Jak bys zhodnotil své výkony v úvodních třech zápasech?
V Čelákovicích se nám zápas týmově povedl, takže mě to hodně chytlo, byl jsem s premiérou spokojený. Řekl bych, že se mi to docela vydařilo i co se týkalo hry dozadu. Na druhou stranu se ještě necítím úplně maximálně adaptovaný na divizi. Je to na mě někdy ještě hodně rychlé. Chtělo by to, abych byl trochu víc agresivnější a rychlejší.

Doteď jsi hrál I. A třídu, kde jsi měl na všechno o dost víc času...
A je to vidět. Když v divizi nenajdu správný okamžik na přihrávku, je to o moc těžší a o míč přicházím. Když jsem něco v Kníně nevyřešil ideálně, měl jsem ještě možnost to napravit.

Máš za sebou první tři divizní zápasy v životě. Je něco, co tě na divizi překvapilo?
Tak třeba stadiony. V Čelákovicích bylo hezké prostředí, v Roudnici to bylo v tomhle ohledu výborné. Oproti I. A třídě je to na úplně jiné úrovni.

Je to pro tebe celkově velký skok?
Nevím, jaké je povědomí o I. A třídě ve Středních Čechách, ale podle mého názoru to není špatná soutěž. Řekl bych, že se dá srovnat s přeborem v Praze. Skok je to pro mě hlavně v tom, že divize je opravdu důraznější, rychlejší, je to jiné na výdrž. V tomhle směru se rozdíl dvou soutěží projevuje. Ale až si tohle všechno sedne, doufám, že to bude z mé strany lepší.

V přípravě jsi hrál středního záložníka, teď nastupuješ na pravém kraji. Jaký to má vliv na tvé výkony?
V přípravě jsme byli málokdy kompletní, což se nám podařilo až na mistráky. Proto se Šimon Honetschläger posunul doprostřed a já na kraj. Nebral jsem to špatně, jsem opravdu rád, že hraju. Je pravda, že se cítím líp ve středu zálohy, myslím, že umím víc tvořit hru, než běhat po lajně, kde jsem toho v životě moc neodehrál, ale jsem opravdu vděčný za to, že jsem se dostal do sestavy.

Je v těch postech velký rozdíl?
Trenér po nás stejně chce, abychom si zkraje víc sbíhali do středu a vytvořili tak prostor k útočení i pro obránce. Rozdíl to zas tak velký není, možná jen v tom, že se při bránění musím posunovat hodně dozadu. Možná bych se ve středu zálohy cítil líp, ale mistrák jsem tam ještě nehrál, třeba by to dopadlo hůř. (směje se)

Zatím jsi při zápasech zdatným asistentem. Dají se od tebe čekat i góly?
Nejsem žádný velký střelec. Vždycky jsem nějaký gól dal, ale jsem spíš nahrávač. Byl bych samozřejmě rád, kdybych v divizi nějaký gól dal.

Šance rozhodně máš, kopeš hodně standardních situacích. To je pro někoho možná překvapení, že tě trenér jako úplného nováčka pověřil touhle důležitou činností.
Já z toho byl taky překvapený. Při prvním zápase zimní přípravy mi trenér řekl, že budu standardky kopat já a od té doby mi to zůstalo. Ještě je tam ale na přímáky Jirka Gerstner, Bíza (Günter Bittengel) nebo Pavel Mareš. Je pravda, že teď kopu dost standardek já, tolik jsem jich nekopal ani v Kníně.

Jinde jsi ani nikdy nehrál, viď?
V soutěži ne. Byl jsem v dorostu na přípravě v Příbrami, pak jsem trénoval v Dobříši, Sedlčanech, Motorletu. Vždycky z toho ale nějak sešlo. Já hrál v Kníně od 16 let za áčko, ale ten posun, který měl přijít, nepřišel v pravý čas a teď je to vidět. Ale nejsem ještě tak starý, musím si na tempo divize zvyknout, poctivou prací si říkat i nadále o základní sestavu. Doufám, že se budu zlepšovat.

Kam vůbec sahají tvoje fotbalové ambice?
Určitě jsem na Kopaninu nepřišel s ambicemi hrát někde výš, že bych se někam hnal. Chtěl jsem hlavně zkusit, jestli na divizi mám a pomoct k záchraně. Nechci teď dělat po třech zápasech závěry, uvidíme, jestli budu na divizi do budoucna mít a jestli budu týmu víc platný. Ne, že jen odehraju zápas v průměru.

Jak zvládáš dojíždění z Nového Knína? Přeci jen je to na Kopaninu přes 50 kilometrů.
Je to daleko, ale jezdím do školy a trénovat děti na Duklu, takže jsem v Dejvicích často. V Praze jsem vlastně každý den, kromě pátku a o víkendu to nějak skousnu.

Co studuješ?
Evropské hospodářsko-správní studie, je to hodně o dějinách Evropské unie.

Co z tebe bude?
(Směje se) Těžko říct, dokončil jsem bakaláře a začal jsem magisterské studium. Můžu pracovat ve státní správě se zaměřením na Evropskou unii, je to variabilní. Historii Evropské unie mě ale dost baví.

A jak ses dostal k trénování dětí?
Chodil jsem na Vyšší odbornou školu, kde jsem studoval sportovní management. Tam jsem potkal kluky, co trénovali na Dukle a sháněli někoho dalšího. Už jsem tam tři a půl roku, jsme tři trenéři a vedeme kluky ročník 2002. Trénování mě vždycky lákalo, chtěl jsem to zkusit. Teď je to po té době už srdeční záležitost.

Chtěl by ses trenéřině do budoucna věnovat?
Určitě chtěl, ale teď to bude problematičtější. U našeho ročníku budeme končit, otázka je, jestli začnu u nového, nebo si dám pauzu. Je to časově náročné, hlavně o víkendech, kdy jeden den strávím s dětmi, druhý na Kopanině. Ale chtěl bych si vylepšit trenérské vzdělání, to je cesta. I když prosadit se jako trenér, aby mě to živilo, to je dost těžké.

Jak je pro tebe těžké stát před kamerou? Po zápasech jsi už dvakrát odpovídal na otázky, to je pro tebe dost nezvyk, ne?
(Usmívá se) Věděl jsem, že tohle na Kopanině funguje, ale v Čelákovicích mě to přesto trochu zaskočilo. Moc jsem s tím nepočítal, že půjdu na rozhovor. Spíš jsem myslel, že dostanou přednost zkušenější kluci. Ale na druhou stranu je tohle jedna z věcí, která se mi na Kopanině moc líbí, i proto se mi zdála jako dobrá volba. Klub se tady dobře stará o hráče, je tady velký zájem zprostředkovat informace fanouškům. To je super. Je pravda, že jsem před kamerou moc nevěděl, co mám říkat, ale těšil jsem se na to, je to změna, něco nového a rozhodně pozitivního. Takovou zkušenost jsem doteď ve fotbale neměl.

Stejně tak asi na internetu doteď neviselo video, jak zpíváš. Měl jsi nějaké ohlasy na kopaninskou hymnu, kterou jsi předvedl s Michalem Šimlingerem při tradičním nováčkovském rituálu?
(Směje se) Na Dukle si ze mě děti dělaly srandu, protože to video dal druhý trenér na web. Schytal jsem to, ale nebylo to tak hrozné. Ohlasy určitě byly (pozn.: pro sledování tohoto videa klikněte ZDE:).

Jaké jsou ohlasy na tvé divizní angažmá v Novém Kníně?
Když jsem doma a někoho potkám, tak se lidi ptají, je jich dost, co mi to přejí. Někdo je možná naštvanější, že jsem tam kluky nechal a odešel jsem, ale vesměs mi to přejí. Na Jirny se přijeli podívat dva kamarádi a máma, další kamarád navštívil jeden náš přípravný zápas. Možná by jezdili i víc, ale je to opravdu daleko.

Teď vás čeká Litvínov, který je dva body za vámi. Bude to jeden z klíčových zápasů jara?
Ano, pro nás je to klíčový souboj, je to jasně dané. Musíme vyhrát, i když je to blbé takhle říkat, ale je to tak. V případě výhry bychom Litvínovu utekli na pět bodů a to už by bylo veselejší. Byla by velká škoda tenhle zápas nezvládnout.

Nálada je i přes porážku v Roudnici dobrá, ne? Ze tří velmi těžkých zápasů jste vytěžili čtyři body.
Na tréninku je sranda, ale taky se maká. Když je potřeba hrábnout, tak se všichni soustředí na danou věc a je to v pohodě. Zápasy v Čelákovicích a s Jirny jsme sehráli celkem slušně, v Roudnici jsme bohužel udělali hodně chyb a zaslouženě jsme prohráli. I když herně Roudnice takovou převahu neměla. I to nás utvrzuje v tom, že můžeme hrát s kýmkoliv, záleží jen na nás. Věříme si a doufáme, že to s Litvínovem zvládneme vítězně.