Přední Kopanina (bok) - Nešťastný zápas sehrál v sobotu proti Uhelným skladům kapitán Přední Kopaniny Jan Charvát. Dvakrát „hasil“ chybu jiných a dvakrát přišel trest. Nejdřív zastavil útočníka Zilvara jen za cenu faulu v pokutovém území, ve druhém poločase stejného hráče fauloval ještě než se do šestnáctky vřítil, za což dostal červenou kartu. Posledních dvacet minut tak sledoval za brankou v bundě. Tým bez svého vůdce nenašel sílu na zvrat a prohrál 1:2. „Zbytek zápasu jsme dohrávali v takové křeči,“ všimnul si Charvát.

Asi jste nečekali, že první jarní porážka přijde tak brzy.
Vůbec ne. Týden před zápasem s Uhelkami bylo takové počasí, že jsme věděli, že se určitě bude hrát na umělé trávě. Na té jsme si hodně věřili, nebyl důvod, aby ne. Měli jsme za sebou dva vítězné zápasy, jeli jsme si pro body i na Uhelky. Bohužel nemáme žádný.

Proč?
Vytvořili jsme si spoustu dobrých šancí, ale dali jsme gól jen z penalty. Pak přišla naše chyba, penalta a vyrovnání.

Byla to penalta?
Asi byla.

Přesto byl stav 1:1 a vy jste byli lepším týmem.
I o poločase jsme si říkali, že tenhle zápas musíme dotáhnout. Jenže jsme si nechali dát druhý gól, řekl bych takový klasický, jaký od Uhelných skladů dostáváme. Zilvar nahrává ze strany a Hnát skóruje do prázdné branky.

Ty jsi se „namotal“ ke dvěma klíčovým situacím v zápase. Jak jsi viděl události, které předcházely penaltovému faulu a pak i tvému vyloučení?
Před tou penaltou jsme hrozně dlouho nebyli zkonsolidovaní. Lukáš Zilvar si křičel o míč a my k němu nepřistoupili. Já jsem se k němu dostal na rohu vápna a on to udělal šikovně: naběhl do mě.

A to vyloučení?
Tam se stala chyba, že Jirka Gerstner otálel s odkopem, přišel o míč a Lukáš běžel sám na branku. Byl jsem nejblíž, chtěl jsem ho trochu přibrzdit, jenže když se tenhle hráč dostane do rychlosti, jde to těžko.

Nebylo lepší ho nechat běžet?
Já ho nechtěl faulovat, první myšlenka byla, abych ho přibrzdil. Navíc je to strašně rychlé. Nemáte čas přemýšlet, co se stane když... Mohl jsem ho nechat, nedal by gól, my prohrávali 1:2 a hráli v plném počtu. Ale taky mohl dát na 3:1.

Dá se takový typ hráče vůbec bránit?
Bránit se dá každý, i Bohouš Strnadel. Ale člověk musí být připravený. Věděli jsme, že nemá rád důraznou hru a v tomhle směru se dalo udělat víc. Měli jsme být důraznější, přistupovat k němu dřív a blíž. Bylo tam několik situací, kdy jsme byli daleko a málo důrazní. Třeba druhý útočník Uhelných skladů Ondra Hnát ukázal našemu Martinovi Brabcovi, jak se hraje dospělý fotbal. Prosadil se přes něj a ještě ho pokopal.

Jaký čekáš trest za vyloučení?
Nebyl to žádný tvrdý zákrok, nic záludného, nevím. Ale z pohledu stopera je asi lepší stát jeden zápas, než mít podmínku do konce soutěže. Tu třeba dostal Radim Trusina z Uhelek za předchozí vyloučení. Ještě jsme se o tom před zápasem bavili, o té jeho červené kartě. A pak jsem jí dostal taky. Když jsem stál za brankou, vzpomněl jsem si na to.

Za brankou jsi zbytek zápasu hodně prožíval, dirigoval jsi spoluhráče.
Snažil jsem se kluky ještě povzbudit, mluvit na ně. Ale ten zbytek zápasu byl z naší strany taková křeč. Hřiště bylo úzké, věděli jsme, že můžeme soupeře překonat pár narážečkami, ale moc se nám to nedařilo.

Co se dělo po zápase v kabině? Byli jste hodně naštvaní?
Samozřejmě jsme to probírali. S trenérem se o tom pobavíme na tréninku. V kabině zavládl smutek. Zdálo se nám, že ze všech těch zápasů v poslední době s Uhelnými sklady byl tohle nejhorší výkon Uhelek. Chtěli jsme se prosazovat přes jejich beky, ale to se nám moc nevedlo.

Co tenhle výsledek znamená pro vývoj soutěže?
Dukla B skočila na první místo, ale vůbec nic se neděje. Zbývá ještě spousta zápasů, navíc máme Duklu doma. Z jednoho nepovedeného utkání se nemůžou dělat nějaké závěry. Budeme se prát dál. Není to tak, že bychom měli hlavy dole, to vůbec ne! Jsme po zápase naštvaní, ale to můžeme být jen sami na sebe.

Trenér Mejdr i ty mluvíš o tom, že trochu vázne kombinace. Vyřešila by to účast Martina Haška?
Když hrál, tak jsme kombinovali dobře, to víme všichni. Navíc dokázal dát přihrávky, které Bohouš proměňoval. Já vůbec nevím, jak na tom Háša je fyzicky, kolik by vydržel. Ale kvalitu by určitě přinesl. A také uklidnění hry, což někdy potřebujeme. Občas je to z naší strany moc hrrr. Někdy se chceme moc rychle zbavovat míče finální přihrávkou, přitom je třeba ho víc podržet. To Háša umí.

I ty patříš ke zkušeným hráčům. Budeš při rozebírání chyb mluvit s některými mladšími spoluhráči?
S některými už jsem mluvil, kluci nabírají zkušenosti. Není to tak, že bych někomu mluvil do duše, všichni chtěli vyhrát a bojovali. Spíš jsem jim jenom něco připomněl. Pár situací jsme nezvládli takticky, ale to nám trenér určitě řekne.

Byl jsi hodně naštvaný, že ten zápas pro tebe dopadl takhle?
Co se dá dělat. Z mé pozice to občas takhle vyplyne. Nemyslím, že můj výkon byl extra špatný, ale tohle se prostě občas stane.

Letos jsi v přeboru dvakrát skóroval. Jak jsi s touhle bilancí spokojený? Diváci byli zvyklí, že jsi dával gólů víc.
Moc mi to tam nepadá. Ale já už taky nechodím na tolik standardek.

Proč?
Nechci chodit na každou standardku, abych měl taky síly směrem dozadu. Náš herní styl vychází z toho, že chceme hrát vzadu na nulu. Vždycky se to nepovede, ale je to priorita - mít sílu dozadu. I když jsem v zimě dobře potrénoval, jsou zápasy, kdy toho mám dost a mladým už tolik nestačím.

Není tvoje nižší produktivita daná také tím, že si na tebe obránci dávají větší pozor, protože jsi vyhlášený hlavičkář?
Neřekl bych, že si mě nějak extra hlídají. Asi si mě někdo všimne, ale spíš se obránci chystají na Bohouše Strnadela, než na mě.

Mluví se o tom každý půlrok: Jak to vypadá ohledně tvého plánovaného návratu do Nového Strašecí?
Zatím jsme to s vedením klubu neřešili. Jsme domluvení do léta, pak se uvidí dál. Je to samozřejmě něco jiného, když dojíždíte ve dvaceti letech nebo ve třiceti jako já. Je hodně práce kolem baráku, plánujeme s manželkou co jak bude. Uvidíme, jak se to v létě vyvrbí.

Bude mít vliv na tvé rozhodování i výsledek Přední Kopaniny v přeboru?
Určitě bude. Když vidím dneska tu chuť od kluků, přenáší se to i na mě. Když se trénuje ve dvaceti místo v osmi, je to jiné.

Ale z tvého hlasu je cítit, že už se pomalu usazuješ.
(Směje se) Já už jsem usazený. Funguje to tak, že mám práci, fotbal a rodinu s barákem. Víc se stihnout nedá.

Když mluvíš o rodině: neláká tě role otce?
Zatím jsme s manželkou dítě neplánovali, ale možná se o tom už budeme bavit. V našem okolí se teď děti narodily, možná to bude aktuální téma. Ale nepoženeme se do toho za každou cenu. Nějaké zázemí máme vybudované, dáváme to dohromady, už mi není dvacet, asi se časem dítě dá očekávat.

Jak vůbec zvládáš práce na baráku?
No, po tréninku to jde hodně těžko. Tak musím po zápase. Kluci slaví a já jedu domů makat (směje se).

Takže místo oslav mícháš maltu?
To zase ne, ale je tam spousta práce kolem, kterou kromě mě nikdo neudělá. Kluci to poznají, až budou mít své baráky.

A nezkoušel jsi v kabině udělat nějaký nábor, aby hráči Kopaniny jezdili svému kapitánovi pomáhat?
Ale jo, když jsme dělali střechu, přijel mi pomoct Robert Nedvěd, Honza Horák mi navrhoval, že mi přijede pokácet dříví. Pomoct by určitě přijel i Roman Vyšata, který zabral, když jsme se o tom v kabině bavili. Kdo z kluků chce, můžeme se domluvit. V rámci tréninku je kolem baráku práce dost.