Volba udělat povídání pro klubový web nepřichází úplně v ideální chvíli, co?
To je pravda. Co se týče výsledků, mělo to být lepší. Nechci se dotknou Újezdu nad Lesy ani Třeboradic, ale my jsme vlastně porazili jen týmy, kdy to bylo vzhledem k jejich situaci skoro jako povinnost. Herně to nebylo špatné ani v jiných zápasech, ale výsledkově se nedaří. Musíme to zlomit už teď s Podolím.

Vás jako defenzivního hráče musí hodně štvát počet inkasovaných branek. Třeba od béčka Admiry jste jich dostali pět...

Na můj vkus jsme hodně branek dostali a taky jich málo dáváme. Když už přišla řeč na pět gólů s Admirou, to mě zasáhlo docela hodně. V Kobylisích jsem v minulosti hrál, takže tam mám známé. Bylo tam o motivaci víc.

Na cestě ze Slavie jste si odskočil i na Žižkov, nebo do Meteoru. Co vás dovedlo na Přední Kopaninu?

V sedmnácti ve Slavii mě zabrzdil přetržený zkřížený vaz v koleni. To byla rána, pak už jsem pomalinku přehodnocoval situaci, ambice už jsem tolik necítil. Hráč Slavie jsem pořád, klub mě pouštěl jinam, abych hrál. A když jsem byl v Admiře, tak jsem kromě vlastních zápasů v roli hráče začal taky trénovat sedmnáctku na Bohemce. V tu chvíli jsem ale časově nestíhal tréninky. Na Admiře byly čtyři v týdnu, bylo toho moc.

Takže jste hledal jako hráč změnu?
Přesně tak. Znal jsem pár kluků z Kopaniny, nakonec mě kontaktoval trenér Vott a na všem jsme se dohodli. Fakt si to na Přední Kopanině nemůžu vynachválit. Teď po sezoně by se mělo všechno vyřešit a měl bych být definitivně hráčem Kopaniny.

Pokud vím, úvod nebyl optimální. I když jste v tom klub i vy byli nevinně...

To je pravda, přicházel jsem v éře covidu. Takže jsem vlastně stihl jeden trénink a pak se snad pět měsíců nemohlo fotbalově nic. Teď už naštěstí všechno zase běží a můžeme hrát. Na Kopaninu nedám dopustit, cítím se tam skvěle.

Je vám jednadvacet, kdy jste začal myslet na to, že budete kromě hraní i trénovat?
To bylo v době, kdy jsem byl zraněný. A docela mě to chytlo. Měl jsem hodně zajímavých trenérů, od každého si člověk něco vezme. Od někoho více, od někoho méně. Tréninky si ale sestavuji sám, záleží mi na tom.

Na hřišti jste spíše emotivní. Jak to zvládáte v roli kouče?
V roli hráče jdu na hřiště vždycky hodně namotivovaný, zápasy moc prožívám. Vím, že někdy je to možná z mojí strany trochu přes čáru, ale blikance, jaké míval třeba Tomáš Řepka, tak to jde mimo mě. To se mi nestalo.

A na trenérské lavičce je to jak?
I v téhle roli jsem hodně emotivní. Na začátku jsem možná hodně řval, vím, že někdy vylítnu. Ale myslím, že postupem doby se to lepší.

Vidíte se tedy do budoucna ve fotbale jako trenér?
To se teprve uvidí. Fotbal mám rád, ale na úvahy, zda se jednou trenérsky posunu někam výš, je určitě ještě dost času.

Prošel jste Slavií. Kromě zápasu v kopaninském dresu s Podolím se tedy jistě těšíte i na víkend, kdy se v první lize utkají sešívaní s Plzní. Věříte, že Slavia vyhraje?

Za Slavii jsem sice hrál, ale jinak fandím Plzni. A stejně to budu mít i teď v neděli. Plzni držím palce odmalička. Děda hrál za Plzeň hokej, nemůže to být jinak.

Barevnou kombinací dresů vám musí být Přední Kopanina bližší Viktorii Plzeň...

Sice jsem na to takhle nikdy nekoukal, ale vlastně je to pravda. (usměje se) Na tohle se s Kopaninou ale stejně nemůžeme ohlížet. My musíme hlavně zase vyhrát.

K tomu potřebujete góly. Ty poslední dobou nestřílí tradiční bombarďák Dan Urban, jeho roli převzal Luboš Kučera, který dal za poslední čtyři zápasy šest branek...

Budeme určitě rádi, když si tu sérii zase protáhne. Víme, že nás nečeká lehký zápas, ale potřebujeme zabrat. Osobně budu rád, když dá od nás gól kdokoliv. Klidně ať ho tam dotlačíme v poslední minutě, vyhrajeme 1:0 a máme tři body.

A kde byste chtěl vidět v tabulce FCPK v příští sezoně?

Určitě v horních patrech tabulky, třeba i v boji o titul. Uvidíme jak to půjde, ale určitě na to tým máme, abychom si dávali tyto cíle.