Po gólu v Mostě ses moc neradoval. Měl jsi vůbec radost?
Jasně, radost jsem měl, ale ne takovou, jako když dal Čihy (Martin Čihák) v nastaveném čase vítězný gól proti Českému Dubu. To je pak úplně jiná radost.

Ty jsi hodně týmový hráč, viď?
Přesně tak, před osobními úspěchy upřednostňuju ty týmové. Já navíc moc gólů nedávám, takže nemám co slavit.

Právě proto by ses měl hodně radovat, když už se jednou za čas trefíš, ne?
Já na to moc nejsem. Jsem spokojený, když se vyhraje. Góly dávat nemusím.

Tak aspoň řekni, z kterého gólu jsi měl větší radost: proti Jirnům z penalty nebo teď v Mostě?
Proti Jirnům to byl trochu emotivnější zážitek. Prohrávali jsme, šel jsem na penaltu, byly to větší nervy. Teď se ke mně odrazil míč, já do něj kopnul a byl to gól (usmívá se). Obou gólů si ale vážím stejně, žádný nestojí výš. Ale je pravda, že trefu proti Jirnům si budu pamatovat. Byl to můj první gól v divizi, navíc jsme udělali bod proti lídrovi soutěže, který moc neztrácí. Pro nás to byl hodně cenný bod.

Co by se muselo stát, abys slavil svou trefu trochu bláznivě? Třeba jako nedávno Roman Vyšata, který „si pohrál s diváky“, jak sám říkal?
(Usmívá se) No, kdybych dal ten gól, co Čihy proti Českému Dubu, tak by to asi bylo emotivnější. Musela by to být hodně důležitá branka. Takže mě takhle slavit uvidíte jen ve chvíli, kdy se mi podaří rozhodnout nějaký zápas.

Ty jsi celkově spíš nenápadný hráč. Cítíš to stejně?
Nejsem vyloženě jako Kuntík (Lukáš Kunt), který promluví jednou za čas, ale taky ne jako Šimon Honetschläger s Petrem Jeřábkem. Ti pořád něco melou. Jsem něco mezi. Mám to v povaze, nikdy jsem nebyl ten, který ve škole nejvíc zlobil.

V Mostě jste vyhráli jasně 4:0 a trenér Mejdr říkal, že to byl nejlepší výkon Kopaniny v divizi. Čím to, že jste soupeře takhle zničili?
Bylo důležité, že se nám dařilo dobře napadat. Vyšlo nám všechno, výborně jsme kopali standardky, ze všech jsme hrozili. Most se vůbec nedostával ke střelám. Moc chyb tam z naší strany nebylo, snad jen jedna věc: za rozhodnutého stavu jsme mohli víc držet míč a zahrát si. Jenže když vedeš o čtyři góly, tak to jakoby podceníš a máš v hlavě, že už tolik nemusíš.

Na podzim jsi neměl pevné místo v základní sestavě, což se teď změnilo. Post defenzivního záložníka patří tobě. Kde nastal obrat?
Skončil Méďa (Robert Nedvěd) a Sláva Houška se zranil, takže nám vypadli dva střední záložníci. Tým se dost změnil. Kluci se zrovna bavili o tom, kdo hrál v Mostě před rokem, když se tam vyhrálo 2:0. Z nedělní sestavy to byl jen Petr Jeřábek a Günter Bittengel. Další věc je to, že jsem si trochu víc zvyknul na dospělý fotbal. V chlapech jsem předtím odehrál jen jeden přátelák za Čáslav a pár utkání tamní za béčko v I. A třídě. Jinak žádné zkušenosti mezi muži nemám, až tady na Kopanině. Měli jsme taky super zimní přípravu, dost jsme toho naběhali a je to znát.

A jsi spokojený s výkony, které předvádíš?
Není to tak, že bych šel pořád nahoru, někdy je to lepší, někdy horší. Občas mě možná limituje síla. Jsem lehčí. Kvůli tomu se mi kluci smějí. Trenér mi taky říká, že na to, kolik jsem schopný oběhat soubojů a získat míčů, jich taky hodně odevzdám. Měl bych je víc rozdat, snad to přijde s věkem a zkušenostmi.

Měříš 183 centimetrů a vážíš 70 kilogramů, to je opravdu málo…
Je to málo, ale když se srovnám a jdu do souboje naplno, můžu to uhrát i bez kilogramů. Kluci mi říkají, že jsem průhledný, ale už jsem si zvyknul. Pro mě není vyloženě nutné, abych přibral. Pak bych byl zase těžší, tahal bych kila navíc a hůř by se mi běhalo. Jsem takhle spokojený, víc kil už bych neutáhnul.

Když jsi u běhání: fyzická připravenost je tvojí velkou zbraní. Naběháš toho při zápasech nejvíc ze všech?
Bíza (Günter Bittengel) je asi o trochu výš. On je na kraji zálohy, pořád jezdí nahoru dolů. Já jsem sice pořád v pohybu, ale nejsou tam tak dlouhé sprinty. Ale fyzičku určitě beru jakou svou devizu. Dokážu se dostat do víc soubojů, dokážu odebrat víc míčů. Největší běžec byl na Kopanině Honza Horák, když hrál za áčko. Bízu už jsem zmínil, hodně naběhaný je i Kunťas.

Ty běháš při trénincích taky hodně vepředu. Jsi z Golčova Jeníkova, rodiště Jarmily Kratochvílové. Jste tam všichni běžci?
(Usmívá se) Je pravda, že tam vyjdeš z baráku a můžeš jít kamkoliv běhat, není tam tolik aut. Já jsem takhle běhat chodíval. Je to rodiště paní Kratochvílové, což se bere jako prestižní věc, je to významná rodačka. Každoročně se v Golčově Jeníkově koná Velikonoční běh na její počest. Jako malý jsem se ho účastnil, ale nikdy jsem ho nevyhrál. Teď už nemám šanci, protože tam jezdí Keňani. Navíc mě samotné běhání nebaví. Když je nějaká fyzicky náročná hra na tréninku, tak je to v pohodě, ale v běhu se nevyžívám.

Už jsi ale ukázal, že tě baví vypjaté situace, když se kope penalta. Proč sis nevzal míč i v Mostě?
Abych řekl pravdu, extra jsem si nevěřil. Proti Jirnům jsem byl v pohodě. Teď jsme sice vedli 3:0, ale nějak to nebylo ono. Na penalty jsem určený já, Bohouš Strnadel a někdo, kdo si v tu chvíli věří. Bohouš nebyl, já si nevěřil, míč si vzal Salim Sdiri. Sice to dal až napodruhé, ale dostal míč do sítě, takže to dopadlo dobře. Já si možná vezmu míč příště, uvidíme podle vývoje.

Teď vás čekají Teplice B, což by měl být podle všeho hodně běhavý soupeř. To by ti mělo vyhovovat, ne?
To určitě! Rád hraju proti stejně starým klukům, proti těm starším a zkušenějším je to horší. My bychom potřebovali potvrdit body z Mostu, protože nás pak čekají dva těžké zápasy venku: na Admiře a v Brozanech. Získat tři body a dostat se na 30, to už by bylo slušné. Vypadá to, že jsme na dobré cestě k záchraně, ale do konce je ještě osm kol, což je hrozně dlouhá doba. Je vidět, že i týmy pod námi jsou schopné bodovat. Nic není hotového, i když teď pohled na tabulku vypadá příjemně. Největší škoda by byla, kdybychom to zkazili, když jsme dokázali jaro tak dobře rozehrát.

Jsi hráč druholigové Čáslavi, kde jsi fotbalově vyrostl. Myslíš, že tam někdy můžeš dostat šanci?
Já jsem teď spokojený na Kopanině. Nebránil bych se tomu, kdybych tady měl zůstat. Je to pro mě suprová zkušenost, hraju divizi, což už je soutěž, která má nějaké měřítko. Jsem za tuhle šanci rád. Ale důležitá je pro mě i škola. Rodiče mi pořád říkají, že musím udělat školu, pak můžu hrát fotbal. Jsem v prváku na ČZU na Suchdole.

A co kdyby se v létě Čáslav ozvala, abys šel do přípravy?
Uvidíme, co bude po sezoně. Důležité je teď zachránit divizi pro Kopaninu. Jsem v kontaktu s trenérem, který mě vedl v Čáslavi a teď dělá šéfa mládeže, plus je v představenstvu. Sleduje mě, občas si napíšeme. Když se mi bude dařit, nějaká šance tam možná je.

Sníš o tom, že bys jednou mohl hrát profesionální soutěž?
Kdybych neměl ambice hrát výš, tak by to nemělo cenu. Každý mladý kluk by měl mít cíl někam se posunout. Já bych to chtěl někam dotáhnout. Ne, že bych se nahoru vyloženě hrnul, abych šel rychle výš a výš. Důležité je odehrát něco v divizi, nabrat zkušenosti, pak se třeba posunout. Všechno musí přijít postupně.