Slyšel jsem o něm od některých trenérů a hráčů mnoho slov chvály. Byli ovšem i takoví, kteří říkali: „Vždyť není na hřišti ani moc vidět, ke gólům přichází až moc lehce.“ Těmto expertům bych však po shlédnutí Strnadela v utkání FC Přední Kopanina – ČAFC Praha vzkázal jediné: je to útočník, který na gólové situace má ohromný čich. Samozřejmě není a stěží už bude hráčem, který tvoří hru. Tu by měli tvořit jeho spoluhráči. Bohuslav je na hřišti od toho, aby střílel góly. A to on dokáže. Šestnáct gólů v osmi mistrovských zápasech mluví za všechna slova chvály. Průměr dva góly na zápas! Který kanonýr se může pochlubit takovou bilancí? A to ještě do jeho skvělé bilance musíme připočítat jeden gól v utkání Pražského poháru proti Libuši. Tak se jen divím, že druholigové Kladno si takového kanonýra, kterého na Přední Kopanině nazývají „fotbalovým zabijákem“, nenechalo...

Podobně to bylo před lety s Janem Kollerem, kterého Sparta doslova pustila do Belgie „za hubičku“. Proč připomínáme Kollera? Právě proto, že Koller je Strnadelovým oblíbencem. Avšak víc o tom nám Bohouš řekl pár minut po utkání s ČAFC, než si zakřičel se spoluhráči vítězný pokřik. Borci Kopaniny si mohli zakřičet proto, že Bohoušovy dva góly byly pádnou odpovědí na vedoucí gól „čafky“.

Avšak nejdřív sympatickému Strnadelovi patřila otázka. Kdy a kde jste začal hrát fotbal?
„Před 22 lety v Kablu Kladno. To jsem ještě nechodil do školy, bylo mi pět let. Další moje štace ještě v žákovském věku byla tehdejší Poldi SONP Kladno, hned u hřiště byla sportovní škola.“

A jak dál se rozvíjela vaše fotbalová kariéra?
„Z Poldi jsem se vrátil zpět do Kabla. Nejdřív do dorostu, pak jsem si zahrál za muže I.A třídu. Netrvalo dlouho a vracel jsem se do Kladna, tentokrát už do SK Kladno. Zahrál jsem si v divizi, pak se postoupilo do České ligy. Tam se tým neudržel a následoval sestup do divize. No, jako přesýpací hodiny. A když se naskytla možnost, tak SK Kladno koupilo druhou ligu.“

Avšak druhou ligu jste si moc nezahrál...
„Bohužel. Sice v šesti přípravných zápasech jsem dal pět gólů, ale přišly mistráky. Ne a ne se trefit. Byl jsem z toho dost špatný. Najednou střelecká muška byla pryč. Zůstaly mi jen vzpomínky na divizi, kdy jsem byl schopen za sezónu vstřelit 25 gólů.“

Jak to pak s vámi v Kladně dopadlo?
„Ve čtyřech zápasech o body jsem nedal jediný gól. Přišel pohovor s trenérem Koubkem. Všechno jsme si vyříkali a já jsem dal SK Kladnu sbohem.“

A zkoušel jste to v Břevnově...
„Avšak jenom půl roku. V novém prostředí se mi nevedlo, jak bych si přál a věděl jsem, že v Břevnově nezůstanu. Naštěstí v zimní přestávce minulé sezóny mě oslovil současný trenér Přední Kopaniny pan Nos. Nemusel mě vůbec přemlouvat k přestupu.“

A na jaře uplynulé sezóny jste už pravidelně oblékal červeno-modrý dres Kopaniny.
„Ano. Po dlouhé době jsem střílel tak, jak si vždycky přeju. A tak jsem si mohl do své bilance za 15 mistráků připsat 17 gólů. Zase jsem získal sebedůvěru. A ta mě díky bohu drží i v této sezóně. Najednou je fotbal tak krásný.“

Prý se chcete pokusit o rekordní střelecký zápis do konce této sezóny?
„To je pravda, když mi to tam bude padat i na jaře tak bych v mistrácích usiloval o 40 gólů. Nechci však myslet jen na sebe. Ještě mám další neskromné přání: pomoci mužstvu k postupu do divize!“

Přání nemalé, ale co když soupeři si vás budou víc hlídat než doposud?
„Ale oni mě hlídají i teď, však jste to viděl proti čafce. Je fakt, že dlouho se nám nedařilo, ale gól z penalty, které jinak moc často nestřílím, nás uklidnil. A pak ještě přišla jednou moje chvíle.“

Vaším velkým oblíbencem je Jan Koller. Proč?
„Proto, že se dovedl rvát s fotbalovým osudem. Měl obrovskou vůli dostat se mezi nejlepší a taky se dostal. Je to jako pohádka, jak neznámý Honza šel do světa. Cením si také jeho hry hlavou a přehledu s jakým dokáže uvolnit spoluhráče, hlavně rychlého Baroše. Teď nám Honza bude moc chybět a tolik si přeji, aby si národní mužstvo vybojovalo postup na mistrovství světa.“

Škoda, přeškoda, že kromě Kollera je na marodce tak velký počet hráčů! A které je vaše oblíbené klubové mužstvo?
„Především Juventus. Nefandím však žádnému mužstvu, pouze dobrému fotbalu.“

A který ze zahraničních útočníků na vás dělá nejlepší dojem?
„Holanďan van Nistelrooij. Má ohromný čich na góly. Oceňuji jak si dovede krýt míč. To je útočník podle mého gusta.“

Nyní si od fotbalu trochu odpočineme. Řekněte také něco o sobě a o vaší rodině...
„Jsem šťastně ženatý, máme dceru Lindu, které bude 20. října šest měsíců. Dobře se nám bydlí v rodinném domku manželčiných rodičů. Máme část domku jen pro sebe, ale to neznamená, že se já s rodiči ženy nerad stýkám. Naopak. Mám výborného tchána a milionovou tchýni.“

Fotbal vás neuživí. Co tedy děláte?
„Jsem řidič firmy Purus, která má svou pobočku v Kladně. Snad dělám prospěšnou práci. Vozím totiž léky. Zásobujeme celou Prahu.“

Máte kromě fotbalu, rodiny a zaměstnání čas na nějakou zálibu?
„Sem tam se chvilka najde pro zajímavou knížku o tajných službách a z kriminálního prostředí. Mám rád i filmy se stejnou tématikou.“

Máte nějaké oblíbené herce či herečky?
„Nějací by se našli. Třeba Jennifer Lopezová a Tom Jones, z našich Viktor Preiss a Miroslav Donutil.“

Čas pro rozhovor uplynul jako voda, kamarádi už volali ze šatny na oslavu vítězství. Bylo to příjemné povídání s mladým mužem, který fotbal miluje. Fotbal mu leccos vzal, ale také hodně dal. A věřím, že mu ještě přinese mnoho radostí. A nemusí to být „jen“ v přeboru Prahy.

Rozhovor napsal PŘEMYSL HRUBÝ z Pražského fotbalového týdeníku.