Máme za sebou dva zápasy proti týmům, které se nacházejí v tabulce pod námi. Oba jsme rozhodli až v závěru utkání. Jak moc to pomůže psychice týmu?

Psychicky to pomůže moc. Sami jsme se přesvědčili, že můžeme zápas zlomit i za nepříznivého stavu. Zápas s Psáry nám hodně pomohl, abychom si víc věřili a hráli až do poslední minuty. Stejný tlak jsme vyvinuli i s Březovou, kde nám to stačilo na bod.

 

Ty hraješ na pozici pravého záložníka – zvládáš pomoct jak v útoku, tak v obraně – ale dá se říct, že tvým „hlavním“ úkolem je servis útočníkům. Vyhovuje ti tahle role?

Pozice beka nebo křídla mi vyhovuje. Hraju celý život z kraje a jsem na to zvyklý. Můžu tam nejvíce ukázat svoje přednosti. Neřekl bych, že to je moje hlavní role – důležité pro mě je odpracovat si povinnosti v defenzivě, a když mám sílu, rád pomůžu i směrem dopředu.

 

Na hrotu se nyní začal objevovat i Daniel Urban. Je to úplně jiný typ útočníka, než na jakého jsi zvyklý? Máš díky tomu při přípravě šancí „lehčí“ práci?

Na Urbiho jsem zvyklý dlouho, hraju s ním několik let a vím, co dovede. Je to mašina, která má čich na góly. Umí si najít balón ve vápně a vyřešit danou situaci. Určitě mi ve spoustě situacích práci ulehčí.

 

Letos máš dva góly. Máš nějaký osobní cíl, kolik bys jich chtěl dát?

Nemám konkrétní cíl, kolik gólů chci dát. Budu se snažit, abychom získali co nejvíce bodů jako celek a udrželi čtvrtou ligu. Chci týmu pomoct co nejvíc, abychom prožili klidný závěr sezony.

 

Je ti teprve 23 let. Cílíš ještě výš, než kde jsi teď?

Nad tímto nějak zvlášť nepřemýšlím. Na Kopanině jsem spokojený, máme skvělou partu i zázemí. Líbí se mi koncept, jakým klub funguje. Nějaké možnosti hrát výš jsem měl, ale uvidíme, co přinese budoucnost. Momentálně takové myšlenky nemám.

 

Když se přesuneme na trenérskou lavičku – po dlouhých letech skončil Karel Koloušek a nahradil ho tvůj táta, Pavel Mejdr. Vnímáš to jako velkou změnu?

Táta mě už chvilku trénoval na Dukle, takže žádná velká změna to pro mě nebyla. Kluci v kabině ho znají a on zase zná je. Na zápasy chodil už dříve, tým víceméně dobře zná.

 

Vrátíme se zpátky k nám U Drahušky. Návštěvnost se stále zvedá. V sobotu nás čeká poslední zápas podzimu proti Ústí nad Labem B. Jakou si představuješ návštěvnost? A jak atraktivním soupeřem je podle tebe Ústí?

Jsem moc rád, že na zápasy, i za nepříznivého počasí, chodí tolik lidí. Vážíme si jejich podpory a věříme, že je poslední domácí zápas bavil. Doufám, že se v sobotu znovu sejdeme v hojném počtu a urveme nějaké body. Co se týče Ústí, nečeká nás nic lehkého. Je to kvalitní tým, který chce hrát fotbal. Mladí koně, které může doplnit i někdo z áčka. Každý zápas s nimi byl náročný.

 

Posuňme se mimo trávník. Volný čas trávíš skládáním hudby a lidé tě mohou znát pod jménem Mejdrys. Kdo je tvým hudebním vzorem a s kým známým bys chtěl spolupracovat?

Hudební vzory už od 15 let hledám na Slovensku, kde jsem začal vůbec scénu vnímat jako takovou. Nejbližší mi je Samey, nebo celkově celá východní scéna Slovenska. Spolupráce s kterýmkoliv interpretem by mi byla sympatická. V Česku mě dlouhodobě baví kolaborace M+.

 

Nechtěl bys třeba, aby se před domácími zápasy hrály tvoje skladby?

Občas něco zazní v kabině, ale jinak ne. Co se týče setu před zápasem na hřišti, ten má v rukou náš hlasatel Patrik, který dělá svou práci skvěle – a rozhodně mu do ní nebudu zasahovat.

 

Když se vrátíme do tvého dětství – kdo byl tvým vzorem? A věnoval ses kromě fotbalu i něčemu jinému?

Od mala hraju fotbal, žádnému jinému sportu jsem se nevěnoval, vzorem co se týče fotbalu je a byl vždy bratr.

 

Chceš na závěr něco vzkázat fanouškům FCPK nebo třeba i svým hudebním posluchačům?

Fanouškům FCPK chci vzkázat, aby nás přišli podpořit na poslední domácí zápas a užili si s námi sobotu.
Posluchačům děkuju, že chodí na koncerty a rozšiřují naši rodinu každým dnem. Moc si toho vážím.