V této sezoně jsi odehrál už 480 minut, tedy osm hodin, a stále čekáš na gól. Jak to prožíváš?
Přiznávám, že je pro mě frustrující, když ty góly nepřicházejí. Chci se strašně trefit, dostávám se do šancí, ale pořád mi to do brány nechce spadnout.

Co je špatně?
Nevím, fakt nevím. I v tréninku se snažím dostávat do koncovky, zkouším to proměňovat, ale v zápase to prostě nejde.

A v tréninku ano?
Tam je to něco jiného, na zakončení má člověk víc času, při zápase je to mžik. Člověk se musí rychle a správně rozhodnout. Kluci se mi na tréninku i po zápase smějí, co jsem to zase nedal, že bych měl své šance proměňovat, ale já se pořád snažím. Není to tak, že bych se schovával. Cpu se do koncovky, ale prostě se mi nedaří.

Bereš si to hodně?
Beru, každou šanci, kterou nedám, si doma pouštím, pořád dokola. Dívám se, co jsem udělal špatně, co mohlo být lepší. Ty sestřihy ze zápasů už znám nazpaměť, něco mi k tomu řekne i táta.

Na co jste společně přišli?
(usměje se) Zatím na nic. Táta mě zkouší motivovat, před každým zápasem mám u něj vypsanou finanční odměnu za gól, ale já ho prostě nenechám, aby mi ty peníze dal. Už zkoušel i zvýšit sazbu, ale pořád nic. Nevím, kolik by mi musel slíbit, abych to už protrhnul.

Proti Žatci jsi měl velkou šanci, hlavičku zblízka ti ale brankář vyrazil. Tam jsi byl gólu hodně blízko, viď?
No jo, ale to už je třetí podobná situace, která dopadla stejně. I trenér Duda mi říkal, že takové šance musí skončit gólem. Radil mi, jak mám mířit. Důležité je tlačit míč do země, když to hlavičkuju přímo, tak je to pro brankáře nejlehčí. Já tedy nejsem žádný extra hlavičkář, ale moc dobře vím, že podobné šance bych dávat měl. Spíš je musím proměňovat. Bylo to za stavu 0:2, mohli jsme se dotáhnout do zápasu. Pak jsme to ve druhém poločase těžko doháněli, měli jsme málo času.

Jakou roli hraje v tvém zakončení věk? Pořád patříš mezi velmi mladé a nezkušené hráče.
Je možné, že to nějaký vliv mít bude. Asi jsem z těch šancí už trochu vyklepaný. Snažím se, ale nejde mi to. S přibývajícím časem stoupá i nervozita. Střelecky se ale nedaří celému týmu. Trenér Duda mluví o tom, že musíme dávat víc gólů. Je to zatím v tomhle směru zvláštní sezona. Góly sice nedáváme, ale také jich moc nedostáváme. Kouč nám neustále opakuje, ať hrajeme dopředu, ať se nebojíme. Šance si dokážeme vytvářet, jenže je nedáme, vyrobíme zbytečné chyby vzadu a ztrácíme body. Já sám mohl a měl dát tak čtyři až pět gólů, to úplně v pohodě.

Pro fotogalerii Dominika Santlera klikni zde

Myslíš, že tuhle nepříznivou bilanci prolomíš společně s celým týmem v sobotu proti Souši?
No, chtěl bych to už prolomit, abych pomohl mančaftu a konečně se radoval. Věřím, že to přijde. Navíc mám v Souši kamaráda, s kterým jsem hrál na Kladně, takže i kvůli tomu mě láká skórovat. Abych se mu mohl po zápase trochu vysmát, že jsme je porazili a já k tomu gólově přispěl. (usmívá se)

Souš je přesný opak Kopaniny: nasázela už 28 gólů! Co ty na to?
Bilance je to hezká, tohle už je vysoké číslo. Dopředu budou určitě silní, ale taky Souš docela hodně inkasuje... My si věříme, doma jsme silní. Do šancí se dostáváme, když je proměníme, teda hlavně já, tak můžeme vyhrát. Nemáme se čeho bát, hrajeme slušně, jen to zatím nedokážeme přetavit do gólů. Zatím...

Proti Souši byste měli zabrat, druhá porážka ve dvou týdnech doma pro vás asi nepřichází do úvahy...
No, to ne! Cítíme, že je potřeba zabrat. Chceme vyhrát, nálada je bojovná. Nezvládli jsme to doma se Žatcem a byla by velká škoda ztratit další domácí zápas. Věřím, že jsme si to vybrali proti Žatci, teď to bude výsledkově jiné.

Kde byl v zápase se Žatcem problém?
První poločas byl vyrovnaný, na šance jsme byli možná lepší. Oni se prosadili ze dvou příležitostí, my nedali nic. Výsledek o půli mohl být úplně jiný, mohli jsme v klidu vést. Místo toho jsme museli hrát vabank, hnali jsme se ve velkém počtu dopředu. Podařilo se nám snížit, ale když jsme dostali na 3:1, už nebylo moc času se zápasem něco udělat.

V minulé sezoně jsi dal čtyři divizní góly. Dělal sis nějaký střelecký plán na tuhle?
Plán mám jediný: aby mi to tam padalo. Když jsem hrál v dorostu, spoléhali na mě kluci, že dám vždycky nějaký gól. Tady na mě určitě taky spoléhají, zatím jsem je moc nepotěšil. V dorostu je samozřejmě střílení branek lehčí, ale mezi muži už hraju docela dlouho, takže bych ty šance měl dávat. Uvědomuju si to. Ale ještě víc než na mě se tady ohledně gólů spoléhá na Salima Sdiriho. Umí se dostat do šancí a rozhodovat zápasy. V tom je jeho velká síla, najednou se někde vynoří a trefí. Já bych byl v téhle roli taky rád. Musím pořád poctivě trénovat, pak se určitě dočkám.

Pak by se z tebe mohl stát další slavný šutér v útoku Přední Kopaniny, následník dvojice Strnadel – Giil.
No, tohle jsou velká kopaninská jména, to bude těžké. Oba kluky jsem poznal. Oivind Giil má skvělou kopací techniku, Bohouš Strnadel zase nemusí běhat, umí se postavit a v té vyložené situaci dá gól. To mi chybí, ten klid v zakončení, takoví hráči jsou cenní pro tým. Ti, co nemusí devadesát minut lítat nahoru a dolů za míčem, ale čekají si na jednu situaci, kterou zvládnou. Ten klid v koncovce bych od těchto dvou hráčů bral. Jinak jsem jiný typ. Běhám, co to dá. Snažím se dostávat k míči, hledat si ho, aby se ke mně odrazil.

Jaké ses vůbec dostal na Kopaninu? Objevil ses tady jako dorostenec před minulou sezonou a hned ses chytil v mužích. V béčku sis brzo vykopal šanci i v divizním A-týmu.
Začínal jsem na Kladně nejdřív Kročehlavy, pak TJ Novoměstský Kladno. Táta mi pak říkal, že bych to měl zkusit někde výš. V Kladně je SK, ale tam se mi nechtělo, fotbal tam jde trochu dolů, tak jsme se dohodli, že seženeme něco v blízkosti, abych u toho stíhal školu. Dívali jsme se na internet a oslovil jsem Zličín s Přední Kopaninou.

Takže ses nabídnul?
Tak nějak. Tomáš Cigánek z Kopaniny se ozval dřív a jsem rád. Já tenhle tým předtím neznal, ale líbí se mi tady, jsem spokojený. Parta je v pohodě, i lidi ve vedení. Všechno na mě dělalo od začátku pozitivní dojem. Začínal jsem v béčku, za což jsem byl rád, protože jsem mohl pravidelně nastupovat. Pak jsem dostával šanci v áčku, což pro mě byla velká motivace. Když jsem viděl, kolik chodí na Kopaninu lidí, že se zápasy natáčejí na kameru, dělají se rozhovory, byl jsem vždycky rád, když jsem mohl aspoň na chvíli nastoupit.

Jaké máš vůbec fotbalové plány?
Teď je mým cílem být platný na Kopanině, dávat góly, rozhodovat zápasy. A pak? Kdyby se to podařilo, tak bych to rád zkusil ještě výš, to by mě lákalo.

Měl jsi už nějaké nabídky? Nástup na Kopaninu jsi měl slibný.
Neměl jsem nic, ale stejně bych asi neodešel. V tuhle chvíli si uvědomuju, že mám nejvýš na divizi. Třetí nebo druhá liga? Na to teď nemyslím. Nejdřív se musím prosadit na téhle úrovni, pak můžu mluvit o tom, že by mě to lákalo výš.

Jak ses vůbec adaptoval na mužský fotbal?
Máme na Kopanině docela mladý tým, takže se v kabině někdy cítím jako v dorostu. Ale ti starší kluci berou nás mladší úplně v pohodě. V tomhle směru to klape.

Myslel jsem spíš na hřišti.
Nikdy jsem nebyl silový hráč, uhýbal jsem ze soubojů. Tady jsem se naučil neuhýbat. Nebojím se zajet. Když už do něčeho jdu, tak jedině naplno. Řekl bych, že jsem si na mužský fotbal zvyknul a v tomhle směru se přizpůsobil.

Dominik Santler je odchovancem klubu TJ Novoměstský Kladno.
Facebook TJ Novoměstský Kladno
Oficiální web TJ Novoměstský Kladno