Přední Kopanina (bok) - Dlouhé čekání na gól ukončil Michal Kratochvíl, útočný univerzál z Přední Kopaniny. Po zimním příchodu z Aritmy nemohl protrhnout střeleckou smůlu a podařilo se mu to v pravý čas: Kratochvílův gól byl tím vítězným na hřišti Újezdu a udržel Kopaninu na čele přeboru se šestibodovým náskokem na Duklu B. „Jsem moc spokojený. Dostal jsem od trenéra Mejdra důvěru od začátku zápasu a snad jsem se mu dobře odvděčil,“ řekl zanedlouho 23letý Kratochvíl, který hrál v přeboru za Kopaninu poprvé v základní sestavě.

Nebyl už jsi z toho čekání na gól trochu nervózní?
Musím se přiznat, že trochu jo. Šancí jsem měl hodně, čekal jsem, kdy mi tam něco spadne. A jsem hodně rád, že se mi to povedlo ještě před zápasem s Aritmou.

Co ti předtím chybělo?
Asi to byla z mé strany přehnaná snaha, asi jsem moc chtěl. Chybělo mi i štěstí a také klid v koncovce. Už jsem taky říkal Bohoušovi Strnadelovi, jestli by mi nedal nějaké střelecké lekce.

Opravdu?
No jo, jednou jsem se ho z legrace ptal. Bohouš mě uklidňoval, že se do toho brzy dostanu.

Bohuslav Strnadel je v přeboru nejlepší střelec posledních let. Dá se od něj na tréninku něco okoukat? Děláš to?
Bohouš? To je kapitola sama o sobě, útočník jak má být, v přeboru nejlepší. Do zakončení jde naplno, s maximálním nasazením. A oproti mně má určitě výhodu, že má lepší tělo.

To jsem se právě chtěl zeptat: při výšce 184 centimetrů vážíš pouze 63 kilogramů. Nelimituje tě to trochu?
To asi ani nemyslím. Naopak mi to něco dává: do každého souboje musím chodit na na 100, ale na 150 procent, jinak by to mohlo dopadnout špatně.

Máš nějakou zkušenost?
Zatím naštěstí nic vážného.

Ještě zpátky k zápasu na Újezdu. Jak jsi viděl svůj první mistrovský gól v dresu Přední Kopaniny?
Byla to brejková situace, David Průša utekl po levé straně, přenesl hru až na mě a brankář vyběhl daleko z brány. Já byl u míče dřív a první myšlenka byla, že ho přelobuju. To se naštěstí povedlo.

Ulevilo se ti hodně?
Ulevilo, to je jasné. Měl jsem velkou radost, také jsem jí patřičně projevil.

Jak jsi slavil?
Nic originálního, ale byl jsem za ten gól hodně rád, křičel jsem naplno. Já nemám žádné oslavy připravené, udělám, co mě zrovna napadne. Teď jsem jenom řval. Nejsem Švancara.

Ten gól uklidnil tebe i celý tým, je to tak?
Byl to ukliďnující gól na 2:0, ale bohužel jsme chvíli potom gól dostali taky, na čemž mám svou zásluhu. Z mého laxního přístupu vznikla situace, z které jsme pak inkasovali. Ale výhru jsme udrželi, což je nejdůležitější. Pořád držíme odstup na Duklu. Před Aritmou bylo potřeba ten zápas na Újezdě zvládnout.

Na Aritmě hrajete v sobotu ráno. To pro tebe bude asi hodně zvláštní zápas, že? Ještě na podzim jsi za Aritmu hrál a tvoje fotka je stále na soupisce mezi útočníky.
No jo, Aritma je pro mě srdcová záležitost. S Brábou (Martin Brabec) jsme v zimě do Kopaniny přešli, důvěrně tam známe prostředí, já hrál v Aritmě skoro čtyři roky. Znám tam kluky i lidi kolem. Bude to pro mě víc než přeborové utkání. Hodně prestižní záležitost.

Jsi s hráči Aritmy v kontaktu?
Jsem a poslední týden se už pošťuchujeme s Vláďou Weissem a Prokopem Výravským. Ale nemáme mezi sebou žádné sázky, nic takového nebude. Hecovat se ale určitě budeme, to k tomu patří.

Myslíš, že sis na Újezdu vystřelil základní sestavu i pro tohle utkání?
To si nemyslím. U nás není nic jasného. Trenér Mejdr se hodně dívá na to, kdo jak trénuje, až na konci týdne zvolí optimální sestavu. Rád bych ale hrál, to je jasné.

Bývá zvykem, že hráči, kteří hrají proti svým bývalým klubům vypisují zvláštní prémii. Co ty?
Už jsme se s Brábou domlouvali, že nějakou motivačku do kabiny dáme. Ještě se musíme poradit, co přesně to bude.

Ten zápas bude mít velký náboj, souhlasíš?
Jasně. Říká se, že to bude zápas jara - utkají se dva nejlepší týmy druhé části soutěže. Bude to boj o každé místo na hřišti.

Aritma se na jaře neuvěřitelně zvedla a s předstihem se zachránila. Čekal jsi to?
Měl jsem informace o posilách, věděl jsem, že budou hrát dobře, ale že by měli první kolo prohrát, pak všechno vyhrávat a naposledy remizovat na Hájích, to jsem nečekal vůbec. Možná ani oni ne.

Jak jsi vůbec bral zápasy s Kopaninou, když jsi hrál za Aritmu?
Velké derby Prahy 6. Mezi kluby je rivalita, která tam byla vždycky.

Nebyl jsi i proto překvapený, když přišla nabídka z Kopaniny?
Zaskočilo mě to, nebudu lhát. Ale nelituju, že jsem jí přijal. Líbí se mi tady. Jsem na Kopanině a dělám pro ní maximum. To samé bude platit v sobotu proti Aritmě. Nechám na hřišti duši - pro Kopaninu.

Minulý zápas byl pro tebe prvním, kdy ses dostal do základní sestavy. Nečekal jsi, že to přijde dřív?
Já jsem přicházel s tím, že je tady velká konkurence a budu trpělivý. Poctivě jsem trénoval, chodil hrát za béčko a čekal, kdy přijde šance. Přišla. Hned jsem dal gól. Cesta do sestavy je odhodlání a trpělivost.

A také hodně gólových přihrávek, které jsi měl obzvlášť v B-týmu.
No, to je pravda. Když jsem neproměňoval velké šance, tak jsem pak už radši nahrával. Někdy vám to tam padá, máte šňůru, někdy zase ne. Zkusil jsem si už obojí. Hrál jsem i v záloze. Jsem přizpůsobivý.

Na kterém postu se cítíš lépe?
Možná je pro mě lepší záloha, protože útočník je víc v kontaktu s obránci a já se svou postavou moc nevzdoruju.

Zase ta postava. Nezkoušel jsi nějak posílit?
Něco proběhlo, ale vzdal jsem to. Chodil jsem k trenérce přes fitness, poradila mi stravu, ale nedalo se to jíst. Dlouho jsem u toho nevydržel. Bral jsem i nějaké prášky. Asi už zůstanu takový. Je to zvláštní. Máma říká, že nejím, ale přímo žeru. Přesto se mi nedaří přibrat.

Dělají si z tebe spoluhráči srandu?
Často slýchám, že by mi někteří kluci přidali nějaká kila. Třeba Charvi nebo Bohouš.

Jaký je vůbec rozdíl mezi Aritmou a Kopaninou?
Nechci v žádném případě nijak pomlouvat Aritmu, ale zdá se mi, že pro fotbal lidé na Kopanině víc žijou. Je to víc rodinná záležitost.

Ještě se vrátím k tvým fotbalovým začátkům: hrál jsi v Dukle, ve Slavii a pak přišly Jedomělice. Zajímavý vývoj...
Bydlím v areálu Dukly, vyrůstal jsem tam na hřišti. Přes žákovské a dorostenecké týmy jsem se dostal do Slavie, kde byla velká konkurence. Kluci z celé republiky, nebylo tam místo. Šel jsem s jedním kamarádem do Jedomělic, kde jsem hrál od 16 let za muže druhou třídu. Trénuje tam táta spoluhráče z Kopaniny Roberta Nedvěda. Pak přišla nabídka vrátit se do Dukly. Ve starším dorostu jsem začínal od nuly. Nakonec jsem šel do Aritmy a teď jsem tady.

Jít do Jedomělic, to byl docela sešup. Rezignoval jsi na svou fotbalovou kariéru?
Byla to největší chyba v životě. Z nejlepších dorosteneckých klubů jsem šel na vesnici - a to vůbec nic proti Jedomělicím, naopak! V šestnácti letech prostě přemýšlíte jinak.

Aspoň máš výhodu a protekci u Roberta Nedvěda, ne?
On tam byl taky, rozehrával se po zranění. Možná u něj mám trochu protekci, protože za Jedomělice nehrál každý (směje se).

Zaujala mě informace, že bydlíš přímo na stadionu Dukly. To je docela legrační, když s Duklou zápolíte o první místo v přeboru.
To je. Otec působil od roku 1986 jako správce stadionu, kde dostal byt. Souboj s Duklou je pro mě určitě také hodně prestižní, znám se s klukama, potkávám je tam. Ale s Aritmou je to pro mě prestižnější.

Aspoň můžeš působit v roli špiona. Chodíš se na zápasy Dukly B dívat?
Jasně, z okna vidím na hřiště. Když nehrajeme ve stejný čas, snažím se vidět každý jejich zápas.

A co děláš, když se zrovna nedíváš z okna na zápasy Dukly?
Pracuji ve Střešovicích v laboratoři na převoz krve. Nestěžuju si.

To musíš být dobrý řidič.
Snažím se být. Musíte jezdit rychle, ale opatrně.