Přední Kopanina (bok) - Nebýt jeho, fotbalisté Přední Kopaniny by v neděli na hřišti Libuše jen těžko vyhráli. Brankář Daniel Borský vedoucí tým přeboru několikrát hodně podržel a vychytal důležité tři body v boji o postup. „Od toho, abych něco chytil, tam jsem, ne?“ usmívá se 20letý gólman.

Trenér Mejdr tě ihned po zápase chválil. Pokračoval v tom i při úterním hodnocení v kabině?
Zápas hodnotil komplexně, k jednotlivcům se moc nevyjadřoval, takže mě nechválil.

Ale sám musíš mít ze svého výkonu na Libuši dobrý pocit, ne?
Tak to určitě mám. Pořád sice vím, že to z mé strany není ideální, ale myslím si, že utkání na Libuši bylo jedno z nejlepších, co jsem na Kopanině.

A nebylo vůbec nejlepší?
To ne. Nejlepší zápasy jsem odchytal v dorostu Kladna před dvěma lety. Ke konci soutěže jsme hráli o záchranu a tam jsem měl velmi povedená utkání, vzpomínám si na třízápasovou sérii, která mi vyšla výborně, všechno mi sedlo. K takové formě mi ještě kousek chybí.

Kde vidíš svoje nedostatky?
Mám je, jako každý. Moje jsou především v hraní nohou. To není ideální. Ani bych neřekl, že mám problém s tlakem, který je spojený s tím, že hrajeme o postup, spíš trochu cítím, že nemám tak velké zápasové vytížení. S Ivošem Drahorádem se točíme po zápase, takže se do branky dostanu jednou za dva týdny. Ale tak je to nastavené, bereme to oba. Musíme si s tím poradit. Samozřejmě bychom ale oba brali, kdybychom měli pravidelný zápasový rytmus. To by bylo lepší.

Co sis vlastně pomyslel, když vám trenér Mejdr oznámil, že se budete v brance střídat?
Nic, nezaobíral jsem se tím. Je to věc trenéra, jeho rozhodnutí. Já s ním souhlasím, jsme s Ivošem oba na podobné úrovni, asi je to nejlepší možné řešení. Zatím kromě zápasu s Uhelkami vyhráváme, tak je to asi správné.

Na tebe vycházejí zápasy venku. To bylo tvé přání?
Ne, prostě to tak vyšlo. Trenér mi řekl, že budu chytat první utkání na Vyšehradě a tím to bylo dané. Chytal jsem už i zápas doma, protože jsem proti Uhelkám chyběl, to jsem kvůli zubům nemohl do brány, tak se to pak posunulo.

Jsou pro brankáře zápasy venku příjemnější v tom, že je oproti domácím utkáním víc zaměstnaný?
Určitě je příjemnější, když se máš pořád co ohánět, než když tam stojíš 80 minut bez doteku míče, a pak máš udělat dva těžké zákroky. Nedá se ale říct, že by v tom byl nějaký ohromný rozdíl. Venku je to asi trochu složitější kvůli fanouškům, kteří se snaží dostat pod tlak mě, kluky v poli, náš realizační tým i rozhodčí.

Jak to snášíš?
Já jsem naštěstí typ, že mi to nevadí, nemám s tím problém. Je to asi moje přednost, dokážu chytat pod tlakem. Nevadí mi psychický tlak spojený s bojem o postup, ani ten, který je spojený s bojem o místo v bráně.

Jsi flegmatik?
V tomhle asi jo, snáším to dobře, žádný tlak si nepřipouštím.

Jsi takový i v životě?
V životě jsem spíš sangvinistický typ, ale občas se člověk neudrží na uzdě. To je ale spíš výjimka.

Už se ti stalo, že jsi se neudržel na Kopanině?
Asi ne. Emoce ale někdy s člověkem cloumají - hlavně když se prohraje. Na podzim s Uhelnými sklady to bylo emotivnější. Ne, že bych přímo vylít, ale nebyla to optimální situace. Celková nálada nebyla dobrá, cítili jsme malinko křivdu, ale za porážku jsme si mohli sami. Nadával jsem, i sobě. Podepsal jsem se pod druhým gólem, ani u toho třetího jsem neměl čisté svědomí. Tohle byl naopak můj nejméně povedený zápas na Kopanině.

Nedokážu si tě moc představit nadávat, při zápasech moc nemluvíš.
To je pravda, v komunikaci na hřišti mám co vylepšovat. V tomhle je také moje slabina, ale je to trochu dané věkem. Bude mi 21 let, pořád mám ke starším respekt. Snad se to vyřeší časem, v dorostu jsem s tím problém neměl.

Na Kopanině máte s bývalou jedničkou Petrem Pavelkou speciální brankářské tréninky. Jak ti to vyhovuje?
Snažím se chodit co nejvíc. Speciální tréninky dají brankáři víc než ty normální. Je to každopádně příjemné zpestření. Byl jsem na tyhle tréninky zvyklý v dorostech a žácích. Je dobře, že je tady tahle možnost.

Na co se hlavně zaměřujete?
Na odrazovou sílu, rychlé nohy a celkový pohyb. Bez toho brankář být nemůže. Tyhle tréninky jsou určitě pozitivum.

Zkoušíš si také hru nohama?
To spíš až po tréninku. Zůstaneme s Ivošem na hřišti a zkoušíme si to. Musím to vypilovat, je to v hlavě. Jde o rozehrávku ze země, z ruky problém nemám. Na té zemi ale musím zapracovat.

Chytal jsi už ve Střešovicích, Meteoru a na Kladně. Mohl bys svou dosavadní kariéru zrekapitulovat?
Ve Střešovicích jsem začínal, dostal jsem tam brankářské základy. Pak jsem šel do Meteoru, kde byla velkým lákadlem dorostenecká liga. Chtěl jsem si zkusit, jestli na to mám. Zkusil jsem si tam fotbal na vyšší úrovni a obohatilo mě to, byť jsme hráli víceméně o záchranu. Ale to bylo vlastně také pozitivní, byl to jiný druh tlaku. Pak přišlo Kladno v posledním roce dorostu. Předtím spadlo z extraligy, takže to byl vážný kandidát na postup. Věci se ale udály tak, že se zase hrálo o záchranu. Přesto to byla výborná zkušenost.

V čem?
Viděl jsem, jak se dělá fotbal na profesionální úrovni. Šel jsem do mužů a vyzkoušel si horní patra divize, když jsem chytal za béčko. Chodili sice brankáři z ligového áčka, ale odchytal jsem asi třetinu utkání. Trénoval jsem ale i s prvním týmem vedle Kostolanského a Pavlíka, hodně mi to dalo.

Patříš díky tomuto angažmá do „Kladenské kliky“?
Já ne, tam je Martin Janda, Robert Nedvěd, Honza Charvát a Bohouš Strnadel. Já jsem kladenská naplavenina. Z Meteoru si mě tam vytáhl pan Suchopárek, jinak bych se na Kladno nedostal.

A jak ses dostal na Kopaninu?
Brácha tady hrál za žáky. Já se chodil dívat a Tomáš Cigánek se mě ptal, jestli bych jim tady nechtěl pomoct až skončím v dorostu. Chtěl jsem si ale zkusit vyšší soutěž, ale když i pak zájem pokračoval, kývnul jsem.

Neměl jsi šanci dostat se do ligového týmu Kladna?
Asi ne, ta šance byla pouze teoretická. S tím jsem nepočítal i kvůli škole. Studium je pro mě přednější. I z tohoto důvodu jsem přešel na Kopaninu, je tady větší klid.

Takže fotbal ustoupil škole?
Dá se to tak říct. Uvědomil jsem si, že ze mě profík asi nebude a neměl jsem žádné přehnané ambice.

Jakou školu studuješ?
Dělal jsem zároveň ČVUT a ekonomku. Na ČVUT mě ale neoslovil ten obor. Dělal jsem Fakultu biomedicínského inženýrství, které je zaměřené na lékařské přístroje, nastavení dialýzy a cétéčka. Už jsem jenom na ekonomce, ale dal jsem si další přihlášky: buď bych chtěl studovat politologii nebo sociologii.

A k čemu máš blíž?
Asi k politologii, hodně sleduji dění na politické scéně. Mám k tomu blízko.

Co jsi říkal svržení vlády?
Docela mě to překvapilo, na druhou stranu k tomu všechno směřovalo. Každopádně to přišlo v nevhodnou chvíli. Už se těším na podzimní volby.

Jak podle tebe dopadnou?
Těžko říct, ale věřím ve výhru pravice. Hlavně ne Paroubek, ten je mi nepříjemný.

Kdo je kromě tebe v kabině taky tak velký student? S kým probíráš školu?
Studuje třeba Martin Brabec, což je můj spolužák z gymplu. Ale máme si co říct o spoustě jiných věcí, než je škola. To není v kabině žádné velké téma k řešení.

Asi řešíte vaše šance na postup. Jak je vidíš?
Máme to slušně rozjeté a všechno ve vlastních rukách, byla by škoda to nedotáhnout do konce.

Jsi hráč Střešovic a na Kopanině hostuješ. Co s tebou bude po sezóně? Máš ještě nějaké fotbalové cíle?
Ten nejbližší je vyhrát přebor s Kopaninou. Od žáků jsem nikam nepostoupil, rád bych si to užil. A pak? Když bude zájem, milerád zůstanu. Je tady krásné prostředí a dobrá parta. Zabydlel jsem se tady víc než dobře. Nemám si na co stěžovat.

Někdy si brankáři stěžují, že je hráči na tréninku nešetří a zblízka dávají velké rány. Čí střely nejvíc pálí v rukavicích?
Strach nemám z nikoho, to bylo špatné, ale pěkný projektil dokáže vyslat Gart Juckem. Ten má vynikající střelu, která ve vzduchu všelijak plave. A pak samozřejmě Bohouš Strnadel, ten když dostane míč ve vápně, těžko se s tím něco dělá.

Jsi typ brankáře, který si počítá vychytané nuly?
Já to nijak zvlášť nesleduji. Pro mě je důležitý můj výkon v zápase a to, jestli se podaří dovést do vítězného konce. Kolik mám nul a zákroků, to jde mimo mě.

Máš nějaký brankářský vzor?
Můj vzor byl Dán Schmeichel, ale ten je úplně jiný, než jsem já: velký a cholerik. Dneska je tady Casillas, Buffon nebo Čech. To jsou extratřídy. Já jsem chtěl odmalička chytat a určitě bych neměnil.

Co tě na postu brankáře nejvíc baví?
Je to takový individuální post v kolektivním sportu. Baví mě na tom ta zodpovědnost. Když někdo udělá chybu vpředu, může to deset lidí zachránit. Když udělá chybu brankář, už to těžko někdo zachrání. Ale jak říkám: ta zodpovědnost mě na tom přitahuje nejvíc.