Přední Kopanina (bok) - Fanoušci fotbalistů Přední Kopaniny se učí nové jméno: v zápase proti Uhříněvsi naskočil poprvé do základní sestavy záložník David Průša. A mladík, který do té doby nastřádal pouze 39 minut jako střídající hráč, si vedl výborně. Na levé straně středové formace si počínal suverénně a hlavně dal důležitý gól, když se trefil křížnou střelou a zvýšil vedení na 2:0. Tohle byla opravdu povedená premiéra. „Dá se říct, že byla. Ale mohlo to být i lepší,“ myslí si 19letý student gymnázia.

V čem to mohlo být podle tebe lepší?
Nebyl jsem úplně nejrychlejší v dobíhání prodloužených dlouhých míčů. Lepší by to z mé strany mohlo být také co se týče tahu na branku a pomoci útočníkům. V tomhle mám ještě rezervy.

To ti trenér Mejdr vyčítal?
To ne, ale sám cítím, že se to dá zlepšit.

Poprvé jsi hrál v mistrovském zápase v základní sestavě, byl jsi před utkáním nervózní?
Já už jsem v tréninku tušil, že bych mohl hrát. Na sto procent jsem to nevěděl, ale z pátečního tréninku se to dalo odtušit. Pak už jsem se snažil na to pořádně připravit. A nervózní jsem trochu určitě byl.

Projevilo se to nějak?
Snad ne. Ale obecně: když jste nervóznější, neposlouchá vás tolik balón. Já se proto snažil rozcvičit víc s míčem, abych tomu předešel.

To se ti povedlo. Lidé, kteří viděli tvůj gól, říkali, že byl poměrně mazácký.
To bych ani neřekl. Jedna strana branky byla pokrytá, protože tam stál houf těl. Tak jsem musel střílet křížem ke vzdálenější tyči. Trefil jsem to dobře nártem, soustředil jsem se hlavně na to, abych trefil bránu.

Na Kopanině jsi od zimy, proč jsi se prosadil do základní sestavy až teď?
Kvůli velké konkurenci, to je jednoduché. Teď jsem dostal šanci, za kterou jsem strašně rád, snad jsem trochu pomohl. Když jsem přišel na Kopaninu, bylo mi řečeno, že budu trénovat s áčkem a budu se rozehrávat za béčko, abych si zvyknul. Je to takový postupný vývoj mého zapracovávání, musím si zvykat.

V zápasech za béčko se ti poměrně dařilo. Dal jsi tři branky, patřil jsi k oporám. Dodalo ti to sebevědomí?
Určitě jo. Vyhrál jsem se, proměňoval šance, cítil jsem se pak jistější. Chodilo nás ale z áčka víc, myslím, že jsme všichni pomohli. I proto jsem teď dostal šanci v áčku, ale stejně tak můžou dostat šanci další kluci.

Proti Uhříněvsi jsi hrál na levém kraji zálohy. Je to tvůj post?
Začínal jsem v útoku, pak jsem sestupoval níž až na krajního beka, teď jsem zpátky v záloze. Hrával jsem i ve středu, jsem docela univerzál.

A kde se cítíš v sestavě nejlépe?
Rozhodně, když mám ofenzivnější úkoly. Jsem útočný hráč. Nejsem moc dobrý dozadu, ofenziva je mi určitě příjemnější, než bránění. Navíc nejsem žádný extra hlavičkář. A ten krajní záložník je dobrý. Mám tam víc prostoru. Zaskočím i ve středu, ale nejsem zase tak moc tvořivý hráč.

Zato jsi ortodoxní levák, což je tvoje výhoda, ne?
Dá se říct, že je. I ten první gól jsem dal levačkou. A být levák, to je výhoda. Takových hráčů totiž moc není. Vždycky jsem to vnímal jako výhodu.

Už jsi v kabině zjišťoval, jaké budeš za první start v základní sestavě a první gól platit zápisné?
Něco jsem slyšel, ale to bylo jen ze srandy, že mi k tomu připočtou ještě to, že ten gól byl důležitý. Má to být snad 150 korun za gól, něco asi za ten základ. Uvidíme.

Máš jako student sníženou taxu?
To jsem měl při zápisném, když jsem přicházel. Teď asi ne. Ale nebudu za to bojovat. Přispěju jako každý jiný.

Brzy tě čeká maturita, jak se těšíš?
Už se to blíží, moc se teda netěším. Doufám, že to zvládnu bez problémů. Učím se průběžně, doufám, že nebudu moc nervózní.

Z čeho maturuješ?
Čeština, angličtina, základy společenských věd a dějiny umění. To mě vždycky zajímalo. Ale jsem spíš na teorii, praxe se mě moc netýká. Ovšem na výstavy občas zajdu.

Máš v kabině někoho, s kým by jsi se mohl o umění bavit?
To nevím, nezjišťoval jsem to.

Za béčko hraje Jirka Leubner, který dělá v Národní galerii.
Jo? Fakt? Tak to je zajímavé, to jsem netušil. Je to dobrý tip, určitě si s ním o tom popovídám. Dneska je těžké zjistit, kde je nějaká dobrá výstava. A já nejsem zase nějaký velký odborník, Jirky se rád optám.

Co chceš dělat po maturitě?
Chci na vysokou školu. Láká mě FTVS, nebo nějaký ekonomický obor. Musím se zeptat Jirky Gerstnera, který FTVS studuje, jak to tam chodí.

Na Kopanině patříš mezi nejmladší, takže tě asi nemine tahání míčů a tréninkových pomůcek. Je to tak?
Přesně tak. Ale já ty věci tahám rád, nevadí mi to. Je to moje role, když jsem mladý. Až přijdou mladší, pak jim to předám.

Budeš kvůli maturitě žádat nějaké tréninkové úlevy?
To ne, tréninky jsou třikrát týdně, to se dá zvládnout. Navíc je to takové příjemné rozptýlení od studia. Nemůžete být jenom zavřený doma a učit se.

Jak jsi se vlastně ocitnul na Kopanině?
Byl jsem v dorostu Viktorky Žižkov s Honzou Slabochem, který už je tady déle. Kopaninu mi doporučoval. Je tady dobrá parta, všechno klape, navíc bydlím v Dejvicích, takže to mám blízko.

A na Žižkově nebyla šance jít hrát za béčko třetí ligu?
Brali snad jen čtyři hráče do přípravy. Navíc výhradně ty, kteří byli kmenoví. Já jsem patřil Bohemians 1905. Tam jsem se dostal ze Slavie, kde jsem začínal. V rámci výměny za jiného hráče.

Takže ti chybí ještě Sparta a mohl jsi obejít celou Prahu.
To je pravda. Ale Spartu už neplánuju (směje se).

Proč ne? Tvým spoluhráčem na Kopanině je Martin Hašek, který Spartu trénuje.
To je pravda, ale Sparta se mě asi netýká, to ne.

A komu vlastně ve fotbale fandíš? Musíš to mít složité.
Jsem odmalička slávista, začínal jsem tam s fotbalem, táta je taky slávista, takže to bylo jasné v tomhle směru.

Teď pojďme ke Kopanině: znal jsi jí dřív, než jsi do ní přišel?
Znal, přebor jsem občas sledoval, navíc jsem se o ní bavil s Honzou Slabochem, který o ní mluvil jen kladně a dal mi doporučení, jak už jsem říkal. A taky jsem se poradil s Mírou Bosákem, který říkal, že je to dobrá volba, zavolal Tomášovi Cigánkovi. Domluvil mi, abych se přišel podívat na trénink a už jsem zůstal.

Odkud znáš Jaromíra Bosáka?
Přes rodiče, delší dobu jsme společně jezdili na golf. Je to rodinný známý.

Který kromě fotbalu v televizi komentuje právě golf. Hraješ ho taky?
Občas jo. Ale nemám na něj tolik čas. Můj táta hraje, tak chodím někdy s ním. Jde mi to tak střídavě. Někdy vám to nelítá a to byste nejradši zahodil hůl.

A jaký máš handicap?
Já mám teď 32. To není moc dobrý, spokojený bych byl tak kolem dvaceti. A nejspokojenější s nulou.

Nebo mínus jedničkou.
Tak to je nereálné. Stačila by mi ta dvacítka.

Teď zpátky k fotbalu: jak jsi zvládnul přechod mezi dospělé? S tím mají někdy dorostenci problémy.
Dospělý fotbal je tvrdší, ale my hráli často přípravu s dospělými, takže jsem na to byl připravený. Hry do těla jsem se nikdy nebál. A mezi muži se mi hraje líp. Hráči kolem vás jsou zkušenější a také jsou tady lepší vztahy. Když jste v kabině jen se 17letými kluky, tak si každý z nich myslí, že je nejlepší a to není dobré. V tomhle na Kopanině rozhodně není problém. Všechno je v pohodě.

A to i na hřišti. Myslíš, že to dotáhnete k prvnímu místu v přeboru?
Zatím to vypadá dobře, Dukla B kolísá a my máme dobré výsledky, na které musíme navázat teď na Libuši. Do konce je devět kol, je to hodně vyrovnané. Ale vyhrát přebor, to by bylo super. Jsem rád, že jsem v takovém týmu. Přišel jsem v pravý čas. Každý má chuť do fotbalu. Opravdu se mi tady líbí.

Jak se ti líbí tvoje přezdívka „Malej Skočka“?
Kluci si ze mě dělají srandu kvůli vlasům. Skočka (Martin Skočdopole) měl taky háro, ale už se nechal ostříhat. Já to taky plánuju.

Abys nemusel poslouchat ty řeči a vtípky?
To ne, spíš abych viděl balón. Občas si musím vlasy dávat na stranu, protože nemám rád čelenky. Radši se nechám ostříhat po sezoně.

V případě triumfu v přeboru bys mohl jít dohola, ne?
Taky jsem o tom uvažoval, ale to by mi asi přítelkyně nedovolila, takže si to jenom nechám zkrátit. Dřív jsme byli na Kopanině velký a malý Skočka, Martin už je ostříhaný, teď jsem tam Skočka už jenom já.