Přední Kopanina (bok) - Léta hájil Miloslav Houška barvy Motorletu, stále mu patří, ale v sobotu odpoledne se proti němu postaví v boji o postup do divize v dresu Přední Kopaniny. Ta nesmí prohrát, aby si zajistila vítězství v přeboru. A Houška by měl na pozici defenzivního záložníka nebo stopera rozrážet útočné ataky hostí. „Pokud nedostaneme gól, úkol jsem splnil já i celý tým,“ říká 19letý fotbalový pracant.

Stačí vám bod a postoupíte do divize. Jak tenhle nervózní závěr sezony prožíváš?
Žiju tím jako všichni ostatní. Ale snažím se trochu zklidnit, nechci aby z toho vzniklo, že začneme zbytečně jančit.

V Motorletu jsi jako dorostenec hrál několik zápasů za divizní A-mužstvo i přebor za béčko. Na Přední Kopanině je to tvoje první dospělé angažmá. Doufal jsi, že by mohlo být takhle úspěšné? Pravidelně hraješ a týmu se daří.
Proto jsem na Kopaninu přišel. Doufal jsem, že se prosadím v týmu, který má ambice. Zatím to jde podle plánu, bojujeme o přeborový titul a proti Motorletu se o něj budeme prát.

Na jaké pozici tě uvidíme? Kde se cítíš lépe?
Víc mi vyhovuje hrát středního záložníka. Ale jak v dorostu Sparty, tak na Motorletu jsem v případě nouze vypomohl na stoperovi. Nevadí mi to. V tomhle jsem přizpůsobivý.

Cítíš, že je pro tebe zápas proti Motorletu B něčím zvláštní kromě toho, že bojujete o první místo?
Samozřejmě cítím. Mám v Motorletu spoustu kamarádů, znám tam všechny kluky. Jsem s nimi i v kontaktu, stýkáme se a hecujeme. Ale teď před zápasem to bude muset jít trochu stranou. Chci se soustředit na to, abychom vyhráli a dotáhli tu dobrou sezonu do konce.

Myslíš, že přijede Motorlet posílený?
Myslím, že ne. Chtěli odložit zápas áčka na pátek, ale to se jim nepovedlo. Takže si myslím, že přijede kompletní béčko. Možná jeden nebo dva kluci z áčka. Ale soupeř nás moc zajímat nemusí. My se musíme soustředit jen a jen na sebe.

Přesto se ještě na Motorlet B zeptám: v čem je jeho síla? V tabulce je třetí.
Mají mladý kádr, jsou běhaví, bojovní. Daří se jim standardní situace. Nevidím u nich nějak moc chyb, možná to, že nejsou tolik zkušení. Nemají v kádru starší hráče, my ano. I to by mohlo v sobotu rozhodovat.

Další zajímavostí je, že tvůj otec na Motorletu pracuje. Jak zápas prožívá on? Komu bude fandit?
Táta má v sobotu nějaký turnaj, takže bude pryč a zápas neuvidí. Taky tím samozřejmě žije. A kdyby přišel, asi by fandil dobrému fotbalu. Na Motorletu je zaměstnaný, já hraju za Kopaninu. Měl by to těžké. Asi by mu stačila remíza. S ní by byl spokojený Motorlet a nám by stačila k prvnímu místu.

Tvůj otec je tvým největším fanouškem. Je to tak?
Chodí když může. I máma je na našich zápasech hodně často. S tátou se o fotbale doma bavíme, sedneme si a něco si k zápasům řekneme. Spíš mě ale kárá než aby mě chválil. Kárá víc.

Co ti třeba vyčítá?
Že se často rozčiluju, rozhazuju rukama a diskutuju s rozhodčími.

A je to pravda?
Jo, táta má pravdu, většinou ve všem.

Bereš si z jeho rad ponaučení?
Snažím se plnit to, co mi řekne. Ale třeba po čtyřech zápasech na to zapomenu, tak mi to vždycky připomene.

Vyčítá ti i něco ve hře?
Že málo střílím a málo hraju dopředu. Netlačím se tolik do koncovky. A taky se někdy podle táty málo pohybuji.

Souhlasíš s tím, že se málo tlačíš dopředu?
Určitě jo, gólů moc nedávám. Mohlo by jich být víc. Chtěl bych dávat góly jako každý jiný.

Za Kopaninu jsi zatím v přeboru gól nedal.
No, za Kopaninu ještě ne, ale za Motorlet jsem se trefil. Beru to tak, že vizitka defenzivního záložníka nebo stopera je počet obdržených branek. To je taky odměna, když je to s nulou vzadu, i když ty góly mě lákají.

Letos jsi ale byl gólu blízko hned v jarní premiéře na Vyšehradě.
Tam jsem nedal penaltu. V přípravě jsem jí proměnil, tak jsem si věřil i v mistráku. Jenže rozhodčí tam vylučoval hráče, čekal jsem dlouho, než dal pokyn ke hře. Moc jsem nad tím přemýšlel a to bylo špatně. Naštěstí jsme ten zápas vyhráli. Teď už mám z penalt trochu respekt.

Takže by jsi proti Motorletu B na penaltu nešel?
Asi ještě ne. Na penaltu bych se úplně necítil. Asi by šel Garth Juckem, ten zatím proměnil vždycky.

Ještě mě napadá jedna věc, kterou ti asi otec vyčítá: žluté karty.
To je pravda. Mám jich až moc, přesně devět. Musím to do příští sezony zlepšit.

Cítíš se být zlým mužem?
To ne! Ale je tam z mé strany spousta zbytečných zákroků. Pár karet jsem dostal za nějaké klukoviny, na tomhle musím zapracovat.

Jaké klukoviny myslíš?
Řeči, zbytečné fauly, které nic neřeší.

S tím bys měl něco dělat, jinak si tě rozhodčí zařadí do škatulky problémových hráčů.
To mi táta říká taky, že si to rozhodčí mezi sebou řeknou. Že bych měl být zticha a soustředit se na hru. Těmi řečmi se sám zbytečně rozhodím.

S tvou bilancí žlutých karet asi není spokojený ani kouč Mejdr, ne?
Ten na tohle hodně dbá. Chce po nás, abychom byli na hřišti ukáznění. Každá karta, kterou dostaneme, je špatná. Kor když je to za ty řeči.

Ty jsi byl na hřišti vždycky takhle výbušný?
Jo vždycky. Jen jsem hrál v soutěžích, kde se ty karty nikdy nepočítaly. V přeboru ano. Než jsem si na to zvyknul, měl jsem čtyři žluté, stál zápas a pak už bylo pozdě.

Přitom v kabině jsi tišší, ne?
To je pravda. V kabině jsou starší hráči, kteří se starají o zábavu. Já sedím v klídku a jsem spíš tišší. Jenže to se mění, když vyjdu na hřiště.

Jsi vyhlášený tím, že máš jednu z nejlepších tréninkových účastí. Chodil jsi i v průběhu svatého týdne před maturitou?
Jasně. Byl jsem rád, že se můžu vydýchat a odpočinout si od učení. Na tréninku jsem se vždycky zasmál. Nenapadlo mě mít volno. Tréninky byly příjemným zpestřením.

Na hřišti působíš suverénně. Věřil sis i před maturitou?
Abych pravdu řekl, tak jsem měl velký strach. Okolí mi říkalo, že to zvládnu, ale přesto jsem měl respekt.

Kde a z čeho jsi maturoval?
Na Obchodní akademii v Hovorčovické ulici. Měl jsem ekonomiku, účetnictví, češtinu, angličtinu a praktickou zkoušku.

A co dál?
Hlásil jsem se na ČZU do Suchdola, uvidíme, jak dopadnou přijímačky.

Co kdybys neuspěl? Máš nějaký plán B?
To bych šel na rok na jazykovou školu a pak se o vysokou pokusil znovu. Chci ještě studovat.

Jaké máš fotbalové plány? Na Kopanině ti končí hostování.
O tom teď nechci uvažovat. Teď mě zajímá jen ten jeden zápas, který musíme vyhrát. Pak se můžeme bavit, co bude dál.

Co musíte udělat pro to, abyste vyhráli?
Jít do toho s nasazením, jaké jsme předvedli proti Dukle B a Radotínu. Zopakovat tohle a tu vůli, musí to dopadnout dobře.

Je už v kabině cítit, že se blíží rozhodující zápas sezony?
Nikdo to tam moc neřeší. Možná to přijde až těsně před zápasem v pátek. Všichni pro to uděláme maximum, dřeme se celou sezonu, nechceme si to v závěru pokazit.

Stačí vám bod. Uzpůsobíte tomu taktiku?
Asi ne. My na bod hrát neumíme. Vždyť jsme letos ještě neuhráli žádnou remízu. Chceme vyhrávat, i teď v sobotu.