K udržení vám pomohl Motorlet ze skupiny A, který vyhrál ve středu na půdě Vlašimi B. Ta už nemůže být lepší než vy. Kdy jste se to v kabině dozvěděli?
Ta zpráva nás zastihla ve středu po tréninku, tak jsme si hned zařvali. Super pocit, záchrana je hotová už před posledním zápasem. Do něj teď můžeme jít naprosto uvolnění. Já si myslím, že bychom se zachránili i tak, že se v Děčíně rozhodlo, protože by proti nám musela stát velká shoda okolností, aby to bylo jinak. Takhle je to ale samozřejmě mnohem lepší.

Slavili jste už?
Petr Jeřábek chtěl jít hned ve středu, všechny v kabině přemlouval, ale řekli jsme mu, ať si to nechá na sobotu. (směje se)

Nálada je teď na Kopanině parádní, ale jak vám bylo v neděli, když jste jeli do Děčína s vědomím, že Čelákovice den před vámi vyhrály?
Věděli jsme, že v Děčíně musíme za každou cenu vyhrát. Těch bodů si nesmírně vážíme, i přes ty všechny okolní věci, co se tam děly... Dokázali jsme hrát kombinační fotbal a už po utkání jsem říkal, že jsou to zlaté body. Teď se ukázalo, že jsou i záchranářské.

Cítil jsi před utkáním v Děčíně nervozitu?
Byli jsme kvůli tomu výsledku z Čelákovic trochu pod tlakem, ale snažili jsme si to nepřipouštět. Člověk to přesto v hlavě má. Na začátku zápasu se to projevilo, byli jsme trochu nervózní.

Děčín je sice celou sezonu beznadějně poslední, ale byla to pěkná fuška, viď?
Přesně tak, soupeř hrál naprosto uvolněně. Mají tam pěkné hřiště, hráli po zemi, pohledný a běhavý fotbal. Musím říct, že byl Děčín mnohem kvalitnější soupeř, než některé týmy ze středu tabulky, na které jsme na jaře narazili.

Prohrávali jste, ještě tři minuty před koncem byl stav 1:1. Věřil jsi v té chvíli ještě tomu, že byste si mohli odvézt tři body?
V hlavě se mi točilo všechno možné, ale pořád jsem věřil, že gól dát můžeme. Kontroloval jsem časomíru, zbývalo pár minut, opakoval jsem si, že to může přijít. Jen bylo důležité, aby někdo proměnil tu šanci, když se naskytne.

Vyšlo to na tebe. Dal jsi dva góly a stal se z tebe pro neděli kopaninský hrdina.
Oba góly byly víceméně podobné. Akce začínaly u Petra Jeřábka dlouhým výkopem. U první trefy Bohouš Strnadel vyhrál důležitou hlavu, Pavel Foltýn mi dal perfektní přihrávku a já šel sám na brankáře, kterého jsem obešel a dával to do prázdné branky. Rozhodující gól vypracoval Bohouš, když dobře přikryl míč, já jen udělal krok zpátky, ocitnul jsem se sám před brankářem a už ho poměrně lehce prostřelil.

Po druhém gólu jsi běžel automaticky k lavičce Kopaniny. Tenhle obrázek už fanoušci viděli při předchozích trefách. Je to tvůj způsob slavení?
Když jsou to tak důležité góly jako byl v Děčíně, patří to k tomu. Přijeli jsme tam i s realizačním týmem s jediným cílem vyhrát. Všichni jsme věděli, o co jde. Snažili jsme se maximálně koncentrovat. Po tom průběhu to byla úleva, nádherné pocity. Věděli jsme, že se nám povedlo něco hezkého. Chtěl jsem se o svou radost podělit se všemi na lavičce. Jsme jeden tým.

Ty jsi vůbec specialista na důležité branky. Dal jsi vítězný gól proti Litvínovu, vyrovnal jsi v úžasném závěru s Českým Dubem, trefil ses v Mostě, vítězné góly jsi dal v Brozanech i s Kladnem B. To je úžasná bilance.
Na jaře se mi střelecky daří. Když je nerozhodný stav, těžká situace, věřím si. Snažím se cpát do zakončení. Snažím se být u toho ve chvíli, kdy se láme chleba.

Ale na penaltu proti Vyšehradu jsi nešel. Proč?
Já už k penaltám moc nesmím. Jsou určení jiní. V Mostě jsem si míč vzal, když se nikomu nechtělo, ale dal jsem gól až z dorážky. Teď mě trenér na penalty vůbec nezmiňuje, já se ani nikam necpu, abych nic nepokazil. (usmívá se) A taky nebudu nic nalhávat: penalty nejsou moje silná stránka.

Jakého gólu z těch osmi jarních tref si vážíš nejvíc?
Celkově si musíme nejvíc vážit výher z Brozan a s Českým Dubem. Kdybychom tyhle body neměli, tak se tady asi nebavíme o naší záchraně. V Brozanech se mi povedlo dát brzo gól, který nám hodně pomohl. S Českým Dubem se mi podařilo vyrovnat, pak jsme v nastavení ještě zápas otočili. To byly asi nejdůležitější góly. Tyhle dva zápasy považuju za zlomové momenty celého jara.

Jaro vám vyšlo. V čem je jiné než podzim?
V létě před sezonou přišlo dost nových kluků, tým potřeboval určitou dobu, než si sedne. V zimě se kádr doplnil o Pavla Foltýna a všichni si na sebe stihli zvyknout. Je tady fantastická parta, tým táhne za jeden provaz, což není jen fráze, ale fakt. Nikdo si na nic nehraje, nikdo se necítí výš, taková parta se málokdy vidí. Věděli jsme, že máme kvalitní tým, věřili jsme, že se na jaře všechno obrátí. Bodů jsme sice mohli urvat víc, ale i tak můžeme být spokojení. Když jedeš na jaře zápas co zápas, že musíš vyhrát, tak nějaké výpadky přijdou. To k tomu patří.

Můžete uhrát 39 bodů jako v minulé sezoně, je to velká výzva?
Trenér o tom mluvil v rozhovoru, že by si hodně přál udělat víc bodů, než měla Kopanina v minulé sezoně. Můžeme mít už jen stejně, což je trochu škoda, ale hlavní prioritou byla záchrana. To se podařilo, takže nikdo určitě nebude zklamaný.

Ještě vás čeká poslední zápas sezony proti Polepům. Vypadalo to, že budete muset k absolutní jistotě záchrany vyhrát, což odpadlo. Mění se pro vás něco?
Šli bychom do zápasu tak i tak sebevědomě. Teď budeme ještě víc v pohodě, uvolnění. Ale bereme to tak, že je důležité vyhrát. Je to poslední zápase sezony, před domácími fanoušky, chceme těch 39 bodů, abychom vyrovnali minulý rok. Hlavně je skvělé, že si můžeme ten zápas užít, nemusíme se ohlížet na ostatní týmy a shánět další výsledky.

Na Kopaninu přijedou Polepy, kde na podzim pořadatelé napadli našeho kameramana, celý zápas byl dost zvláštní... Je ve vás pořád křivda?
Už ne. Co bylo, bylo. Polepy si nahrály body, co potřebovaly, teď už nemá cenu se k tomu vracet. My si jedeme svojí cestou, za jaro se nemusíme stydět. Předvádíme dobrý fotbal, Polepy jsou pro nás uzavřená záležitost. My půjdeme do zápasu jednoznačně s chladnou hlavou.

Co by vás mohlo dovést k výhře?
Recept je soupeře přehrát nasazením, vůlí a bojovností. Jsou to zbraně, které musíme využívat i s ohledem na terén. Všechny naše jarní domácí zápasy byly takové. Bylo to o nasazení, chceme v tom pokračovat i v sobotu, abychom si udělali dobrou náladu před rozlučkou. Rozhodně nic nepodceníme, půjdeme do zápasu zodpovědně. Rád bych přidal i nějaký gólový příspěvek, ale Šimon Honetschläger mi říkal, že nemám moc asistencí, takže bych klidně rád přidal něco i v tomhle směru. To by nebylo špatné.

Tým bude ale spíš spoléhat na tvoje góly jako v předchozích zápasech. Vnímáš to?
Dostávám se hodně do koncovky, většinou bývám ve finální fázi našich kombinací. Kluci mi dávají krásné přihrávky, ty góly mi připravují. Já bych to nějak nepřeceňoval. Rozhodně mě nesvazovalo vědomí, že musím dát gól, protože se to ode mě čeká. Sláva Houška mi sice teď říkal, že mi tam padne úplně všechno, ale to je jediné. Já to beru tak, že je u nás víc hráčů, kteří jsou schopní skórovat. Teď se to daří mně.

A díky tomu vyčníváš. V MF DNES jsi byl v úterý vyhlášený jako střelec víkendu. Těší tě to hodně?
Já to moc neprožívám, Pavel Mareš byl v televizi, to je něco jiného, je to výš, ne? (směje se) Pro noviny, které hledaly střelce víkendu, bylo asi zajímavé, že jsem se dvakrát trefil v Děčíně, navíc v tak důležitém zápase, ale o ten úspěch se zasloužil celý tým. Byla to společná práce nás všech. Nejsem žádná hvězda.

Ale s jarní částí můžeš být spokojený - jak z týmového pohledu, tak toho osobního, ne?
Herně jsem se trochu zvednul, začaly mi tam padat i góly, takže dobrý. Každopádně to může být ještě lepší. Co se týče síly a dynamiky, udělal jsem přes zimu kus práce. Není jednoduché rok nehrát, pak přijít do divize a být stoprocentně připravený. Měl jsem to v hlavě srovnané a bylo mi jasné, že když budu pracovat, výkonnost se mi musí zlepšit. Věděl jsem, že na tuhle úroveň určitě mám, jen bylo potřeba začít pracovat.

Dřív tě často brzdily různé nálady a nezkrocené emoce. Zdá se mi, že už jsi totálně „vyklidněný“. Je to tak?
Jednoznačně. Trenér mi řekl, že se musím věnovat jen hře a sobě. Kdyby to tak nebylo, nebudu hrát. Já si to vzal k srdci. I když to někdy byly zápasy pro silnější povahy, hodil jsem všechno za hlavu a ty situace jsem ustál. Jedině tak totiž můžu týmu pomoct.

Je pravda, že ses nenechal vyloučit, ale nasbíral jsi už stejně žlutých karet jako gólů. V obou kolonkách máš číslo 11 a jasně vedeš. Co ty na to?
Byly tam karty za řeči, něco bylo za fauly. Je to tak napůl. Hodně to asi ovlivňuje vědomí, že se v divizi žluté karty nesčítají. Někdy dostanu kartu úplně nesmyslně. Třeba v Děčíně – šel jsem sám na brankáře, byl jsem zezadu faulovaný a dostal jsem žlutou kartu za simulování. Ale byla to jasná penalta! Rozhodčí mi tu kartu navíc dal tak šikovně, že jsem o ní vůbec nevěděl. Řekli mi to až po zápase, že jsem dostal kartu.

Každopádně tě jaro zastihlo ve skvělé pohodě, asi tě budou uhánět i ostatní kluby. Už se ti někdo ozval?
O ničem nevím. Jsem hráč pana Huňáčka, který by mě nejradši viděl úplně někde jinde.

Ve Zbuzanech, odkud jsi na Kopaninu přišel?
(Usmívá se) Přesně tam. Pokud bude možnost, chtěl bych zůstat na Kopanině. Z takového týmu by se mi těžko odcházelo.