Na webu fotbalpraha jsme se nedávno ohlédli za přeborovými pěti lety. Pokud ale půjdeme více do historie a vezmeme v úvahu poslední tři desetiletí, je váš klub s pěti triumfy nejúspěšnější. Co to pro vás znamená?
Je to hezký pohled. Pět titulů šampiónů Prahy a tři vítězství v poháru. Navrch jsme přidali nejlepší střelce Prahy Bohuslava Strnadela a Dana Urbana. Myslím si, že Kopanina byla v uplynulých letech v Praze hodně vidět. Je to pro nás super klubová éra. (usmívá se)

Fotbal na Kopanině se hodně spojuje s Vaší rodinou. Berete tyhle úspěchy jako dostatečnou odměnu za ta léta dřiny, co jste pro klub odvedli?
Každý klub má v čele své tváře, ale úspěch zajistí jen týmová práce a dobrá parta. Pod těmito úspěchy je podpis mnoha lidí, hráčů, trenérů, funkcionářů. To je naše síň slávy.

Jde vybrat triumf, na který vzpomínáte nejraději?
Osobně jsem si užil všechny. Při prvním postupu už jsem nakoukl jako dorostenec do áčka, další jsem zažil jako kapitán týmu a zbývající jako funkcionář. Věřím, že ještě nějaké přidáme, než svou roli předám svým nástupcům.

Kde je podle vás kouzlo Přední Kopaniny, že je tak úspěšná?
Jsme malý klub na periferii. Musíme pracovat víc než ostatní, abychom se prosadili. Především však vždy přivést ty správné lidi, kteří vědí, co mají dělat, mají chuť to dělat, a dát jim kompetence.

Mají přeborové úspěchy Přední Kopaniny něco společného?
Skvělou partu. Vždy chvilku trvá, než vytvoříte tým pro úspěch. Když ho máte na vrcholu, potřebujete i trochu sportovního štěstí a sáhnout si trofej. Po úspěchu většinou dochází k obměně a nějaký čas trvá, než to znovu poskládáte.

Klub se povedlo posunout nejen po sportovní stránce, ale obměnou prošel i areál. Jak těžké je vést klub v porovnání s dobou před 30 lety?
Já jsem klub před třiceti lety nevedl, to jsem začínal jako sekretář. Myslím si však, že dělat fotbal před lety bylo velmi obdobné jako dnes. Měl jsem velké učitele: mého tátu a sportovního manažera Jardu Landu. Samozřejmě velký vliv měli i další funkcionáři a trenéři, kteří na Kopanině působili. Oproti dřívějším dobám jsme se teď pustili mnohem více do mládeže. V naší akademii máme zastoupené všechny kategorie, což je v situaci, kdy nemáme v obci žádnou školu a pouze 800 obyvatel, skvělé. Areál máme nádherný, ale chybí nám v něm jedna tréninková plocha navíc.

Malé kluby si váží každé koruny. Jak těžké je v současnosti hledat finance pro fungování klubu? Pomáhají vám zmíněné úspěchy k zájmu minimálně lokálních partnerů?
Vážíme si každé finanční podpory pro náš klub. Vybíráme členské příspěvky, oslovujeme lokální partnery, usilujeme o podporu ze strany obce, města i státu. Úspěchy hrají svou roli, ale jsme malý klub. Naším úkolem je především přivést ke sportu co nejvíce dětí a mládeže, sportovní úspěchy áčka na nejvyšší krajské úrovni jsou bonus navíc, které nám však dělají dobrou reklamu.

Celou dobu stojíte v čele klubu. Jste fundovanou osobu posoudit, jak se Pražská teplárenská přebor za ta léta změnil. Jaký na soutěž máte názor?
Pražský přebor je nejvyšší krajská soutěž, která má kvalitu i zvuk. Vždy tomu tak bylo. Aktuální vedení svazu teď ještě více pracuje na medializaci soutěže, mužstva i hráči jsou vidět, pomohlo to přivést řadu známých tváří do soutěže. Nemělo by se však zapomínat, aby zbylo dost místa pro mladé hráče, odchovance z klubů.

Na každém stadionu se vám musí vybavit mraky vzpomínek. Na zápasy, hráče, funkcionáře…
Žijeme hrozně rychle. Přichází stále nové zážitky a často si neumíme vychutnat to, co bylo. Přitom ty vzpomínky jsou největší motivací na naší amatérské úrovni vrhat se do práce znovu. Mám pocit, že naše generace si fotbal uměla užít více. Zážitků je plno. Co jsem zažil s fotbalem a kolik lidí jsem za tu dobu potkal, to je pro jiné na několik životů.

Čtyřikrát tým triumfoval jako Přední Kopanina, jednou jako ČZU. Připomeňte, proč klub měnil jméno?
Na chvilku jsme přešli pod název ČZU = Česká zemědělská univerzita. Škola je v našem sousedství a odjakživa jsme úzce spolupracovali. Využívali jsme její areál v Suchdole, naši kluboví lídři byli často absolventi nebo pedagogové této školy. Logicky za nás hrálo i spousta studentů ČZU. V jednu chvíli bylo spojení tak úzké (za dob působení Jana Grebíka - trenér, manažer), že se název školy promítl i do názvu s vizí vybudovat silný akademický klub s podporou univerzity. Vše padlo s předčasným úmrtím Jana Grebíka. Následoval návrat pod FC Přední Kopanina.

Na rozdíl od mnoha jiných celků jste neváhali vyzkoušet si i divizi, tedy čtvrtou nejvyšší soutěž. Nebýt toho, možná by triumfů na úrovni hlavního města bylo ještě více.
Asi máte pravdu, ale dovolím si tvrdit, že právě zkušenosti z divize z nás udělaly silný regionální klub. Hodně nás to naučilo.

Asi to byl pořádný rozdíl, ve všech směrech…
Rozdíl v obou soutěžích vnímám zřetelně. Sportovní i obecný. Když pominu určité negativní prvky, se kterými jsme se rovněž setkali, tak vás divize nutí zařadit ve všech aspektech vyšší rychlostní stupeň. Kvalita kádru, jeho trénovanost, časová náročnost, doprava, tlaky na lepší organizaci pořadatelství utkání, vyšší profesionalita v jednání funkcionářů.

V divizi mají soupeři na týmy z hlavního města větší motivaci. Pocítili jste to a nelitovali v tu chvíli, že jste v přeboru nezůstali?
Nelitovali. Jsou to obrovské zkušenosti. Pokud si zkusíte dělat fotbal výše, máte daleko větší nadhled pro nižší soutěže. S Kopaninou jsme projeli v divizi celé Čechy, postupně jsme hráli všechny tři skupiny A, B, C. Náš klub z periférie nastoupil proti soupeřům z velkých dvacetitisícových měst, nebo to byly rezervy profesionálních týmů. Hráli jsme na stadionech před krásnými návštěvami, dělali Přední Kopanině super reklamu. Myslím, že kdekoliv budete a zmíníte Kopaninu, hodně lidem naskočí fotbalový klub od letiště.

Parádně si vedete i v posledních letech, kde patříte mezi absolutní špičku vzhledem k získaným bodům. Co téhle novodobé éře říkáte?
Myslím, že těch bodů by mohlo být více. V posledních sezonách naše mužstvo mělo na víc než předvedlo. Stále jsme ve fázi skládání týmu pro úspěch.

Přijde doba, kdy Přední Kopanina opět zaútočí na účast v divizi?
Hrajeme fotbal a chceme vyhrávat. Když budeme lepší než ostatní soupeři, můžeme si divizi zase zahrát. Osobně se mi líbí náš aktuální trend zapojování mladých hráčů z naší akademie nebo odjinud a přes rezervu v I. A třídě jejich posun do A mužstva. To vypadá slibně do budoucna.

Jaké plány máte do budoucna?
Plánů je spousta. Chceme udržet rozvoj klubu na všech úrovních. Není to jen o sportovních výsledcích. Samozřejmě áčko je výkladní skříň a jeho výsledky jsou sledované a hodně ovlivňují náladu v celém klubu. Ale máme spoustu práce s mládeží, nábory hráčů, získávání trenérů, jejich vzdělávání, správa areálu U Drahušky, organizace týmů, vybavení, prezentace klubu. Život klubu je pestrý a nechceme slevit z pozic, na kterých jsme tvrdě a dlouho pracovali.

V současné době, kdy se kvůli pandemii koronaviru nehrálo, vás muselo bolet fotbalové srdce. Jak jste tu dobu snášel? Povedlo se vymyslet z pohledu klubu něco, jak dobu bez fotbalu přežít?
Byla to novinka a nic jsme nevymýšleli. Nechali jsme všem prostor, ať si odpočinou a pak se vrátí buď natěšení zpět, nebo si najdou jinou volbu. Vrátili se všichni. Mají fotbal a Kopaninu rádi. (usmívá se)

Přední Kopanina je známá tím, že v jejím dresu nastupují pravidelně exligoví hráči. Platí to už léta, takže to nemůže být náhoda. Jak to, že se vám v tomto směru tak daří?
Žádný speciální skauting na prvoligové scéně neděláme. Jsme malý klub, který není schopen z vlastního regionu a naší akademie pokrýt kvalitou účast v pražském přeboru. Neustále hledáme hráče na doplnění a občas uvízne v sítích i větší ryba. Něco chystáme i na novou sezonu. (usmívá se)

Vítězové Pražská teplárenská přeboru od roku 1990