Přední Kopanina – Bez týdnu je to rok, kdy nastoupil Bohuslav Strnadel za A-tým Přední Kopaniny naposledy. „Bylo to poslední zápas loňského podzimu na Kladně,“ vybaví si bez váhání. Tenkrát Kopanina vyhrála 1:0 a výhru by si moc přála i v sobotu proti Děčínu. Při absenci dvou útočníků k ní má pomoci právě Strnadel, kterého si trenér Mejdr vytáhl z B-týmu, kde stále sází soupeřům spoustu branek. „Doufám, že dám nějaký gól i za áčko a pomůžu k důležitým bodům,“ říká Strnadel.

Kdy tě trenér Mejdr oslovil s tím, abys pomohl A-týmu?
Volal mi v pondělí ráno, hned po porážce na Vyšehradě. Ptal se mě, jestli bych neměl chuť si zahrát za áčko, že mu vypadlo několik hráčů a nemá dostatek lidí. Už dřív jsem říkal, že jsem ochotný pomoct, pokud to v klubu uznají za vhodné, což samozřejmě platí dál. Trenérovi jsem na rovinu řekl, že v týdnu stihnu pouze jeden trénink, on souhlasil. Přišel jsem trénovat ve středu, co bude v sobotu, to se uvidí.

Bereš tedy výpomoc áčku jako samozřejmost, nebo jsi o ní musel přemýšlet?
Pokud mi to nenabourá pracovní plán nebo rodinné záležitosti, tak platí můj slib, že přijdu, když mě bude Kopanina v áčku potřebovat. Tahle situace nastala, takže nic nebránilo tomu, abych šel. V béčku mě fotbal baví, zápasy se teď hrají v sobotu zároveň, ale áčko má přednost, to je jasné.

Nebyl jsi z toho, že ti trenér Mejdr volal, překvapený? Nebo jsi to čekal, protože se týmu moc střelecky nedaří?
Střelecky se jim sice nedaří, to je pravda, ale moc jsem to nečekal. Každopádně mě ten telefon potěšil. Myšlenka, že bych si zahrál za áčko, je ve mně pořád, rád bych se držel na úrovni, na které jsou kluci, ale už to nejde. Ve středu jsme na tréninku jen běhali a já mlel z posledního. Nebylo to na krev, kluci byli v pohodě, ale pro mě to už bylo dost výživné. Je vidět, že mezi mnou a divizí je poměrně veliká propast, už mám co dělat, abych ostatním stačil.

Trénuješ jednou týdně pravidelně?
Víc nestihnu. Kluci chodí třikrát, ten rozdíl musí být někde vidět. Divize je někde jinde, než I. A třída. Ten fyzický rozdíl je markantní.

Ale fotbalově si na ní troufáš, ne?
Fotbalově na tom snad nejsem až tak špatně, úplně jsem z toho nevypadl. Zápasy hraju pravidelně, snad moje účast bude mít nějaký účel. Nevím, co má trenér v plánu, ale myslím, že bych mohl pomoct. Pokud se kluci dostávají do šancí, pokud před branku budou chodit balony, tak si myslím, že by se nějaká šance mohla proměnit, že by se to mohlo povést.

Jsi připravený na základní sestavu, nebo by to na tebe byl moc velký skok?
Neodvažuji se říkat, že bych měl hrát celý zápas, to bych fyzicky asi nezvládnul. Ale pokud by se tak trenér rozhodnul a postavil mě od začátku, dal bych do toho všechno. Co bych vydržel, to bych vydržel.

Ono je u tebe v podstatě jedno, na jak dlouho půjdeš na hřiště, jestli od začátku nebo v průběhu. Pořád se od tebe očekávají góly, ne?
Taky pevně doufám, že nějaký gól dám. Snad přijdou šance a já je proměním. Snad se něco povede, moc bych chtěl takhle pomoct.

Vypadá to, že jsi pořád ve výborné střelecké formě. Za béčko jsi dal už deset gólů v devíti zápasech.
Snažím se pořád držet tu svou statistiku na úrovni. Tím, že člověk netrénuje, sice klesá, ale co můžu, to odtrénuji. Jeden trénink týdně je pro mě důležitý, abych se proběhnul, tělo se rozhýbalo, abych měl u nohy míč. Chtěl bych chodit víckrát, ale bohužel moje časové možnosti jsou omezené. Do zápasů se pak snažím dát maximum, abych ty góly dal. Čekají se ode mě, jinak už to nebude.

Za áčko jsi hrál naposledy před rokem. Takže se teď chystá velký návrat?
(Usmívá se) Dá se to tak říct, že je to takový pokus o návrat. Kluci už mě v kabině hecovali, jestli je to natrvalo.

A co ty na to?
Že to už není reálné. Pokud budu moc, rád pomůžu. Když bude trenér chtít, abych přišel i za týden, samozřejmě mu vyhovím a do Polep bych jel. Ale je to pořád jen záskok, pro mě takové vyhecování zkusit si zahrát výš. Není to ale dlouhodobé, s jedním tréninkem týdně to prostě nejde uhrát.

A co kdyby za tebou přišel v zimě trenér Mejdr, jestli bys nenaskočil do přípravy?
To by byla příjemná nabídka, ale časově bych to už nezvládal. Budu trénovat s béčkem, abych se nějak udržoval. V áčku už bych klukům určitě nestačil, jsou mladí, trénují pořád, jsou na tom lépe. Byl bych víc přítěží. Ne, to ne. I pro mě by to bylo možná trochu ponižující, kdybych nestačil. Samotného by mě to štvalo. S béčkem jsem tak nějak srostl, budu v něm. Když bude áčko potřebovat pomoc do zápasu, rád přijdu.

Dá se tedy říct, že jsi první alternativa pomoci z rezervy v případu nouze?
Tak nějak se to říct asi dá. Ještě je tady Oivind Giil, který má problémy se zády, tak teď nemůže. Kdyby byl zdravý, asi by šel on, protože má víc tréninků a herní kondice. Trenér tak zavolal mně a já pevně doufám, že to zvládnu a ještě to dám.

Chybí ti A-tým a vyšší soutěž?
Já jsem hlavně rád, že hraju. Je mi jedno, jestli je to divize nebo přebor. I v I. A třídě padají nějaké góly, chci aby se vyhrávalo a mě to docela střílí. To je moje práce.

Co vůbec říkáš na situaci A-týmu?
Střelecky je to bída, chtělo by to zlepšit, ale nadějí je třeba Dominik Santler, který se rozstřílel. Snad vydrží a doufejme, že těch zápasů, kdy dá gól, bude víc. Je to mladý kluk, který má jistě spoustu jiných zájmů, ale pokud se na fotbal nevykašle a bude pracovat, má velkou naději dostat se ve fotbale docela daleko.

Jak vidíš boj o záchranu?
Kluci se snaží, dřou, makají, nic nevypouštějí, ale chybí góly, to je jasné. Chce to asi i víc štěstí. Na druhou stranu: pokud nedostaneš gól, nemůžeš prohrát. Když neuděláš chybu, uhraješ maximálně remízu, za kterou je bod a můžeš se tak nějak držet. Podle mě hodně chybí Honza Charvát, který má velikánské slovo. Každý věděl, co od něj čekat. Ale bohužel tam není a není jisté, jestli v zimě bude. Já pevně doufám, že se dá dohromady a vzadu to oživí, prostě to chce, aby se tak nějak celkově kluci zmátořili. Doufám, že divizi normálně a bez problémů zachrání.

Dost důležitý bude v tomhle směru zápas s Děčínem. Může být tvoje výhoda, že nejsi s výsledky áčka psychicky spjatý? Budeš víc v klidu než ostatní?
Já jsem psychicky v pohodě. Mám něco odehráno, v béčku se nám daří, až na poslední zápas... Na zápas s Děčínem se enormně těším, doufám, že si ho užijeme a vyhrajeme.

Takže nějaká nervozita z tvé strany nehrozí?
Jdu si to užít, pro mě je fotbal vysloveně zábava a výzva dát gól. Zahrát si divizi, to je pro mě samo o sobě povzbuzení. Mám chuť a těším se na to.

I nadále zůstáváš obávaným střelcem. Loni jsi v I. A třídě dal 23 gólů, jaké cíle máš v této sezoně?
Když je dám znovu, bude to fajn, ale cíle už si nedávám. Mám už jiné myšlenky, na práci, na rodinu. Fotbal pro mě ale pořád zůstává důležitou věcí. Když dám v každém zápase gól, nebo na něj přihraju, budu spokojený.

Hraje se na tebe teď v béčku víc než kdysi v áčku?
Někdy jo, někdy ne. Je to podle toho, jak se hraje, jak se sejdeme. Vím, že se spoléhá na mě a Oivinda, že budeme pořád dávat góly. Je to tak postavené, celý mančaft maká a my se snažíme vyřešit slibné situace gólově. Mnohokrát se to povedlo, párkrát se to nepovede, nikdo není dokonalý. Snažíme se být platní a užiteční našimi góly, protože toho už ani jeden moc nenaběháme.

Už nestíháš tolik trénovat, jak sám říkáš. Cítíš, že ti klesá výkonnost?
Samozřejmě klesá, ale tím, že hraju nižší soutěž, se to tak nějak vyrovnává. Úroveň je mírně nadprůměrná, jsou tam situace, které asi pořád dokážu vyřešit lépe, než někteří ostatní. Trénink je potřeba, ale u mě to už opravdu nejde. Asi to teď bude pořád klesat, až si ve čtyřiceti řeknu, že to nemá smysl a nejsem potřebný.

Co bude pak?
Sednu si na lavičku a budu někomu radit co má dělat (směje se).

Chceš být trenér?
Třeba, ještě nevím. Mám malého kluka, kterému je 2,5 roku. Doufám, že ho k fotbalu dovedu, uvidíme, jestli ho to bude bavit.

Tebe pořád fotbal na Kopanině baví? Měl jsi nabídky odejít, ale zůstal jsi. Proč?
Nabídky byly, ale znamenalo by to pro mě dost náročné cestování, tak jsem to odmítnul. Druhá stránka nabídky byla velmi příjemná, ta finanční, ale já jsem s Kopaninou spjatý, přilnul jsem k tomu klubu, je to moje srdeční záležitost. Zatím určitě zůstávám.

Ještě bych se zeptal na práci. Máš jí víc než dřív, změnilo se něco?
Už nejezdím v autě, momentálně dělám dispečera v kanceláři a teď čekám na vyhodnocení výběrového řízení jedné vedoucí pozice. Už takhle jsem v podstatě povýšil, ale taky přibylo práce, je to časově náročnější. Ale v práci jsem spokojený, baví mě, teď ještě uvidíme, co to výběrové řízení. Nechci nic zakřiknout.