Start do jara jste měli famózní, ale zdá se, že jste s bojem o postup počítali. Co říkáte na situaci v čele tabulky?
Říkali jsme si, že céčko Radotína a Čechie Smíchov budou dál nahoře, ale že Řeporyje to nejspíš neudrží. Z naší strany to ani v první půlce soutěže nebylo špatné, teprve si to sedalo. Přišli kluci z dorostu, kteří hráli třetí, čtvrté místo v přeboru, a skvěle se chytli. Když si k tomu zdravému jádru, co rezerva má, přidáte, že chodí i někteří kluci z áčka, tak je pak výsledek vidět na hřišti. Kluci z áčka nás doplňují poctivě, pomáhají. Je to strašně znát.

A ve výsledku jsou z toho čtyři výhry. Na začátku byla vítězství těsná, další dva soupeře jste rozdrtili...
Ono to trochu klame. Teď ve Střešovicích jsme sice vyhráli 8:0, ale my jsme v první půli dvakrát vykopávali míč z prázdné brány. A druhý gól jsme dali až v poslední minutě před poločasem. Soupeř hrál dobře, měl nebezpečné centry. Ve druhé půli to pak ještě chtěly Střešovice zkusit zvrátit, ale místo toho jsme my přidali další góly. Když jsme dali osmý gól, až mi bylo soupeře trochu líto. A ty další výhry? Musím přiznat, že třeba v Cholupicích jsme měli i štěstí.

Štěstí jde naproti připraveným. Pomohl týmu i příchod nového trenéra Karla Kolouška?
Rozdíl je v tom, že se začalo lépe trénovat. Dřív mělo béčko třeba jeden trénink za týden, zašlo se do sauny, dalo se pivo. Dřív se tým tak nějak lepil. Teď se chodí dvakrát v týdnu na trénink a v utkáních je to hned vidět. Rozhoduje se často po šedesáté minutě, je to o fyzičce. Je tu skvělá parta. Troufnu si říct, že třeba Honza Kolář, který je ročník 74, teď možná hraje nejlepší fotbal, co hrál. A sám nechápu, kde bere pořád tu fyzičku. Třeba na Bílé Hoře dal gól, který nám moc pomohl. Ale takhle bych mohl mluvit o víc hráčích jako třeba o Matoušovi Machálkovi, Davidu Průšovi, Šimonu Vikovi. A třeba když jsme dali pět gólů Řeporyjím, tak byl rozdílovým hráčem Robert Vágner.

Vypadá to, že hráči ožili a nový kouč si navíc zjednal respekt...
On kromě nás vede snad i mládež na Bohemce, kluci ho tady poslouchají, všechny to baví. K tomu si dobře rozumí s trenérem áčka, všechno je dobře vyladěné. Máme v týmu hodně vítězných typů, i když třeba vedeme 3:0, tak se zápas nedohrává, ale pořád se snažíme makat dál. Trenér by taky chtěl, abychom bojovali o postup. Jsme nahoře, tak proč to nezkusit.

Máte tedy postup jako hlavní úkol pro jaro?
Myslím si, že i kdyby se to letos nepovedlo, tak sezona bude hodně motivační směrem k té následující. Ale jsme ve hře, určitě se o postup pokusíme už nyní.

Hodně naznačit může už další duel s Radotínem C. Ten vás na podzim porazil, máte mu co vracet, že?
Ten zápas byl plný emocí, myslím, že jsme tam mohli klidně kopat jednu nebo dvě penalty. I po skončení to bylo docela divoké, takže je pravda, že soupeři máme co vracet. Tohle utkání budeme chtít určitě zvládnout.

V posledních duelech jste se rozstříleli, budou kanonády pokračovat?
Snad jo, ale bude to také o síle soupeře. My, když se nám povede dát první a třeba i druhý gól, tak se dostaneme do pohody. Jsme schopní ukázat fanouškům pěkné akce, hrát pěkný fotbal. A u toho chce dát každý gól.

V tomhle směru nezůstáváte pozadu. Užíváte si jaro?
Za čtyři zápasy jsem dal tři góly, kromě Řeporyjí jsem dal gól v každém utkání. A to netrénuji...

Teď jste si přece pochvaloval tréninkovou morálku. To chodíte hrát z voleje?
V únoru se nám s manželkou narodilo třetí dítě... Trenér by chtěl, abych aspoň na jeden trénink přišel. Ale je to složité, vozím děti na kroužky, třeba syna na fotbal na Tempo. Samozřejmě si chodím v týdnu zaběhat, takže úplně bez přípravy to není. Nastupuji na pozici pod útočníkem, ta pozice mi sedí.

Vaše bilance je v tom případě úctyhodná...
Člověk si toho všeho určitě víc váží. Třeba v Cholupicích jsem byl hodně nevyspalý... A nejdřív jsem vyhmátl gólmana, když mi chtěl udělat kličku a chvíli před koncem jsem dal gól. Na Bílé Hoře jsem zase dal gól z dvaceti metrů.

Tak jste aspoň oslavil narození dítěte pověstnou kolébkou se spoluhráči?
Kluci z týmu mi to po utkání také říkali. Ale já na to úplně zapomněl. (směje se)

Mimochodem, jak to, že syn nehraje za Přední Kopaninu?
Bydlím v jiné části Prahy. Nejdřív jsme zkoušeli, že by hrál v Hrdlořezích, pak jsme to na doporučení zkusili na Tempu. Tam se mi líbí koncepce mládeže, dělají to skvěle. Mají třeba čtyři lidi, co dohlížejí na těch třicet dětí na tréninku. Učí je fotbal zábavnou formou.

Na Kopaninu to je přece jenom daleko, že?
Třeba tu jednou mojí roli převezme. Na Přední Kopanině se mu líbí. Z tribuny už se na mě byl koukat, má tady dětské hřiště, líbí se mu, že tam létají letadla. I já jsem v klubu šťastný. V Přední Kopanině jsem si užil nejlepší fotbalové roky, takže ji máme s celou rodinou v srdci.