Na úvod bych tě chtěl poprosit, abys řekl, co ti vlastně bylo, pro případ, že to někdo neví.

Na začátku letošního roku, vlastně v úplném počátku zimní přípravy, jsem si přetrhl přední zkřížený vaz v koleni. Stalo se to během tréninku na naší malé umělce. Jeden špatný pohyb, koleno se mi zbortilo a já prakticky ihned věděl, že je zle.

Téměř po roce ses vrátil na trávník, a to rovnou do posledního domácího zápasu zimy. Jak ses cítil při vstupu na trávník?

Nervozita. Hodně velká nervozita. Ačkoliv to většinou mívám naprosto naopak a na hřiště jdu vždy naprosto klidný, tentokrát to bylo úplně jinak a byl jsem hodně nervózní. Nevěděl jsem, co od sebe čekat, co čekat od kolene, jestli bude držet a proběhne vše hladce. Navíc se k tomu přidala nervozita, když jsem si sundal mikinu a viděl jsem, jak se nám za dobu mojí absence smrskly dresy minimálně o jednu velikost.

Vnímáš nějaké nastavení v týmu? Respektive nějaké cíle vzhledem k pozici v tabulce?

Vzhledem k našemu postavení v tabulce se momentálně nabízí jasný cíl, a to je záchrana. Zanedlouho je za námi polovina soutěže, ale ještě nás celá její polovina čeká. Stát se může všechno a nakonec to může dopadnout tak, že budeme soutěž končit v klidném středu tabulky. Já bych byl hlavně rád, abychom toto měli vyřešené co nejdříve a nemuselo se to honit v posledním kole jako v minulé sezóně. Myslím si, že takto to v týmu vnímá každý a každý je odhodlaný udělat vše, co bude potřeba. Svědčí o tom i velmi dobrá tréninková docházka, která mě možná až překvapila.

Den nato jsi nastoupil za B-tým a za něj ještě znovu v dohrávce kola v úterý. Vnímáš velký „skok“ mezi soutěžemi?

Pro mě je teď asi skok jakákoliv soutěž, jelikož se teprve rozkoukávám a snažím se chytit tempo hry. Je fakt, že za B-tým je to trochu jednodušší v tom smyslu, že tam není až takový tlak. Béčku se víceméně daří, je na 4. místě, a i když to třeba občas fotbalově drhne, myslím si, že hraje většinou dobře a výsledky tomu odpovídají. V áčku víme, že se hraje o „přežití“, prostor pro chyby je minimální a každý špatný výsledek nás může přijít draho.

Zajímá mě, jak moc se pro tebe změnila kabina za tu dobu, co jsi byl mimo.

Rapidně. Když jsem přišel poprvé do kabiny, viděl jsem spoustu nových, mladých vlčáků, kteří na mě koukali jako na cizince. Věkový průměr se nejspíš opět snížil. Samozřejmě tam byly i staré známé tváře – Urbi, Tržák, Hájas, Šíma, Vik, Rob Vágner. Atmosféra je ale celkově dobrá. Myslím si, že nové tváře opět dobře zapadly, úroveň humoru je pořád primitivní a myslím si, že to je přesně v kabině potřeba, aby byla pohoda a vše ladilo. I tohle člověku za tu dlouhou dobu mimo opravdu hodně chybí.

Na zádech nosíš číslo 15. Má to nějaký hlubší význam?

Hlubší význam to nemá. Tohle číslo se se mnou táhne už od angažmá na Motorletu, kde jsem přecházel do chlapského fotbalu, což už nějaký ten pátek je, a tak se ho snažím pokud možno udržet. Jsem za to číslo rád, prožil jsem si v něm dobré i špatné fotbalové časy.

Když už jsme se posunuli mimo fotbalový trávník – jak moc bylo těžké se vrátit zpět do formy?

Do formy se pořád ještě vracím. Ta cesta pořád neskončila. Jsem ve stavu, že můžu částečně hrát a zranění bych si neměl obnovit, respektive už by se mi snad nemělo nic stát. Pořád si musím dávat pozor na svůj pohyb a na to, jak se budu v různých situacích chovat. Stálo to strašně moc času, úsilí a i peněz. Fyzická stránka věci je v podstatě jednoduchá – rehabilitace, silový trénink a jiné faktory, do kterých člověk dává 100 %. Po mentální stránce to bylo mnohem těžší, když ti zranění sebere něco, co děláš celý život a baví tě to, na tak dlouhou dobu. S tím jsem se asi pral víc.

A kdo tě u toho nejvíce podporoval?

Jsem rád, že tahle otázka tu je. Moje manželka Natálka. Stálo to i její úsilí, její čas, nebo třeba i náš společný čas, který jsme mohli trávit spolu, a já místo toho šel cvičit. Od první chvíle mi zařídila operaci, MRI, lékaře, rehabilitace, protože sama v tom má zkušenosti, jelikož to sama podstoupila už pětkrát. Což je za mě neuvěřitelné. Držela mě při zemi, když to bylo potřeba, a já byl potom třeba i nepříjemný na ni. Takže to, že jsem zpátky tak rychle, je hlavně její zásluha a já bych jí chtěl tímto poděkovat za veškerou její podporu a omluvit se jí, že to se mnou kolikrát muselo být těžké. Ale teď už vím, že měla ve všem pravdu.

Našel sis během svého volného času mimo fotbal nějaký nový koníček?

Já nemám upřímně čas ani na ty koníčky, které mám teď. Respektive nesednu si ani na chvilku třeba k PlayStationu. Ve chvílích, kdy nebyl fotbal, se vše točilo okolo práce a syna, a to málo, co zbylo, jsem se snažil věnovat manželce.

Chceš něco vzkázat fanouškům a těm, co tě podporovali?

Že jim moc děkuji. Okolo Kopaniny se točí skvělí lidé. Je fajn pocit, když člověk vidí, že tyhle lidi těší, že se vracíš. Nebo zkrátka mají zájem a ptají se, kdy už se konečně vrátíš. Chtěl bych všem poděkovat a doufám, že budou pořád podporovat všechny týmy Kopaniny, od mládeže po dospělé.