Přední Kopanina (bok) - Bylo v sobotu chvilku po 19 hodině, když se záložník Robert Nedvěd radostně rozběhl k trenérovi Pavlovi Mejdrovi a pevně ho chytil kolem pasu. Hned se k němu přidali i všichni ostatní hráči Přední Kopaniny a vyhazovali ho nad hlavu. Pro Mejdra nebylo úniku, ani se ale nebránil: jeho tým byl právě z rukou předsedy Pražského fotbalového svazu Václava Chvály dekorován jako vítěz přeboru. V posledním utkání Kopanina jistě porazila 4:0 Motorlet B a mohla začít slavit.

Trenére, jak jste si užil oslavy?
Já jsem odešel poměrně brzo, v půl jedenácté. Počkal jsem na vyhlášení nejlepších hráčů a šel jsem.

Komu jste ceny udělili?
Nejlepší brankář Dan Borský, obránce Martin Janda, záložník Míša Buzek, útočník Honza Horák, střelec Bohouš Strnadel a nejlepší hráč Honza Charvát. Shodli jsme se na tom s asistentem Danem Vottem jednoznačně.

Nejlepší hráč byl podle vás kapitán Honza Charvát, proč?
U něj bylo důležité, že mu vydrželo zdraví, neměl žádný výpadek v tréninku a poslední kola to táhl on s Míšou Buzkem. Na obou bylo znát i při tréninku, že mají enormní snahu vyburcovat tým a dotáhnout přebor do zdárného konce.

To se vám povedlo, ale vy jste šel brzy spát. Nejste typ na oslavy?
Ale ne, já bych i poseděl, ale ráno jsem musel se synem na fotbal. Dan Vott mi říkal, že odjížděl ve tři ráno a ještě to na Kopanině pořádně žilo. Kluci si to užili i beze mě.

Byl to váš nejhezčí trenérský zážitek v kariéře?
Určitě byl. Netrénuji tak dlouho, užil jsem si to.

A jak jste si užil, když vás hráči vyhazovali do vzduchu? Trenér Hoftych z Bohemians 1905 při oslavách v Jihlavě měl obavy, aby fanouškům nespadl na zem. Co vy?
Já měl zase obavy, aby mi nevypadly z kapsy klíče a doklady, abych je neztratil. Naštěstí nevypadly. Byla to obrovská euforie. I při zápase, to jsem se nejvíc radoval, když jsme dali druhý gól. Pak už to bylo jasné.

Do té doby jste se strachoval?
Měl jsem strach, abychom nepropadli při nějakém rychlém brejku Motorletu. Abychom nedejbože neudělali nějakou chybu, bál jsem se, aby se zápas nezvrtnul. Ale nakonec z toho byl jasný zápas, zvládli jsme to výborně.

A na konci už to byla z vaší strany exhibice, souhlasíte?
To je pravda. Kluci na lavičce volali na ty na hřišti, aby to hráli na jeden dotek. Všichni si to užívali, v takové chvíli už i trenér promine to, že k tomu kluci nepřistupovali na sto procent. Taky se to tam jednou málem vymstilo, když Míša Buzek ztratil míč a útočník Motorletu šel málem sám na brankáře. Ten závěr byl pro lidi, přišla velmi slušná návštěva.

Před zápasem jste byli pod tlakem toho, že musíte bodovat, protože Dukla B dopoledne vyhrála proti ČAFC. Jak jste to prožíval?
Ráno jsem se byl podívat na naše béčko, pak jsem hned honil výsledek Dukly. Kdyby náhodou nevyhrála, mohli jsme být v klidu.

Takhle bylo v kabině asi velké napětí, ne?
Nějaké napětí tam určitě bylo. Chvilku bylo v kabině i malinké ticho, ale když kluci šli na hřiště, už se povzbuzovali.

O vás ale všichni říkali, že jste byl v klidu. Byl jste?
Já? Já byl nervózní jako pes, před zápasem mě bolelo břicho. Poslední krok bývá nejtěžší.

V tomhle zápase se rozstřílel záložník Buzek, který dal hattrick, přitom v předchozích utkáních se trefil jen jednou. Co jeho výkonu říkáte?
Je to zajímavé, ale svědčí to o tom, co jsem říkal: dokázal se soustředit na ty poslední zápasy. Sám nevěděl, jestli bude po sezoně pokračovat a chtěl zažít postup. Na něm byla ta touha evidentní. Stejně jako na Honzovi Charvátovi, jak už jsem říkal. Ten nevypustil jediný souboj.

Kdybyste měl vybrat tři klíčové hráče z vašeho týmu, kteří by to byli?
Tady bych chtěl zmínit jednu věc: moc nám pomohlo, že brankáře začal trénovat Petr Pavelka. Předtím jsme měli s gólmany trochu problémy. Ale od doby, co si vše vzal Petr na povel, výkony brankářů se zvedly. Dan Borský nás v závěru hodně podržel, na postupu má velkou zásluhu. V zápasech, kdy se nám tolik nedařilo, nás opravdu držel ve hře. Další dva už jsem zmiňoval: Míša Buzek a Honza Charvát. To byli v mých očích stěžejní hráči, ale je to nespravedlivé vůči ostatním. Všichni na tom mají svou zásluhu.

Třeba střelec Strnadel.
No jistě, Bóža zase vyhrál tabulku střelců, i když sliboval třicet gólů a dal jich jen 27 (směje se). U něj je to o tréninku, kdyby mohl chodit víc, bylo by to ještě lepší. Jenže má doma dvě malé děti, nemá to jednoduché s dojížděním, neabsolvoval s námi ani jednu přípravu a bylo to na něm vidět.

Myslíte, že by jinak dal třeba 50 gólů?
To zase ne, ale i tak před ním klobouk dolů. Jeho góly nám strašně pomohly, měl tam i asistence. Ale by toho bylo víc, kdyby trénoval, i on by se cítil fyzicky líp a ví to.

Nesporným přínosem pro vás byl i Martin Hašek, pokud hrál, souhlasíte?
Určitě. Když mohl šel a byl znát. Ty oslavy si taky užil, byl spokojený, že u toho mohl být.

Co rozhodlo o tom, že je Kopanina po deseti letech zpátky v divizi?
Povedlo se nám udělat silný kádr, když někdo vypadl, hned jsme ho nahradili někým jiným a nebylo to znát. To, že jsme byli tak úspěšní, vidím v šíři a vyrovnanosti kádru. Až ke konci se nám to začalo trochu bortit, byly tam zranění, karty, pracovní povinnosti, maturity, začalo se to trochu kumulovat. Ale zvládli jsme to, ta šířka kádru rozhodla.

Navíc ti co nehráli pomohli k postupu i B-týmu.
Přesně tak. Kluci, kteří jdou z áčka za béčko by tam měli být cítit a vidět. V hodně zápasech pomohli a mělo by to tak být i do budoucnosti.

Kdy vám bylo v sezoně nejhůř?
No asi na podzim, když jsme prohráli doma s Uhelkami a pak i se Zličínem. Dokázali jsme se oklepat, udělali jsme šňůru výher, ale dostali jsme trojku na Dukle. Na jaře se před nás sice Dukla na chvíli dostala, ale rozhodla její série, kdy dvakrát remizovala a jednou prohrála. My si od té doby udržovali náskok.

Hodně se mluví o tom, kdo z hráčů bude pokračovat i v divizi. Někteří chtěli končit. Jak to tedy bude?
Byly tři varianty. Ta první, že se postoupí a všichni dostanou novou chuť a motivaci, na to jsme spoléhali. Tím postupem by přišel nový impulz pro všechny. Druhá varianta byla, že se postup nepovede a tím pádem by kluci už neměli takovou chuť pokračovat a kádr by se musel výrazně obměnit. Třetí variantou bylo, že kdyby se to nepovedlo a mužstvo by na to nemělo, odešel bych já i Dan Vott, přišli by noví trenéři, kteří by si sestavili tým po svém. Každopádně jsme nechtěli postupovat z druhého místa, což možná půjde, pokud Krč nebude hrát třetí ligu. Kdybychom si to nevykopali sami, já osobně bych neměl o divizi zájem.

Předpokládám, že z variant, které jste teď vyjmenoval, platí ta první. Je to tak?
Ano, platí ta první. V kabině mi všichni řekli, že chtějí dál pokračovat a zkusit to v divizi. I my máme zájem, aby všichni pokračovali. Jen Garth Juckem jde na přípravu do ligového Kladna, tak uvidíme, jak uspěje. Kdyby se vrátil, nebude problém, protože přípravu bude mít kvalitní.

Bude pokračovat i střelec Strnadel, který stěží stíhal tréninky už teď?
Chce zůstat. Uvidíme, jak bude chodit, případně může pendlovat mezi áčkem a béčkem. Podobná situace je u Míši Buzka. Malinko váhá Robert Nedvěd, ale myslím, že ho kluci a parta zlomí, aby pokračoval. Je přeci škoda, aby šel hrát čtvrtou třídu, na to má ještě dost času.

Budete shánět pro divizi i nějaké posily?
Kdyby se nám do každé řady podařilo sehnat jednoho hráče, bylo by to dobré. Máme vytipovaných asi 15 fotbalistů.

A jak to vypadá s Martinem Haškem, bude pokračovat?
Bude to jako doteď: když bude mít čas, rád si přijde zahrát.

Jaké budete mít pro divizi cíle?
Uděláme všechno pro to, abychom neměli problémy se záchranou. Ale je to jiná soutěž, přibudou tréninky, uvidíme, jak to zvládneme.

To jsem se právě chtěl zeptat, jestli budete víc trénovat? Zvýšíte počet ze tří tréninků na čtyři?
Chceme to asi udělat jedním vloženým tréninkem, který by byl individuální, že by kluci mohli přijít, kdyby nestíhali ty tři tréninky. Vlastně by to byl takový dobrovolný trénink.

Kdy začínáte přípravu?
V pondělí 13. července, stejně jako by to bylo na přebor. Všichni ještě dostanou tréninkový plán na léto, co by měli dělat, na co se zaměřit o dovolené, jako je to každý rok.