S premiérou jste spokojený, ale pojďme od začátku. Kde jste se v týmu Přední Kopaniny tak najednou vzal?
Po konci v Prostějově jsem hrál ještě dva roky v Německu. V Čechách jsem byl ale naposledy hráčem Dobříče. V létě už jsem si řekl, že bylo fotbalu dost a přestal jsem hrát. Věnoval jsem se trénování a vyhovovalo mi to. Říkal jsem si, že jsem toho prošel už dost a stačilo to.

No ale teď jste najednou v divizní Kopanině. To přišlo vážně z ničeho nic?
Tak z ničeho nic to nebylo. Když je člověk půl roku bez fotbalu, kterému se věnuje celý život, tak vám to začne chybět. Teda já u fotbalu byl, když trénuji tyděti, ale chybí vám kabina, kde je sranda. Já se sice snažil dát sportovat, hrál jsem tenis a hokej. No ale postupem času jsem si říkal, že bych si tam ještě něco přidal. A tak jsem na Kopanině.

Podle čeho jste vybíral? Neříkejte, že jste zabodl prst do mapy a řekl: Sem půjdu hrát.
Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdybych to měl fotbalově někde u baráku. (usměje se) A taky mám v týmu kamaráda, brankáře Jirku Švarce. Ten mě do klubu lákal snad vždycky během posledních tří přestupových období. Odolával jsem dlouho, ale teď jsem řekl, že když si to vyřídí s mým posledním klubem, tak do toho půjdu. A stalo se.

To jste docela odvážný. Řada hráčů jde raději do krajského přeboru. Divize je daleko náročnější, je tam dost cestování...
Vím o tom, že je divize hodně běhavá soutěž, ale já jsem řekl, že Kopanině zkusím pomoci. A tak jsem v klubu. Roli hodně hrálo, že to mám skoro za barákem. Na nějaké dlouhé cestování to u mě nebude, mám docela nabitý program. A tréninky se uvidí, jak budu stíhat. Je mi jasné, že na divizi je třeba trénovat. Nikomu jsem neslíbil, že to stihnu třikrát v týdnu, ale na Kopanině mě to baví.

Hrál jste za Spartu, za Liberec, nebo třeba ve Skotsku či na Islandu a sbíral úspěchy. Jaké to je si na sklonku kariéry zahrát o záchranu?
Přední Kopanina měla kádr pohromadě, přišel jsem ve dvacátém kole, ta soutěž je nějak rozjetá. Uvidíme, co se povede. Vím, že to bude těžké, ale já jsem si na Kopaninu přišel zahrát fotbal pro radost. Abych se někde nervoval, to už mám, myslím, za sebou.

To zní zajímavě. Hrát o udržení a ještě k tomu pro radost. Leckdo vás může brát jako eso, které týmu k té záchraně pomůže. Přijímáte tuhle roli?
Je pochopitelné, že třeba fanoušci tahle očekávání můžou mít. Jak jsem říkal, Kopanina měla hotový tým a já jsem něco navíc. Bude mi osmatřicet. Divizi by měli hrát hlavně mladší kluci a od nás starších se třeba můžou něco přiučit, získat nějaké zkušenosti.

Jaké jsou vaše první dojmy ze zápasu Kopaniny? Počítám, že dobré, když se vyhrálo, byť na penalty.
Nečekal jsem nic extra. Samotná divize mě v první půli zklamala. Hráči byli podráždění, byly tam emoce, padaly nějaké nadávky. Na mě žádné tvrdé fauly nebyly, já nechytil žádného blázna, ale pár zákroků tam v tom utkání takových bylo. Mám rád tvrdou hru, ale férovou. Ve druhém poločase už emoce opadly, ale boj to byl pořád. Jsem hlavně spokojený, že jsem na levé záloze odkopal celý zápas.

Mohl jste dát i gól...
V tu chvíli mi asi chybělo víc síly na zakončení. Mohl to být vítězný gól, vím to. Ale to bylo v době, kdy už jsem se trenérovi hlásil o střídání. Běhat jsem ještě mohl, ale necítil jsem se úplně fresh.

A došlo na dodatečné penalty. Tam jste si troufl. Ulevilo se vám, když jste proměnil?
Zaplaťpánbůh, že jsem ji dal. Penalty jsem kopal, ale tyhle rozstřely o dodatečné body jsem zažil poprvé. Bylo to zvláštní v tom, že to byl můj první zápas, asi mě tam trenér i kvůli tomu nechal. Tak jsem rád, že to dopadlo a Kopanina získala dva body.

Byla po utkání nějaká oslava, měl jste zápisné?
Hlavně jsem si dal rehabilitaci a pak přišlo nějaké pivko na žízeň. Parta je na Kopanině výborná, to už jsem poznal.

Když jste na začátku zmiňoval, že trénujete děti. Tohle je směr, kterým se chcete v budoucnu ve fotbale posouvat?
Je to jeden z možných směrů. Fotbal jsem dělal celý život, snad se dá říct, že mu i rozumím a tohle jsem bral jako normální přechod. S dětmi na anglické škole mě to baví. Zatím mám druhou nejvyšší licenci.

Kam až to chcete dotáhnout? Dovedete si představit, že budete jednou třeba trenérem v divizi?
Přiznávám, že to asi zatím ne.

Takže je zbytečné ptát se, zda by vás lákalo jednou třeba trénovat Spartu?
Sparta, to by bylo hezký. Kdo by ji nechtěl trénovat? Kdyby se to povedlo, to bych se vrátil na úplný vrchol. Samozřejmě Spartu pořád sleduju... Na tyhle úvahy je brzy, teď trénuji děti a hraji za Kopaninu, uvidíme, co bude dál.

Pohled Tomáše Cigánka, šéfa klubu
„Michal je zkušený fotbalista a byl důležitým článkem týmu pro dobrý výsledek v utkání s druhou Čáslaví. Po krátkém pobytu s týmem zápas poctivě odpracoval, byl mentální oporou pro spoluhráče proti soupeři z čela tabulky. Ve druhé půli nám ve velké šanci málem vystřelil tři body, v penaltovém rozstřelu precizně provedenou penaltou pojistil dva body.“

Další zajímavé články na téma Michal Pospíšil:

10.4.2017 - Trumf pro záchranu Kopaniny v divizi: Michal Pospíšil. Úspěšná premiéra!

3.1.2014 - Pospíšil okusil fotbal na Islandu, teď dohrává kariéru v Prostějově (idnes.cz)

Michal Pospíšil (Přední Kopanina) po zápase Divize C s FK Čáslav