Přední Kopanina (bok) - Tenhle mladík umí střílet góly. A možná ještě lépe je připravovat. Garth Juckem, americký útočník ve službách Přední Kopaniny, to potvrzuje už déle. V zimě byl nejlepším kanonýrem přípravy, naposledy zazářil v zápase na Zličíně, kde při výhře 4:2 jeden gól dal a na dva přihrál. On, Bohuslav Strnadel a Jan Horák, to je velká ofenzivní síla lídra přeboru, který na tuhle trojici spoléhá. „Věřím, že letos přebor vyhrajeme,“ říká 23letý ofenzivní univerzál, který stále touží po kariéře profesionála. „Rád bych šel do přípravy s nějakým profesionálním celkem, ale teď chci pomoct Kopanině, pak se uvidí.“

Jak jsi viděl váš poslední zápas na Zličíně?
Byla to bitva, pro nás velmi těžký zápas. Zličín má letos velmi dobrý tým. I když jim chyběli dva nejlepší hráči, podali dobrý výkon. Nasadili na nás mladší sestavu, využívali každé šance k zaútočení, bojovali o každý míč. Nebyla to lehká výhra, o to je cennější.

Ty jsi v zápase dal gól a na dva jsi přihrál. V tomhle směru musíš být hodně spokojený.
Samozřejmě. Já miluju střílení branek, ale také si moc užívám, když je můžu připravit jiným. Jsem opravdu šťastný, že jsem takhle pomohl k výhře, která je mnohem důležitější, než nějaká individuální sláva.

V zimě jsi byl při absenci Bohuslava Strnadela nejlepším střelcem právě ty. Budeš jím i na konci přeboru?
Musím říct, že asi ne. Bohouš je úžasný střelec, má vynikající orientaci ve vápně, výběr místa na malém prostoru, nos na góly. Jen se podívejte, co udělal při třetím gólu proti Zličínu. Míč měl pod nohou a stejně byl schopný ho volejem poslat do jediného místa, kde neměl brankář šanci zasáhnout. To bylo prostě brilantní. Myslím, že o nejlepším střelci celé soutěže je rozhodnuto, bude jím Bohouš.

Hrálo se na umělé trávě, ač bylo letní počasí. Naštvalo tě to?
Vzhledem k tomu, že jsem z Floridy, jsem zvyklý hrát v takovém počasí na přírodních trávnících. Ano, bylo to překvapení, obzvlášť proto, že měli vedle připravné krásné travnaté hřiště. Ale nedalo se nic dělat. Aspoň, že jejich umělá tráva je jedna z nejlepších v Praze. Ale v zimě jsme na Zličíně trénovali, věděli jsme, co od toho hřiště můžeme čekat.

Co znamená výhra 4:2 pro vývoj přeboru?
Tenhle výsledek je skvělá odpověď na to, že Dukla prohrála na Vyšehradě. My jsme potvrdili předchozí výhru. Dukla nám nechala otevřené dveře a my jsme toho využili. To ukazuje, že náš tým má dobrý charakter.

Překvapilo tě, že Dukla B podlehla rezervě Vyšehradu?
Samozřejmě, kdo nebyl překvapený? Ale je třeba říct, že se Vyšehrad hodně zlepšil. My tam hráli první zápas jara a po boji jsme vyhráli 2:0.

Jaký vývoj přeboru teď očekáváš? Na čele máte deset kol před koncem náskok čtyř bodů.
Doufám, že si udržíme výkonnost, budeme dál stavět na posledních dvou výhrách a budeme takhle pokračovat. Nesmíme nic podcenit, musíme udržet vítěznou mentalitu. Tenhle tým má na to přebor vyhrát. O tom jsem přesvědčený.

Obvykle hraješ v základní sestavě, ale proti Vršovicím jsi seděl na lavičce. Proč?
Bylo to rozhodnutí trenéra a pravidlo hry. V týdnu před zápasem jsem jel do Mnichova navštívit svou tetu a zmeškal jsem dva tréninky. Na základě nastavených pravidel jsem pak seděl. A kluci to zvládli, oklepali jsme se z předchozí porážky s Uhelnými sklady.

Na Kopanině je velká konkurence. Je pro tebe těžké udržet se v základní sestavě?
Když budu hrát tak, na co mám, věřím, že do základní sestavy patřím. Ale rok po škole jsem byl mimo, fotbal šel trochu stranou a já hrál jen o víkendech. Teď se snažím dostat zpátky a myslím, že se zlepšuji každým tréninkem. Doufám, že na jaře ještě pomůžu Kopanině k tomu, aby se dostala na vrchol a budu důležitou součástí úspěchu.

Ty jsi vlastně víc útočník nebo záložník?
Celý život jsem byl střední záložník nebo jsem hrál v záloze na kraji. Ale hrál jsem dost ofenzivně, přirovnal bych to k Robbenovi z Realu (směje se). Dával jsem góly a připravoval šance spoluhráčům. Co se týče ofenzivy, myslím, že mám dobré fotbalové myšlení. Ale také všichni ví, jak bráním - není to ve mně.

Jak jsi zatím se svým účinkování na Přední Kopanině spokojený?
Jak už jsem řekl, byl jsem rok mimo a to trochu zpomalilo můj vývoj. Teď hraji novou soutěž v nové zemi, je tady jiný jazyk, věci do sebe zapadají mnohem pomaleji, než jsem čekal. Ale teď už se cítím dobře, na podzim jsem to ještě nebyl já, teď už se poznávám (směje se).

Jak se vůbec může stát to, že kluk z Floridy hraje přebor na okraji Prahy?
Všechno vychází z faktu, že jsem napůl Čech po mámě. Na základě nějakých vazeb jsem byl pozván do klubu, když jsem byl na univerzitě. Zalíbilo se mi to tady, lidi v klubu jsou fajn, navíc jeho předseda Tomáš Cigánek mluví anglicky, což je velká pomoc. Teď už je to potřetí, co jsem se vrátil na Kopaninu.

Tvoje matka je z Prahy? Mluvíš česky?
Máma je z Opavy, jestli se nepletu, tak v roce 1972 odjela do New Yorku. A česky bohužel moc nemluvím. Máma se rozhodla, že budu Američan, takže česky mluví pouze ona. Já se snažím naučit, navštěvuju kurzy, ale musím říct, že čeština je opravdu hodně těžký jazyk (zdůrazňuje).

Říkal jsi, že se cítíš být napůl Čechem? Je to tedy tvůj druhý domov?
Rád bych to tak vnímal. Od dvou let jsem do Česka jezdil, mám tady pět bratranců a sestřenic, tety a strýce, všichni tady žijí. Já jsem velký Američan, ale zároveň napůl Čech. A na to jsem hrdý.

Chybí ti Florida? Co nejvíc? Moře?
Jsem sice z Floridy, ale jsem asi trochu divný. Nemám rád oceán, slunce ani písčité pláže. I proto jsem šel studovat do Washingtonu, chtěl jsem zažít zimu a sníh. Ale co mi z Ameriky chybí je ta spousta úžasných fast foodů, i když jsou nezdravé. A také mexické jídlo, to je moje oblíbené. Určitým způsobem jsem smutný, že tady není takový výběr.

Surfoval jsi na Floridě? Každý na Floridě surfuje, ne?
Já ne. Vyrostl jsem na západním břehu u Mexického zálivu. Tam je málo vln a teplá voda. Kdybych žil u Atlantiku, určitě bych surfoval, aspoň někdy. Ale kdo ví, jestli bych na to měl čas. Když jsem vyrůstal, hrál jsem jen fotbal.

Co je na Floridě nejlepší věc? A co tady?
Dobrá otázka. Na Floridě je nejlepší věc zima, protože tam není tak nesnesitelné vedro a stoprocentní vlhkost vzduchu. A tady? Nejlepší věc je guláš, ten miluju.

Na Floridě je také překvapivě populární hokej. Jsi hokejový fanoušek?
Sleduji téměř všechny sporty a hokej samozřejmě taky. Vyrostl jsem jako fanoušek New Jersey Devils, byl to první tým, který jsem viděl v televizi. A stal jsem se jeho obrovským fanouškem. Ale kdybych si měl vybrat, komu bych fandil na Floridě, nebyla by to Florida, ale Tampa Bay.

Teď pojďme k fotbalu. Jak se vůbec vyvíjela tvoje kariéra v Americe?
Hrál jsem v úspěšném mládežnickém týmu na Floridě, což mi pomohlo k tomu, že jsem pak mohl hrát na univerzitě ve Washingtonu. Byl jsem vybrán do programu pro výchovu mladých nadějí a hrál za regionální výběr, což byl jeden stupínek pod reprezentací. Úspěch v univerzitní lize je základní kámen pro to, abyste mohli hrát MLS, první ligu v Americe. Já svá čtyřletá studia skončil jako 11. nejlepší v historii bodování školy. Byl jsem na zkoušce v DC United a ptali se na mě z Columbusu Crew. Ale bohužel to nevyšlo. Podepsal jsem smlouvu v Richmondu, který obhajoval první místo ve třetí americké lize.

Prý jsi přišel do Česka se snem, stát se profesionálním fotbalistou, je to pravda? Kam až se podle tebe můžeš dostat?
Moje góly a hra, to je ten nejvyšší bod, kam se můžu dostat. Samozřejmě bych chtěl hrát první ligu. Myslím, že bych měl na to hrát profesionálně, byl jsem tomu velmi blízko už v Americe. Uvidíme, co bude tady. Chci to zkusit. Cítím to tak, že mám nedodělanou práci z Ameriky.

Co potřebuješ k tomu, aby jsi hrál výš? Prý jsi o tom mluvil s trenérem Mejdrem.
Ano, mluvili jsme o tom na začátku jara. Říkal mi, že mě chce vidět víc pracovat a bojovat pro tým. Mám zbraně, jak být úspěšný. Trenér musí vidět, že dokážu bojovat, že dokážu být houževnatý a když to spojím s mými ofenzivními schopnostmi, bude to dobré.

Na Přední Kopanině kopeš všechny standardní sitauce včetně penalt. Cítíš se být jako specialista?
Odmalička jsem je kopal, vždycky jsem trochu vynikal kopací technikou. A to mi pomáhá celou kariéru. Myslím, že dokážu nacentrovat přesně do míst, kam je to potřeba, když se spoluhráči rozbíhají na hlavičky. Také jsem vyrostl na tom, že jsem obdivoval Davida Beckhama, takže bych chtěl kopat jako on. Od něj se učím.

Učíš se i česky, jak jsi zmínil. Jak vůbec komunikuješ se spoluhráči?
Dost kluků v kabině mluví anglicky. Ale na hřišti ani mluvit nepotřebuju. Tam je to o fotbalovém myšlení a gestikulaci. Ale kdybych měl říci, kdo z týmu se mnou nejvíc mluví anglicky, tak je to Míša Buzek, Martin Beneš, Ivo Drahorád, Martin Brabec a Fanda Truhlář. I díky nim to tady mám lehčí a lépe rozumím.

Co umíš říct česky? Můžeš jít třeba sám na nákup a nepoužívat angličtinu?
Moje čeština je limitovaná mým příšerným americkým přízvukem. Snažím se mluvit, ale není to moc dobré. A nákupy nejsou problém. A když něco potřebuji, zeptám se bratrance. Bydlíme spolu, takže mi poradí a pomůže.

Co tady v Praze vlastně děláš?
Právě teď studuju češtinu. Chtěl bych také dělat nějaké speciální podnikatelské kurzy, protože jsem vystudoval marketing, ale nejdřív musím najít nějaký program, který by vyhovoval mým potřebám. Také pracuji pro jednu společnost, která se specializuje na softwary pro dělání politických kampaní. Pomáhám jim s tvorbou webových stránek, edituji a aktualizuji různé věci, věnuji se marketingu. Také zpracováváme údaje o volbách a voličích. Naším nejznámějším klientem je Barack Obama, ale pomáhali jsme všem prezidentům od Reagana.

A teď ještě k fotbalu. Jaké jsou tvé nejbližší plány?
První úkol je pomoct Přední Kopanině k tomu, aby vyhrála přebor. Potom bych chtěl jít na přípravu třeba do nějakého druholigového týmu. Chci to zkusit. A dál? Limit je jen nebe.