Premiéru ve čtvrté lize máte za sebou. Prozraďte, jak to bylo s námluvami z Přední Kopaniny? Měl o vás klub zájem delší čas?
Trenér mě znal ze společného působení v Bohemians, kde mě vedl pět let, takže dobře ví, jaký typ hráče jsem. Kontakt proběhl po utkání se Zličínem.

Jak jste zareagoval?
Byl jsem rád, že je o mě zájem. Musím se přiznat, že jsem už cítil, že bych potřeboval změnu.

Takže jste chvíli váhal, nebo jste si poslechl nabídku a věděl: ano, chci hrát za Kopaninu?
Neváhal jsem ani chvilku. Cítil jsem, že už bych rád změnil klub.

Přední Kopanina byla bez výhry, to jste neřešil?
V tu chvíli, kdy se nabídka objevila, mi bylo jedno, že ještě Kopanina nevyhrála. Bral jsem to jako šanci posunout se do vyšší soutěže.

Jak na vaši touhu odejít reagovalo vedení Čechie Uhříněves?
No, nadšení tam z toho tedy vážně nebyli. Ale pustili mě. Předcházel tomu nepříjemný rozhovor, ale dopadlo to a jsem na Přední Kopanině.

Vše bylo třeba řešit velmi rychle. Co všechno jste před utkáním čtvrté ligy v novém klubu stihl?
Bylo toho docela dost. V úterý jsem stihl trénink, ve středu jsem nastoupil za béčko v dohrávce proti Dolním Chabrům.

Tam zápas skončil porážkou vašeho týmu 1:2 a střelecky jste se neprosadil.
Tam se to nepovedlo, ale po faulu na mě se kopala penalta. Jenže pak jsme dostali červenou kartu a nakonec jsme utkání po chybách nezvládli.

A to vás ještě čekala premiéra ve čtvrté lize a hned v derby proti Újezdu Praha 4. Byl jste natěšený, nervózní?
Nervózní jsem ani nebyl. Věděl jsem, jaký je Újezd Praha 4 soupeř. Že nás čeká silové mužstvo. Připravovali jsme se na maximum, že to musíme odmakat a zlomit sérii bez výhry.

Což se povedlo a na první gól jste vy osobně nečekal ani moc dlouho. Předcházel tomu, dá se říct, vzdušný míčový biliár před brankou hostů.
Byla to taková tma vrma, jak se říká. Trefili jsme i břevno. Když jsem míč dostal do sítě, oddechl jsem si. Soustředil jsem se na to, když se ke mně odrazil. Radost byla ohromná a oslava spontánní, prostě jsem se rozběhl k rohovému praporku. Nikoho jsem tam neměl. Určitě jsme ale měli šanci už před první brankou, míč tam jednou letěl těsně vedle.

Zápas jste si zkomplikovali, dostali jste dvě červené karty, k tomu Újezd vyrovnal. Neblesklo vám hlavou, že je to podobné jako při premiéře za rezervu?
Pochopitelně mi to blesklo hlavou, že je to hodně podobné. Když Újezd vyrovnal na 1:1, bylo to nepříjemné. Ale nakonec jsme to dohráli.

Po utkání to vypadalo, že je v týmu hodně veselo. Užil jste si oslavy?
V šatně jsem si to užil, v restauraci jsem se ale dlouho zdržet nemohl. Docela rychle jsem odcházel. Je ale pravda, že jsem si všiml, že skóre na ukazateli svítilo ještě dlouho po utkání, bylo to i na sociálních sítích. Vážně jsme to vítězství moc potřebovali.

Jaké jste měl ohlasy po utkání, psal vám třeba někdo z Uhříněvsi?
Psal mi jeden kámoš z Uhříněvsi, ale nikdo další ne. Každopádně doufám, že je to pro nás všechny zlom k lepšímu, že na tuhle výhru navážeme a budeme pokračovat ve výkonech.

Do klubu přišlo na poslední chvíli více hráčů, troufnete si říct, že postupem času bude souhra ještě lepší?
Já si myslím, že souhra už nyní fungovala dobře. Samozřejmě tam byly ty červené karty, ale cítím, že si všechno sedlo. Ty góly jsme tam potřebovali dotlačit za každou cenu.

Už vás stihl oslovit pokladník klubu?
Ne, ne, ani jsem neviděl sazebník, nevím, kolik mě to bude stát.

A řekl vám něco přímo trenér?
On byl hlavně obrovsky šťastný. Myslím, že bych podle jeho reakce řekl, že byl až dojatý. Hlavně, že jsme vyhráli.

V novém klubu jste si vybral dres s číslem 53. S tím hrál naposledy statný Velšan Jacob Charles Wise. Co vás k tomu vedlo?
V Uhříněvsi jsem hrál s devatenáctkou. Číslo, co bych bral, byla obsazené. A 53 byla volná, nebylo moc na výběr, tak jsem si ji prostě vzal. A přinesla mi štěstí. Snad to tak půjde i dál.