nejlépe už v sobotu proti Chodovu. Ten je v tabulce předposlední, takže byste měli být jasným favoritem, souhlasíš?
Podle tabulky to může vypadat na jasné tři body, ale v divizi vám je nikdo nedá zadarmo. Nikoho bych nepodceňoval. Nebudeme se dívat, jak je na tom Chodov v tabulce. Musíme hrát naplno a jít si důsledně pro tři body.

Ty už by vás posunuly do příjemných pater tabulky.
Ano, byly by velmi důležité. Hodně by se nám ulevilo. Neříkám, že definitivně, ale porazit Chodov, to by byl velmi dobrý krok k záchraně.

Trenér Mejdr mluvil o tom, že má Kopanina lepší tým než na podzim. Kam podle tebe kvalitou v divizi patří?
Určitě do horní poloviny tabulky. S příchodem Pavla Mareše se výrazně zkvalitnila defenziva, on tomu dodává klid a organizaci. V útoku se uzdravil a rozehrál Pavel Sedláček, je zkušený, umí udržet míč. Horní polovina je pro nás dosažitelná, minimálně střed tabulky bychom hrát měli.

Už víš, kde budeš hrát proti Chodovu ty? Ve Vilémově jsi nastoupil na pravém kraji zálohy, ač jsi předtím patřil na stejné straně do obranné čtyřky.
Uvidíme, jak to trenér vyřeší. Už ve Vilémově udělal několik změn, jiná sestava může být i proti Chodovu.

A kde se cítíš lépe?
V dorostu jsem hrával defenzivního záložníka, pak ze mě v mužích udělali beka. Já jsem rád za jakýkoliv post v základní sestavě, ale hrát krajního obránce mi docela vyhovuje. Když máte naběháno a síly útočit, můžete se i jako obránce zařadit do ofenzivní hry, o což se snažím. Jsem ještě mladý, takže mám dost sil (usmívá se).

Jak ses vůbec ocitnul na Kopanině?
V Dukle se měnila koncepce, ze starého přeborového týmu, který trénoval pan Němec, jsem zůstal jenom já a Tomáš Mück. Když ale viděl tréninkový plán, bylo mu jasné, že nebude stíhat. Zbyl jsem tam sám, ale moc jsem nehrál. Chodili i kluci z áčka, což ubíralo místa v sestavě, takže jsem hledal klub, kde bych měl větší šanci nastupovat. Vzpomněl jsem si na Přední Kopaninu, proti které jsme v Dukle hráli v přeboru i nějaké přáteláky. Kluky jsem znal od pohledu, působí tady i několik bývalých hráčů z Dukly, včetně Tomáše Mücka, tak jsem zavolal panu Cigánkovi, který mi řekl, ať přijdu na zkoušku. Vlastně jsem se Kopanině nabídnul sám.

V Dukle už jsi neviděl budoucnost?
V téhle sezoně určitě ne. Uvidíme, co bude dál. Nemám s nikým v Dukle špatné vztahy, ale mají jinou koncepci. Dávají šanci mladým hráčům. Já sice nejsem nijak starý, ale už pro ně asi nejsem perspektivní.

Už jsi zmínil, že na Kopanině působí několik hráčů z Dukly. I to tě sem táhlo?
Taky. Občas si musíme vyslechnout pár narážek, ale je to sranda. S těmi, co prošli Duklou, se znám, což mi samozřejmě pomohlo při vstupu do kabiny.

Jak jsi vůbec vnímal Kopaninu dřív, když jsi byl v dresu soupeře?
Vždycky měla kvalitní, důrazný a disciplinovaný tým. Všechny zápasy s Kopaninou se mi líbily.

Co říkal na změnu dresu tvůj otec, bývalý fotbalista?
Táta mě podpořil, přesun mi schválil. Viděl, že v Dukle nehraji, takže mi hostování doporučil.

Sleduje tvou kariéru hodně?
Když má čas, přijde se podívat. Ale že bychom doma nějak extra rozebírali fotbal, to ne. Vždycky to během patnácti minut shrneme. On mi něco vytkne, doporučí, co bych měl zlepšit, na čem zapracovat. Probereme výkon celého týmu. Všichni si myslí, že když ve fotbale působí, tak se o něm bavíme víc. Ale my si povídáme o spoustě věcí, jako táta se synem, nejen o fotbale.

A když jste u fotbalu, za co tě chválí a co ti vyčítá?
Zas tak moc mě nechválí. Říkává mi, abych zdrobnil krok, abych měl živější nohy a určitě má pravdu. V tomhle směru mám rezervy. Pochválí mě třeba za to, že mám naběháno, což je moje plus. Taky za bojovnost, že neuhýbám ze soubojů. Uhýbat se nemá.

V současné době je tvůj otec sportovním ředitelem druholigové Dukly. Ještě nedávno ji trénoval. Je dobré mít doma trenéra?
Když se díváme na Ligu mistrů, tak to dobré je. Můžeme se o fotbale pobavit, ale jinak bych v tom extra výhodu neviděl.

Otec tvého spoluhráče Filipa Busty je také známý trenér. Bavíte se o tom spolu někdy?
Můj táta mě zhodnotí v pár bodech, pak to nechá být. Z vyprávění Filipa mám pocit, že je na něj táta přísnější (usmívá se).

Díky angažmá tvého otce v německém Uerdingenu jsi s fotbalem začínal právě v tomto klubu. Co ti to dalo?
Byl jsem ještě hodně malý, takže si to moc nepamatuji, žádné živé vzpomínky. Jen jsem tam s fotbalem začínal, nic víc. Ale chodil jsem v Německu do školy, takže z téhle doby umím německy, to je výhoda.

Po návratu domů jsi šel hrát do Dukly, kde jsi vydržel až do této zimy. Proč padla volba právě na Duklu?
Bydlíme v Libčicích nad Vltavou, je to poměrně blízko. Navíc na Duklu jezdilo z Libčic pár dalších kluků, takže jsme byli pohromadě.

Měl jsi to v Dukle se jménem Bittengel těžší? Srovnání s otcem ses asi neubránil, ne?
Samozřejmě jsem na to narážel, byl jsem víc sledovaný, ale nějak extra jsem to nevnímal. Rozhodně jsem to díky jménu neměl lehčí. Poslední půlrok jsem moc nehrál, což je jasný důkaz.

Předpokládám, že díky netradičnímu jménu, se tě soupeři ani neptají, jestli jsi syn Güntera Bittengela, protože je to poměrně jasné. Nebo se ti už stalo, že si tě někdo spletl s otcem?
Díky tomu jménu je jasné, kdo jsem, nikdo se mě neptal. Žádný větší zájem o mě kvůli tomu necítím. A že by si nás někdo splet? To se asi stát nemůže. Postavou i vzhledově jsem jiný než táta, tady asi záměna nehrozí (směje se).

Tvůj otec to dotáhl až do reprezentace. Kam míříš ty?
Já hraji fotbal pro radost, prvotní je pro mě škola, chci hlavně dostudovat, končím druhý ročník na FTVS, obor sportovní management. Nemá cenu se někam tlačit. Bude mi 21 let a nevypadá to, že by to bylo na vyšší fotbal. Divize je slušná soutěž, jsem rád, že může být na Kopanině. V kabině je dobrá atmosféra, zázemí je super. Nemůžu si stěžovat, Kopanina mi vyhovuje ve všech směrech.

Na Kopanině se potkáváš i s Oivindem Giilem, který hrál v Blšanech s tvým otcem. Pamatuješ si ho?
Jasně, v Blšanech jsem byl jako malý kluk, když tam Oivind přišel, poměrně často. Už tenkrát jsme si povídali, Oivind se s tátou zná, potkávali jsme se i později. Když jsem přišel na Kopaninu, hned mě poznal a já jeho taky.