Máš za sebou tři utkání v řadě, takže už jsi definitivně zdravý?
Doufám, že už jo. Ta pauza byla dlouhá. Začalo to tím zlomeným kotníkem, následovala operace, do letní přípravy jsem šel naplno, ale týden před prvním mistrákem přišel zánět achilovky. To bylo na měsíc, pak jsem začal hrát, šel za béčko a udělal si výron v kotníku.

Měla ta zranění nějakou souvislost s tím prvním?
Zánět achilovky určitě. Měl jsem ho na druhé noze, než byla ta operovaná. Zánět je většinou z toho, že se jedna noha přetěžuje. Asi jsem tu zlomenou nohu podvědomě šetřil a druhá dostávala zabrat. Ten výron už byl spíš nešťastná náhoda, ale za týden jsem byl v pohodě, takže to ještě nebylo tak hrozné.

Za poslední dobu jsi prodělal hodně zdravotních problémů. Je to jen náhoda, nebo to může mít nějakou spojitost?
Nic víc bych v tom nehledal. Začalo to tak, že jsem šel v posledním přípravném utkání zimní pauzy do nesmyslného souboje, který jsem nemohl v životě vyhrát. Moje chyba. Nic to neřešilo, v zápase proti Horním Měcholupům jsem šel na dlouhou nohu do balonu, myslel jsem si, že protihráči vypíchnu míč, jenže on byl zpevněný a prošlápnul mě.

Jsi už fyzicky připravený na těžké divizní boje?
Nejsem připravený tak, jak jsem normálně zvyklý. Dokážu na tom být fyzicky hodně dobře, mám na pohybu založenou i svou hru, což mi teď chybí. Po zimě se hraje a běhá dobře, to je člověk plný síly, ale teď to není úplně ono. Můžu hrát určitě líp.

Na kolik procent teď tedy Pavel Zadina prodává své schopnosti?
Tak na šedesát až sedmdesát. Rád bych to co nejdřív dohnal, ale je to složité. Trénink je třikrát týdně, můžu jít i sám, ale všechno s rozmyslem, abych se nezavařil a nepřehnal to. Pak by přišlo akorát další zranění.

Už dřív jsi říkal, že jsou na Kopanině nejlepší běžci Günter Bittengel, Honza Horák a Lukáš Kunt. Až pak ty. Dva „konkurenti“ už na Kopanině nepůsobí, jsi tedy aktuálně v běžeckém žebříčku na druhém místě, nebo tě výrazně limituje to tréninkové manko?
(Směje se) Pořád tomu vévodí Bíza, hodně naběhaný je i Petr Podkul. Je z Dukly zvyklý trénovat, má k tomu fyzické předpoklady, je na tom hodně dobře.

Takže ti titul „Forresta Gumpa“ kabiny pořád uniká?
Zatím jo, asi na něj zaútočím až po zimě. Přes ní běžeckou formu trochu poladím. (usmívá se)

Nastoupil jsi do posledních třech zápasů, ale vydolovali jste z nich jen bod. Jak jsi je viděl?
První zápas proti Admiře byl hodně těžký, protože Admira je opravdu kvalitní soupeř. Osobně jsem ze sebe neměl dobrý pocit, bylo to slabší. Přeci jen šlo o první utkání po dlouhé pauze. Proti Benešovu se to zlepšilo, oni nehráli extrémně dobře, ale měli jsme vyhrát. Bod je málo. V Čížové jsme to všichni tak nějak nezvládli.

Kopanina je v divizi A poslední s pěti body. Kde vidíš hlavní příčiny?
Nechytil se začátek, pokud by se v úvodních zápasech udělalo víc bodů, mohlo to celé vypadat jinak. I kvůli tomu se nám hraje špatně: musíme vyhrávat, je to těžké i na psychiku. Každý ví, jak vypadá tabulka. Do konce podzimu zbývají čtyři kola, když dvakrát vyhrajeme, bude to málo. Pak bychom měli 11 bodů, což před zimou není žádný zázrak. Bylo by dost těžké s tímhle na jaře zachraňovat divizi. Dřív jsme měli po podzimu aspoň 14 bodů, a i to bylo málo. Nejde spoléhat na to, že na jaře uděláme 25 bodů, ale asi nám nic jiného nezbude.

Říkáš, že jste nechytili začátek, ale první kolo Kopanina vyhrála...
To je pravda, Doubravku jsme porazili, vypadalo to slibně, jenže se pak prohrálo na Aritmě, doma se Štěchovicemi. Tým byl nově poskládaný, asi si ještě nestihl úplně sednout, do toho se zranil Sláva Houška a Jirka Gerstner, kteří měli patřit ke klíčovým hráčům... Soupeři byli v tu chvíli lepší. Věřím, že se teď zvedneme.

V průběhu podzimu nahradil trenéra Martina Kuchaře Jiří Formánek. Mluvil o tom, že si s vámi nastavil nějaká pravidla. Můžeš prozradit, o co jde?
Týká se to hry, pět takových základních pravidel, která by měli všichni dodržovat. Ale říkat je nebudu.

Netýkají se taky disciplíny?
Ne. Trenér říká, že nejsme blbci a disciplinární pravidla bychom měli dodržovat automaticky.

Jaká je teď v kabině nálada?
Současný stav nás trápí, ale nic nevzdáváme. Pořád máme dost času to napravit, ve hře je ještě dost bodů. Je lepší být poslední teď, než třeba pět kol před koncem. Dá se s tím něco dělat. Máme pět bodů, na hřišti je to samozřejmě znát, možná někdy přijde taková menší frustrace, ale nic děsivého, že bychom panikařili.

Takže padají běžné vtípky, nebo na ně teď není prostor?
Nálada je celkem slušná, určitě to není tak, že bychom na hřišti nemluvili. Není to deprese. Na fotbal se pořád těšíme.

Teď vás čeká předposlední Milevsko. Jak velkou motivací pro vás je fakt, že se můžete v případě výhry dostat z posledního místa?
Obrovská. I trenér nám říká, že to může být zápas roku. Musíme vyhrát, slovo porážka neexistuje. Podle tabulky to může vypadat, že to bude nejlehčí zápas, ale bude strašně těžký. I psychicky.

Může pro vás být varováním domácí ostuda s Novým Strašecím, které na Kopanině triumfovalo rozdílem třídy 3:0 a získalo první výhru v soutěži po vašem mizerném výkonu?
Strašecí jsme neřešili, i kvůli tomu, že je tady nový trenér. Ten se nezmiňuje o zápasech, které jsme odehráli, ale o tom, jak porazit Milevsko. Musíme vyhrát za každou cenu, stranou asi půjde i to, jak budeme hrát, hlavní je, abychom měli po zápase tři body.

Ani týmy nad Milevskem na vás nemají žádný velký náskok. Pomáhá vám tohle vědomí, že jste na dostřel, psychicky?
Když se podíváme na tabulku, tak propast mezi námi a ostatními není tak velká, to je určitě povzbuzující. Milevsko můžeme přeskočit, jsme v kontaktu, to je důležité.

Musíte ale vyhrát. Tým bude spoléhat i na tebe. Ač je ti teprve 21 let, na Kopanině působíš už třetím rokem. Vnímáš větší míru zodpovědnosti?
My si to v kabině nijak nedělíme, kdo má jakou zodpovědnost, ale je pravda, že jsem tady delší dobu a měl bych podávat jiné výkony než kluci, kteří jsou tady dva měsíce. Tak to je. Moje hra by měla mít nějaké parametry.

A má je? Zlepšilo se u tebe procento „nevynucených chyb“? Dřív jsi spoustu míčů dokázal vybojovat, ale taky jich dost ztratit...
Snad se to trochu zlepšilo, ale perfektní to ještě není, což je ovlivněné i tím zraněním. Moje výkony můžou být jiné.

Zapojil ses nějak do řízení kabiny, když odešli předešlí nejhlasitější členové Petr Jeřábek, Šimon Honetschläger nebo Tomáš Bláha?
Nikdy nebudu lidový vypravěč jako byli Jeřáb se Šimonem. Parta je tady pořád dobrá, komunikujeme spolu všichni, není tam nikdo, kdo by vyloženě mlčel. Noví kluci se možná trochu víc stydí, ale to časem odezní.

A nechceš aspoň přispět gólem? První a poslední dva soutěžní góly jsi za Kopaninu dal na jaře roku 2011, to už je rok a půl...
Celkově moc gólů nedávám, to se o mě ví. I když s Benešovem jsem se klidně mohl trefit. Dostal jsem se ke dvěma střelám, což je posun oproti dřívějšku, když jsem skoro vůbec nestřílel. Tenkrát jsem dal dva góly v zápasech, kdy to bylo potřeba. Doma proti Jirnům, pak v zápase o žití v Mostě. Teď je tady podobná situace, tak by bylo dobré se zase trefit.

Přichází tvůj čas?
Doufám. Doufáme. (směje se)

Budeš pálit ze všech pozic?
Musím. Trenér na nás apeluje, abychom stříleli, nechce nahrávky až před prázdnou branku. Jak to má někdo na střelu, je potřeba pálit. Já nikdy nebyl žádný extra střelec, že by mi to nějak drásalo nervy, to ne. Spíš mi vadí, že nemáme body a jsme tam, kde jsme. To mi drásá žíly víc.

Jsi v nějakém kontaktu s druholigovou Čáslaví, které stále patříš?
V poslední době moc ne. Občas se tam zajdu podívat na fotbal, ale to je celé. Čáslavský fotbal chtějí koupit Řekové, v kádru áčka je třicet lidí, z toho polovina cizinců. Tam není moc cesta pro odchovance klubu. V Čáslavi je to pro mě zamčené.

Ale před rokem a něco jsi měl slušně nakročeno do tamního áčka, ne?
Absolvoval jsem tam letní přípravu, nabídli mi smlouvu, ale já to zabalil.

Proč?
Stejně bych tam byl tak osmnáctý hráč, chodil bych za béčko hrát přebor, navíc byly problémy s výplatami. Řešil jsem to i kvůli škole, studuju ČZU v Praze. Svoji budoucnost vidím spíš tady, než být posledním hráčem v kádru druholigové Čáslavi.

Nezalitoval jsi toho rozhodnutí někdy?
Ne. Velkou šanci bych tam nedostal. Od té doby nebyl žádný kontakt, což je způsobené i tím zraněním. Uvidíme, co bude v zimě, ale myslím si, že mě určitě chtít nebudou, už to neřeším. Počítám, že budu s Kopaninou bojovat o záchranu v divizi.