Hodně času tráví v Londýně, až 100 dní v roce je jeho běžným dopravním prostředkem letadlo. V práci mluví anglicky nebo německy, diář má nabitý desítkami schůzek týdně, telefonáty si běžně domlouvá na chvíle, kdy cestuje autem, nebo má prostoj na letišti. Telefonuje často, takže u sebe pro jistotu nosí dvě baterky a nabíječku navrch. O víkendu však Jiří Švarc sundá oblek a jde chytat.

„V práci jsem trochu exot. U klientů je rozšířený hlavně golf. Takže se na schůzce loučíme, že oni si jedou o víkendu zahrát do vyhlášených resortů a já jedu s týmem autobusem chytat mistrák do Českého Krumlova nebo Tachova. Občas se to úplně neprotíná,“ usmívá se zanedlouho 38letý Švarc.

„Na hraní golfu mám ještě spoustu času. Deset let jsem za podpory mé skvělé ženy, které patří velký dík, věnoval budování kariéry, od fotbalu jsem měl v té době pauzu. Proto se necítím fyzicky tak opotřebovaný, jak by možná odpovídalo mému věku.“ Švarc má na starosti klienty v regionu střední a východní Evropy v americké investiční bance J. P. Morgan. V práci řídí transakce, jejichž hodnota možná nikdy ani nebyla na displeji vaší kalkulačky a podílí se na nich desítky lidí.

K jeho klientům patří například šéf pražské Sparty Daniel Křetínský. „Dovolil bych si říct, že jsme s Danem dobří obchodní partneři, tykáme si. Poznal jsem ho jako velmi férového člověka, vždycky platí to, co řekne. Ve svých fi rmách klade důraz na týmovost, je velmi otevřený názorům jiných. A taky nezkazí žádnou legraci, umí ji udělat, ale taky přijmout, když se občas stane terčem vtípku,“ říká.

Jejich hovory většinou začínají u fotbalu, až po čase se přesouvají k byznysu. Začíná se logicky Spartou, které Švarc, mimo „svého“ Hradce Králové, fandí. Řeč přichází i na výsledky Přední Kopaniny, již díky muži v brance šéf Sparty taky sleduje. „Ptá se například, proč se proti nám kope tolik penalt (proti Kopanině v této sezoně 8, loni jen v Jirnech 4, v její prospěch za celou sezonu 1 – pozn. red.). Má extrémně detailní přehled, až jsem překvapený. Nedá se říct, že by zůstával na povrchu.

„Naopak“ popisuje Švarc. Když nezbývá čas a je potřeba probrat nějakou důležitou obchodní věc, sejdou se na fotbale. Občas se řeší investice na české lize, loni v září ale třeba také na utkání Evropské ligy v Lyonu. „Podobným místům k jednání se samozřejmě nebráním. Spojit takhle fotbal a práci je pro mě ideální,“ uculuje se Švarc.

Fotbal mu často pomáhá i u jiných „kapitánů průmyslu“. „Každý někomu fandí, fotbal je fenomén, představenstva velkých bank nevyjímaje,“ říká Švarc. „Často jsou lidé, s nimiž se v rámci práce potkávám, překvapení, že ještě chytám čtvrtou nejvyšší soutěž. Chtějí po mně odkazy, kde mohou vidět sestřihy zápasů, jestli si z nich náhodou nedělám legraci.“ Teoreticky mohl chytat i výš. V dorostu Hradce Králové působil i s Vratislavem Lokvencem či Ivo Ulichem. Svou energii ale Švarc věnoval jiným směrem: udělal si dvě vysoké školy, studoval v Americe i Německu. „Spoléhat
na fotbal, to by byla příliš riziková strategie,“ pomůže si bankéřským slovníkem. „Práce bankéře mi přijde rozmanitější než relativně krátký sportovní život fotbalisty.“ I při časově extrémně náročném zaměstnání, kdy musí někdy „spát rychleji“, si na fotbal prostor vždycky najde. Přeci jen je v pozici, kdy si občas může upravit kalendář tak, aby mu vyhovoval.

Už se i stalo, že z letiště zamířil přímo na zápas. Stadion Přední Kopaniny totiž leží jen pár set metrů od Ruzyně... Do branky ho to táhne za všech okolností. Když přijel na začátku jara k zápasu na hřišti druhých Štěchovic, nemohl po zranění hýbat pravou rukou a chtěl zůstat na tribuně. Jelikož ale kvůli nedotažené registraci chyběl druhý brankář a rukavice by musel natáhnout jeden ze stoperů, vlezl Švarc mezi tyče a pomohl k překvapivé remíze 2:2. „Naštěstí Štěchovice za celý zápas nezjistily, že kdyby mi vystřelily na pravou ruku, jen vytáhnu míč z brány. Všechny střely, a nebylo jich málo, šly doleva,“ vzpomíná.

Až do poslední chvíle před zápasy a tréninky často pracuje. Aby ne, denně mu chodí zhruba 300 mailů a ctí zásadu, že každý buď vymaže, nebo na něj do dvou dnů odpoví. „Využívám k tomu veškerý volný čas. Když se jede z venku s dobrým výsledkem, oslavuje se a zpívá kopaninská hymna. Pokud se prohraje, tak se raději hned dívám na telefon, jestli na mě nečeká nějaká pošta a rád ji pak vyřizuji.“ Fotbal Švarce nabíjí. Kromě Kopaniny má svůj tým kamarádů FC Bankovní Balet a za J. P. Morgan hraje halovou ligu fi rem Golden League, v níž už jeho tým dvakrát triumfoval.

„Většinou jsem z práce dost psychicky unavený, fotbal je příjemný relax. Zapomenu, že musím zajistit úspěch nějaké transakce. Na hřišti by mě člověk z práce nepoznal, jsem mnohem emotivnější, zápasy prožívám, křičím, což jindy nedělám. A v kabině nemusím hledat diplomatický jazyk jako v práci,“ porovnává. „Jen nechápu, co v divizi prochází rozhodčím.

Bylo by zajímavé mít jich pár v pondělí v kanceláři. To by byla úplně jiná diskuze než na té víkendové nakloněné rovině.“