Pražští obránci už mají klid, jméno Bohuslava Strnadela je před souboji s Kopaninou v zápise znepokojovat nemusí. Muž, který dával góly ze všech pozic a každému, už patří Brandýsku z okresního přeboru Kladenska. Právě tady strávil už podzimní část sezony, teď se hostování změnilo v přestup.

Strnadel patřil Kopanině deset let, během nichž svým střeleckou potencí a silou v soubojích nadchnul fotbalové fanoušky po celé Praze. Jistě si dobře pamatujete, jak po každém gólu vystřelil pravou ruku do vzduchu a nechal na sebe naskákat spoluhráče.

„Hráče jako je Bohouš se funkcionářům podaří přivést jednou za život. Za to patří obrovské poděkování dvojici Jiří Nos a Jaroslav Landa, kteří vycítili šanci získat hvězdu,“ zmiňuje Cigánek bývalého trenéra a manažera klubu. „Všechno si skvěle sedlo, Bohouš v Kopanině oprášil svou vyhasínající pověst střelce a myslím, že většina fotbalových fanoušků si ho bude pamatovat právě z Přední Kopaniny. V jeho éře se totiž Kopanina rovnala Strnadel.“

S tím se dá souhlasit. Jediný, kdo byl Strnadelovi v plné síle schopný konkurovat v tabulkách střelců, byla legenda Meteoru Jan Fíček. To byly souboje!

Zatímco Fíček stále hraje třetí ligu, Strnadel válí okresní přebor na Kladensku. A na Kopanině vzpomínají na slavné časy, kdy z Kladna „vysvobodili“ nespokojeného útočníka, který pak na okraji hlavního města rozjel parádní gólovou show.

Jen posuďte: během deseti let, z nichž dvakrát na půl roku hostoval, v nouzi hrál i stopera a v posledních letech kvůli práci téměř vůbec netrénoval, nasázel Strnadel téměř 300 gólů! Už během prvních tří sezon v přeboru překonal stogólovou hranici...

„Dělal jméno klubu, dostával ho do médií, rozhodoval o úspěchu. Odměňoval své spoluhráče za dřinu na hřišti tím, že dokázal zúročit jejich poctivou práci. Bohouš byl nezastavitelný. Uměl dávat góly pravou, levou i hlavou. Málokdy vyšel střelecky naprázdno,“ vzpomíná Cigánek. „Navíc byl týmový hráče na hřišti i v kabině.“

Strnadel nebyl prototypem namyšleného sobeckého kanonýra. Na hřišti jste o něm dobře věděli, když kromě gólů hecoval spoluhráče, ale v kabině toho moc nenamluvil. Působil skromně. 

„Platí, že útočníci jsou slavní, ale dře na ně celý tým. Připravuje jim šance, oni se pak jednou trefí, vyhraje se 1:0 a jsou za hvězdu,“ říkal v rozhovoru pro Pražský fotbalový speciál Strnadel. „Ale práce mančaftu je důležitější, nedá se to srovnávat. Jeden hráč nikdy mužstvo nedělá. Na hřišti je jedenáct lidí, kteří musí podat maximální výkon. Je pravda, že jsem fotbalista, který potřebuje, aby na něj zbytek týmu pracoval, aby tam byli lidi, co mi budou schopní připravit šanci a dát balon, kam potřebuju. Kdyby to tak nebylo, bylo by to pro mě hodně těžké.“

O definitivním odchodu přemýšlel 36letý Strnadel už delší dobu: na Kopaninu dojížděl z Brandýska, kde žije s rodinou, navíc nestíhal trénovat. Jelikož ale měl jeho osudový klub v určitých dobách „personální krizi“, nechal se několikrát přemluvit, aby pokračoval. Tak jako ve chvíli, kdy tým sestoupil z divize a v přeboru se trápil.

„Bál jsem se o budoucnost Kopaniny, která je pro mě víc než fotbalovým klubem, tak jsem kývl na pomoc,“vzpomínal Strnadel, který si zahrál za Kladno i druhou ligu. „Nebude to tak ale věčně, časově je to pro mě náročné, začínám cítit i zdraví, už to není úplně ono. Vedení na Kopanině musí zapracovat a sehnat nové lidi.“

To se podařilo. Tým vede v půlce sezony Pražská teplárenská přebor a okolí ho chválí za pěknou hru. V útoku teď řádí exligista Tomáš Pešír a ze Strnadela už je definitivně bývalá legenda Kopaniny.

„Byla radost mít v mužstvu takového hráče. Bohouš byl nedocenitelný, moc si vážím toho, že jsem s ním mohl odehrát tolik zápasů jako spoluhráč, a pak s ním spolupracovat jako funkcionář,“ říká Cigánek. „Ani na sklonku kariéry nenechal klub ve štychu, opakovaně prodlužoval svůj odchod, aby pomohl v těžkých dobách. Bohouš Strnadel je osobnost, Pan Fotbalista a vzor pro mladší hráče. Bude se nám po něm stýskat – na Kopanině bude navždy doma,“ vzkazuje.

Co na to Strnadel? „Doufám, že jsem byl vždycky platný,“ usmívá se.

Teď však přišel čas loučení. „Už mě to táhlo domů. Syn začal hrát fotbal, hřiště máme sto metrů od baráku, založili jsme tam s kamarády mládež. Tomu se chci v budoucnu věnovat,“ řekl Strnadel.

Lepšího učitele ohledně střílení gólů si žáčci v Brandýsku přát nemohli.