Dal jsi už někdy v životě šťastnější gól?
Já gólů nikdy moc nedával, takže asi ne. Musím uznat, že to bylo velké štěstí, ale pořád je to gól, platí stejně, jako kdybych trefil šibenici. Nevadí mi, že to byla šmudla, mám z toho gólu i tak radost.

To bylo vidět už při oslavě na hřišti.
Byl jsem v tu chvíli hodně rád. V první půli jsem udělal jednu velkou chybu a ostatní kluci mě podrželi. Po rychlém brejku to tam vzadu vykopli z brankové čáry. Jsem rád, že jsem jim to tím gólem vrátil. Radoval jsem se za sebe, ale taky jsem cítil, že by nám ten gól mohl pomoct k bodu.

Ten máte. Byl podle tebe zasloužený? Ve druhém poločase jste prožili hodně kritických chvil.
Podle mě je zasloužený, ke konci jsme možná měli štěstí, ale v prvním poločase jsme zase měli lehce navrch. Až do obdrženého gólu jsme hráli spíš my. Když se nám pak podařilo vyrovnat, zatáhli jsme se dost dozadu, v úplném závěru už nám docházely síly. Teplice hrozily hlavně ze standardek, po nich měly opravdu velké šance. Naštěstí měl Dan Borský svůj den, hodně nás podržel.

Neměli jste před zápasem v hlavách, že jste naposledy na stejném hřišti „vyfasovali“ šestku?
Kdo to zažil, vzpomněl si. To jen tak nezapomeneš, ale nehrálo to žádnou roli. Za prvé mají Teplice B úplně jiné mužstvo, a taky jsme s nimi doma sehráli velmi dobrý zápas, kdy jsme prohrávali 0:2, dotáhli se, a ještě jsme chvíli před koncem nedali penaltu. Odráželi jsme se spíš od toho posledního vzájemného utkání, které se nám povedlo, než od toho předešlého debaklu. Neměli jsme v Teplicích co ztratit, moc se od nás obecně nečekalo, ale byli jsme aktivní dopředu. I díky tomu jsme tam bodovali.

Při oslavách bodu z Teplic trochu zapadlo, že to byl tvůj první gól v mistrovských zápasech za Kopaninu. Připomněl ti to někdo?
(Usmívá se) Je to tak, v mistrácích to byla moje první trefa za Kopaninu. A v kabině jsem si vyslechl na tohle téma dost. Jsem rád, že jsem ten gól dal a už to bude v klidu. Hlavně Jirka Gerstner byl dost aktivní, ten si snad vede u každého hráče statistiku. Ten to věděl úplně přesně, že jsem ještě žádný gól nedal a hned to rozhlašoval v kabině, vykřikoval tam, že to byl můj první gól, takže to všichni věděli.

Uvědomil sis to hned na hřišti, že si zlomil střelecké prokletí?
V tu chvíli ne, po zápase jsem si ale oddechnul. V přípravách jsem se trefil, ale to se nebere. Kolikrát jsem byl gólu blízko, ale měl jsem smůlu, nedal jsem třeba tu penaltu na Vyšehradě. Teď se ke mně štěstí přiklonilo.

Ulevilo se ti, že už nebudeš tím, kdo ještě nedal za Kopaninu gól?
Já z toho nikdy žádnou deku neměl, nikdy jsem nebyl střelec. To se ví a už se to asi nezmění.

Ale na začátku angažmá na Kopanině jsi tvrdil, že tě góly lákají.
Tak to platí pořád, chtěl bych dávat góly, snažím se cpát do koncovky, ale prostě to nevycházelo. Většinou hraju defenzivního záložníka - vedle Roberta Nedvěda jsem měl hlavně defenzivní úkoly. Teď jsme nastoupili ve středu s Pavlem Zadinou, to jsem se snažil tlačit dopředu, abych doplňoval naše útočníky a bylo nás dost ve vápně při centrech ze stran. Vyplatilo se to, ten míč se ke mně konečně odrazil a byl z toho gól. Ale jinak šance spíš zahazuju, než abych je proměňoval.

Zapisuješ si někam své góly, nebo si je všechny pamatuješ?
Dřív mi je táta zapisoval, ale teď dlouho nebylo co psát. V chlapech jsem dal zatím tři góly: dva za Motorlet v přeboru, teď třetí a první divizní.

Co ti po zápase řekli rodiče, kteří nevynechají snad jediný zápas Kopaniny?
Byli se podívat a samozřejmě byli rádi. Táta říkal, že je jedno, jak ten gól vypadal. Hlavní je, že to byl gól. On už mi dřív opakoval, že se mám víc tlačit do koncovky. Je pravda, že hráči, kteří dávají góly, jsou víc vidět.

Což by se ti hodilo. Původně jsi teď v zimě měl jít na přípravu do druholigového Kladna, kde jsi trénoval už v létě. Platí to stále?
Byli jsme s trenérem Hejkalem domluvení tak, že bych se měl v zimě vrátit do přípravy, ovšem za předpokladu, že tam bude nadále trénovat. Pan Hejkal skončil, takže nevím, co bude. Ani to moc neřeším, uvidíme.

Myslíš, že by si na tebe mohl vzpomenout i jeho nástupce Miroslav Beránek?
V koutku duše doufám, ale teď je pro mě důležité, abychom s Kopaninou udělali na podzim co nejlepší výsledky. Zima je ještě daleko. Co se má stát, stane se.

Jak ses vůbec dostal na Kladno? Čekal jsi, že se ti jeho zástupci ozvou?
Hodně mě to překvapilo, i když vím, že Kopanina má s Kladnem dobré vztahy a na přípravě tam byl už dřív třeba i Garth Juckem. Byl jsem za to ale moc rád, absolvovat přípravu s profesionálním týmem pro mě byla motivace do další práce. Trenér Hejkal mě kontaktoval po posledním zápase minulé sezony s Kladnem B a dohodli jsme se, že si dám týden volno, a pak tam začnu trénovat. Ze začátku jsem ty dávky vstřebával hůř. Neřekl bych, že jsem nějak zaostával, ale večer jsem to asi cítil víc, než ostatní. Hrál jsem zápasy proti druholigové Vlašimi i třetiligovému Královu Dvoru. S ligovou Příbramí jsem naskočil na pár minut. Byla to výborná zkušenost, trénoval jsem s hráči, kteří toho mají hodně za sebou.

Byla šance, abys zůstal v užším druholigovém kádru?
Trenér Hejkal mi řekl, že to na základní sestavu nevypadá, ale že jsem zajímavý hráč, abych se vrátil na Kopaninu, že bych to mohl zkusit zase v zimě, protože bych měl delší čas si zvyknout a otrkat se. Jenže už tam není, tak uvidíme.

Posílila letní příprava s Kladnem tvou víru v to, že by ses mohl fotbalem živit?
Taky. Viděl jsem, že k tomu zase tak daleko není. Všichni ti kluci jsou fotbalisté jako my ostatní, jen jsou trénovanější a mají víc zkušeností. Hraje se tam rychlejší a důraznější fotbal, na který bych si přivyknul, kdybych s nimi trénoval déle. Z Kopaniny jsem zvyklý na tři tréninky týdně, tady jsme měli týdně deset tréninků a k tomu zápas. Obrovský rozdíl.

Kopanina má zatím z osmi kol stejný počet bodů. Co tomu říkáš?
Žádná sláva, to je jasné. Ale naše forma jde nahoru, snad navážeme na poslední dva zápasy. Myslím, že bychom po podzimu mohli mít zase 20 bodů jako v minulé sezoně. To by bylo fajn. Před rokem jsme měli zkušenější tým, ale teď jsme se chytli herně i výsledkově. Dokázali jsme otočit zápas s Mostem, což o něčem svědčí. Hrajeme jako tým, snad už nebudou žádné výpadky jako v Českém Dubu.

Čím si vysvětluješ, že právě takové výpadky přišly? Kromě Českého Dubu jste vůbec nezvládli ani domácí zápas s Roudnicí.
V kádru bylo v létě hodně změn, asi to bylo i tím. Co se týče Českého Dubu, tam jsme si všichni vybrali špatný den. Nebojovali jsme, byli jsme úplně odevzdaní, všichni. Tam nám to nevyšlo po všech stránkách, podobně jako v minulé sezoně na Admiře, kde jsme prohráli 5:2.

Právě Admira vás teď čeká a letos je pěkně rozjetá. Na první Teplice ztrácí pouze bod, navíc má odložený zápas s Čelákovicemi k dobru. Co od zápasu očekáváš?
Je to prestižní zápas, derby, oba týmy se dobře znají, ale v téhle soutěži nejsou žádní vyložení favorité. Máme s Admirou rovnocenné šance na výhru. A taky jí chceme vrátit dvě porážky z minulé sezony, kdy u nás Admira šťastně vyhrála dvěma góly v závěru, u nich jsme pak propadli. Chceme ukázat, že nejsme tak špatní. Neviděl jsem v nové sezoně Admiru hrát, ale mají sehraný tým, který je dlouho pohromadě. I díky tomu jsou tam, kde jsou. Jirny a Admira jsou pro mě největší favorité téhle skupiny. My si ale věříme, je jedno, kolik máme bodů a kolik jich má Admira. Chceme jí porazit. Navíc hrajeme doma, tady musíme sbírat body. Venku je to složitější.

Poslední otázka bude mimofotbalová: Jak to vůbec vypadá s tvým studiem? Naposledy jsi v rozhovoru říkal, že se chystáš na ČZU do Suchdola. Jsi tam?
Do školy jsem minulý rok nastoupil, ale bohužel to byl obor Informatika, který mi moc nesednul. Teď jsem zase v prváku na oboru Podnikání a administrativa. Chtěl bych to vzít důsledněji, mám k tomu z obchodní akademie přeci jen blíž. Ty počítače mi celkově nevyhovovaly, ani ti lidé tam. Moc společných zájmů jsme neměli (usmívá se).