Fanoušci na Kopanině tě ještě moc neznají, ale v přípravě ses uvedl velmi dobře. Jsi klasický hrotový útočník?
To právě ne. Já nejsem hráč do vápna. Když jsem byl v Dukle, nastupoval jsem jako stoper, pravý bek, ve středu zálohy i na jejím kraji. Ale v útoku mi to vyhovuje nejvíc.

Čím to?
Protože tam nemusím tolik bránit. Ofenzivní činnost je u mě lepší než ta obranná.

To asi na Kopanině rádi slyší. A co ty, slyšel jsi někdy jméno Strnadel?
(Bez váhání) Ano, samozřejmě. To je ikona Kopaniny, ne?

Dá se to tak říct.
Já jsem jeho jméno slýchával už když jsem hrál v dorostu Dukly, která s Kopaninou soupeřila v přeboru. Hodně se o něm mluvilo. On byl velkou osobností tehdejšího týmu Kopaniny, ale v podstatě celého přeboru.

Od jeho konce v A-týmu se nenašel žádný klasický střelec. Troufáš si na tuhle pozici?
Samozřejmě bych byl moc rád, kdybych se stal kanonýrem Kopaniny, jako býval Strnadel. Dávat góly v každém zápase, to by byla paráda. Ale jak už jsem říkal, záleží to na celém mužstvu. Pokud pro mě, Salima Sdiriho, nebo kdo bude hrát, připraví šance, tak bychom se měli prosazovat.

Vypadá to, že ti nechybí klíčová věc pro útočníka, tedy sebevědomí. Co říkáš?
(Usmívá se) Snad ne.

Své šance zatím proměňuješ s lehkostí, v prvním zápase za Kopaninu sis dokonce troufnul v Ondrášovka Cupu proti Litoli na rozhodující penaltu. Neměl jsi žádné nervy?
My jsme penalty zkoušeli před zápasem na tréninku. Kouč Mejdr měl pár kluků, které vyjmenoval hned, chyběl mu pátý. Chtěl, abych šel já, s čímž nemám problém. Na penaltu půjdu kdykoliv, to mi nevadí.

Ale v dalším zápase Ondrášovka Cupu jsi proti Chomutovu svůj pokus v rozstřelu neproměnil...
Bohužel jsem selhal, to je pravda. Ani bych neřekl, že jsem ten pokus nějak podcenil, asi je pro nás ta čtvrtá série penalt zakletá. V Litoli nedal čtvrtou penaltu Fanda Truhlář, proti Chomutovu zase já. Naštěstí mě ostatní kluci zastoupili.

Jak se ti zatím na Kopanině líbí?
Vztahy v kabině jsou skvělé, my nováčci jsme zapadli výborně. Těžíme z toho, že je nás tady hodně z Dukly. Od první chvíle, co jsem přišel, jsem se tady i díky tomu cítil jako doma. Třetinu kluků jsem už znal, o to to bylo jednodušší. A pak se mi líbila ještě jedna věc.

Jaká?
Jednání s panem Cigánkem bylo od začátku na velké úrovni, i to mě přivábilo na Kopaninu. Je tady pro hráče vytvořené krásné prostředí, i když je pravda, že jsme na Kopanině byli jen dvakrát, protože jsme v létě trénovali v Dobrovízi, takže pořádný kontakt s hřištěm ještě neproběhnul.

Mluvil jsi o tom, že je na Kopanině velká skupina bývalých hráčů Dukly. Byl i tohle jeden z motivů, proč jsi přijal nabídku?
Těch motivů bylo víc, ale je pravda, že i tohle byl jeden z důvodů. Z mého ročníku dorostu sem šli ještě Pepa Huňáček a Pepa Vladyka, hraje tady Bíza (Günter Bittengel), což je můj soused z Libčic nad Vltavou. Jezdíme spolu na tréninky, takže i tohle mě lákalo.

Přemlouval tě Günter Bittengel hodně?
Vůbec. Když se ozvala Kopanina, zeptal jsem se jen na jeho názor. I když jsem ho v podstatě znal už dřív. Byli jsme spolu v kontaktu a on byl celý předchozí půlrok spokojený, řekl bych spíš nadšený. Takže mě ani přemlouvat nemusel.

Poslední půlrok jsi strávil v Libčicích, které hrají druhou třídu. Proč?
Jsem místní odchovanec, posledních šest let jsem pak strávil v Dukle, kde jsem v minulé sezoně odehrál podzim za divizní juniorku. Jenže jsem měl problémy se zraněním.

S čím přesně?
Během posledních dvou let jsem měl třikrát únavovou zlomeninu zánártní kůstky, mám za sebou dvě operace. K fotbalu a běhání jsem se vracel v průběhu března, tedy dva týdny před začátkem sezony. V Dukle bych se moc nerozehrál, tam bych měl kondiční přípravu a chodil se dívat na béčko. Domluvil jsem se tedy v Libčicích, že bych do toho vplul rovnou bez přípravy s tím, že bych se rozehrál, a pak se třeba vrátil do Dukly.

Kolik jsi dal na jaře za Libčice gólů?
Ani nevím. Ze začátku jsem měl nějaké problémy se zády, byl jsem celý ochablý, takže jsem hrál spíš v chůzi, navíc v záloze. Ale odhaduji, že jsem dal asi deset gólů. V Libčicích mi moc pomohli, když se pak ale ozvala Kopanina, neváhal jsem. Byla to šance jít zase výš.

Proč ses nevrátil do Dukly?
K tomu bych se nechtěl vracet a řešit to. Prostě jsem na Kopanině.

V Dukle máš jeden druholigový start. Jak na něj vzpomínáš?
Byl to poslední zápas předloňské sezony, nastoupil jsem na 15 minut proti béčku Sparty, střídal jsem Michala Kolomazníka. Byl to pro mě velký zážitek, v tomhle zápase se loučil Jirka Novotný. Načichnul jsem k atmosféře profesionálního fotbalu, velká zkušenost je jen být s klukama v kabině. Je to úplně něco jiného.

A hodláš na svůj druholigový start v budoucnosti navázat?
To je těžká otázka. Dřív mi prorokovali, že mám na to, abych se fotbalem živil. V tomhle směru mi možná to zmiňované sebevědomí chybí (usmívá se). Bylo by pěkné, kdybych se mohl živit tím, co mě baví. Ale to záleží na tom, jak se mi bude dařit. Abych pravdu řekl, doktor mi nedoporučil, abych hrál fotbal profesionálně. Tu zlomeninu jsem měl třikrát za dva roky, byly tam šrouby, titanové destičky, docela složité zákroky. A to zranění může přijít znovu, proto mi doktor nedoporučil, abych měl třeba dva tréninky denně, čemuž se v profesionálním fotbale nevyhnete. Ale kdyby to přišlo znovu, já bych se tomu nebránil. Fotbal miluju, jsem blázen, hraju ho celý život. Kdyby se něco výš naskytlo, zkusil bych to rád. Ale nejdřív musím dávat góly na Kopanině. Co bude dál, to se uvidí.

Ptám se proto, že už jsi na Dukle byl profesionálem. Jaké to bylo?
Ano, měl jsem smlouvu. Byla to velice příjemná brigáda. Ale neměl jsem žádná privilegia, spíš jsme to nemohli ventilovat, protože nás z dorostu se smlouvou nebylo moc. Věci na trénink jsme ale fasovali stejné, stejně jsme i trénovali, makat jsme museli všichni. Když se naopak nedařilo, byli jsme my se smlouvou první na ráně: že musíme hrát líp než ostatní, protože máme smlouvu.

Teď už smlouvu nemáš?
Zrušila se kvůli mému působení v Libčicích. Měl jsem pak podepsanou novou smlouvu s Duklou od 1. července, ale protože jsem nakonec šel na Kopaninu, na svazu se nezaregistrovala, takže jsem momentálně bez smlouvy.

A co děláš?
Jsem student ČZU na Suchdole.

Vnímáš to tak, že nebýt zranění, mohl jsi dnes místo divize hrát druhou ligu v Dukle?
Dukla má v útoku velkou konkurenci a navíc: pro fotbalistu jsou nejdůležitější dva roky – poslední v dorostu a první mezi muži. Za tu dobu jsem v podstatě nic neodehrál. Kvůli zranění jsem tyhle roky promarnil.

Jaké máš na Kopanině plány?
Největším cílem je, abych vydržel hrát, aniž bych si zase zlomil tu svojí nožičku. Zatím se to daří.

První mistrovský zápas proti Čelákovicím se blíží. Cítíš v kabině napětí?
Řekl bych, že pro nás sezona začala o minulém víkendu pohárem s Chomutovem. Pro kluky to bylo prestižní, protože Chomutov postoupil z divizní skupiny B do třetí ligy. Všichni se proti takovému soupeři chtěli vytáhnout, navíc týden před mistrákem, kdy se hraje o fleky. Samozřejmě mistrák je ještě trochu něco jiného než pohár, ale nervozitu necítím. Spíš takovou bojovnou náladu. Všechny nás moc potěšil ten postup v poháru, kde nás teď čeká Ústí nad Labem.

Tedy ligový soupeř. Je to až za tři týdny, přesto se už asi se na tenhle zápas všichni těšíte, ne?
Samozřejmě. Budeme hrát doma proti ligovému týmu, to je přeci paráda. Pro mě to bude první zápas proti ligovému mužstvu, už se moc těším na to srovnání.

Předpokládám, že máte se spoluhráči dobře nastudovaného pavouka soutěže, takže víte, kdo by vás mohl potkat dál.
Je tam Slavie, to ví každý.

Máte na to, abyste přešli přes Ústí a vyzvali Slavii?
Podle mě bude mít Ústí starosti se záchranou ligy a u nás by mohlo šetřit největší opory. Když nepřijede v kompletním složení, tak bychom při dobrém výkonu a troše štěstí nemuseli udělat ostudu. My v tomhle zápase nemáme co ztratit, nejsme favorit. Půjdeme si zahrát a necháme na hřišti všechno. Oni nás můžou podcenit, my jen překvapit. Já bych to předem nevzdával.

Teď už se ale koncentrujete na Čelákovice. Už se o nich hodně bavíte?
V souvislosti s Čelákovicemi se hodně řešil hlavně příchod Lokvence. Dukla ale proti nim hrála přátelák, takže nějaké zprávy o jejich hře mám.

Čelákovice mají Vratislava Lokvence, Kopanina zase Martina Haška a Pavla Mareše. Jak jsou tihle hráči pro tým důležití?
Martina Haška jsem na tréninku ještě nepotkal, ale těším se, až někdy přijde. Takhle zkušený hráč hrozně pomůže. Znám to z Dukly. Po dovolené už začal trénovat Pavel Mareš a ten pořád mluví, diriguje, to je velká pomoc. Má něco za sebou, pro kabinu jsou takoví hráči správnými osobnostmi, kteří směřují mladé hráče. To samé platí bezpochyby o kapitánovi Honzovi Charvátovi, který toho za sebou má taky hodně.

Na co podle tebe může Kopanina v divizi mít?
Co jsem slyšel od lidí, kteří se na úrovni divize pohybují, je B skupina těžší než áčko, které jsem hrál s Duklou. Já přicházím z druhé třídy, zvykám si zpátky na rychlost. Zatím hraji na dva nebo tři doteky, což je hrozně pomalé. Tempo se mi tady zdá trochu větší, než jsem byl zvyklý z juniorky Dukly, takže tahle skupina bude možná ještě větší jízda. Kádr z minulé sezony tak nějak zůstal pohromadě, odešli jen tři kluci, přišli naopak noví. Střed tabulky bychom mohli hrát v pohodě. Kopanina si v minulé sezoně zajistila záchranu až chvíli před koncem. Tomu bychom se mohli v téhle sezoně úplně vyhnout.