Oba jste na Kopanině působili jako trenéři bez licence? Cítíte se po absolvování Licence C teď jako lepší trenéři?

Patrik: Myslím, že před kurzem licence C jsem řešil různé situace, ať na tréninku, či při zápase, subjektivně. Teď se na vše snažím nahlížet objektivně a očima hráčů.

Daniel: Určitě se cítím jako lepší trenér,už vím jak se k dětem chovat.

Před kurzem jste nabrali už řadu zkušeností z praxe od svých kolegů. Obohatil Vás základní kurz vůbec něčím?

Patrik: Zaujalo mě tam téma výživy mladých fotbalistů. Ostatní věci co byly na kurzu jsem si našel samostudiem.

Daniel: Obohatil mě tím jak mám děti zatěžovat a také jaká cvičení jsou pro ně vhodná. Takže ano.

Co se Vám nejvíce líbilo a co bylo naopak nejvíce otravné?

Patrik: Jak řikám, určitě ta výživa a pak asi různé cvičení z coerver školy a nové variace na x způsobů. To mě baví a kluky na tréninku taky.

Daniel: Líbilo se mi jak mluvili o tom, že děti nesmíme dostat do laktátu to jsem vůbec nevěděl. Pro mě bylo vše důležité, nebylo nic, co by se mi nelíbilo.

Připravovali jste se dopředu teoreticky nebo prakticky? Zjišťovali jste si informace od kolegů, kteří udělali Licenci před Vámi?

Patrik: Nijak jsem se na to nepřipravoval. Věřil jsem, že využiji vlastní zkušenosti z hráčské kariéry a co jsem různě odkoukal.

Daniel: Ne, vůbec jsem se nepřipravoval. 

Bude zdolání Licence C motivační pro podání přihlášky na vyšší stupeň licence? Tam už budou nároky pro zájemce drsnější než základní víkendový kurz.

Patrik: Určitě nad tím přemýšlím a chtěl bych se přihlásit na červnový termín. Grassroots licence je na dva víkendy, takže mi to nepřijde moc náročné. Uvidíme...

Daniel: Ano chtěl bych si udělat další licenci.

Když na to máte papír, budete si teď jistější před svými svěřenci? Budete mít u nich větší respekt?

Patrik: Respekt buď je a nebo není. Nějaký papír to určitě neovlivní.

Daniel: Jistější si teď určitě budu, protože už vím, jak z těch dětí dostat maximum, aniž bych je něčím ohrozil.

Potkali jste se na licenci s nějakými zajímavými lidmi, udělali jste si nové kontakty?

Patrik: Potykal jsem si tam s trenérem Kbel, hráli jsme proti sobě dvakrát, dvakrát jsme vyhráli, dvakrát 2:1 a v obou zápasech jsme dávali na 2:1 v poslední minutě. Tak nás proklínal. Pak jsem se tam ještě přátelsky bavil s panem Karlem Kopsou, který nás licencí provázel.

Daniel: Bohužel jsem žádné nové kontakty nenavázal.

Jaký byl přístup zástupců Pražského fotbalového svazu, kteří školení prováděli?

Patrik: Přístup byl velice přátelský a vše se snažili vysvětlovat jako pro děti, což mě občas unavovalo.

Daniel: Byli to opravdu profesionálové v tomto oboru, fakt klobouk dolů před nimi.

Kopanina potřebuje další trenéry. Co byste vzkázali zájemcům, kteří o tom teprve uvažují. Proč se stát trenérem?

Patrik: Kopanina je výborný klub. Má skvělý A-tým a o tom se všude píše a mluví. Na Kopanině je taky velice příjemný kolektiv a všichni si pomáhají. A proč se stát trenér? Na to je spoustu odpovědí a každý si musí najít tu svojí. Já to dělám, protože fotbal je můj život. Závěrem bych chtěl poděkovat klubu FCPK za to, že mi umožnil si tuto licenci udělat.

Daniel: Budoucí trenéři nemáte se čeho bát, když uděláte tuhle licenci budete si před dětmi o mnoho víc jistější a budete vědět, že neděláte nic špatně.

Za redakci děkujeme oběma našim trenérům za čas strávený nad odpověďmi a přejeme do další kariéry hodně úspěchů.