Ty jsi ale trochu vyčníval díky dvěma gólům. To u obránce není až tak obvyklé. Byl to tvůj nejlepší zápas v divizi?
Předně bych chtěl říct, že jsme do toho zápasu šli s tím, že prostě musíme vyhrát, abychom nebyli namočení do bezprostředního boje o záchranu. Jsme opravdu šťastní, že se nám to povedlo. Co se týče mě, řekl bych, že už jsem odehrál i lepší zápasy. Třeba utkání s Teplicemi B mi výkonem asi vyšlo lépe. Možná by se tam našla i některá utkání dřív.

Po každém z vašich gólů v Rakovníku jste se hodně radovali, byla na vás znát obrovská úleva. Je to ten pocit, který po zápase převládal?
Určitě to byla úleva. Rakovník nastoupil s tím, že nemá co ztratit. Už jasně padá do přeboru, mohl hrát bez nervů. Je pravda, že nás chvílemi přehrával. Bylo docela vedro a my jsme úplně nechytli začátek zápasu. Naštěstí se nám podařilo dát rychlý gól, který nám hodně pomohl. Pak už jsme mohli hrát to, co jsme potřebovali. Na to, že je Rakovník beznadějně poslední, předvedl opravdu dobrý výkon.

Kvůli postavení v tabulce se od vás čekaly tři body. Pro vás ale byla situace ztížená tím, že tým nebyl po třech porážkách v řadě v ideálním rozpoložení, souhlasíš?
Naprosto. Po těch porážkách to na nás trochu sedlo. Všichni jsme věděli, že v Rakovníku musíme naplno bodovat. Určitě to mělo vliv na psychiku. Dostali jsme se ale do vedení 2:0, pak to z nás trochu spadlo. Začátek byl tou povinností vyhrát svázaný a nervózní. Ale na všech bylo vidět, že se na tenhle zápas pekelně soustředí, hodně výrazně jsme se mohli přiblížit definitivě záchrany, což se podařilo.

V Rakovníku ses narodil. Bral jsi proto tenhle zápas prestižněji, než ostatní?
Všechny zápasy proti Rakovníku vnímám odjakživa prestižněji. Znám tam nějaké lidi, mám tam kamarády a souseda z ulice. I proto mě těší, že se nám ten zápas takhle vydařil.

Ty ses díky svým dvěma gólům přiblížil k nejlepšímu střelci týmu, kterým je Pavel Sedláček. On má pět gólů, ty jsi teď na čtyřech. Láká tě možnost, stát se nejlepším kanonýrem týmu?
Ve středu jsme se o tom, kdo má kolik gólů, bavili na tréninku. Nemáme žádného klasického střelce, na góly se skládá celý tým. Já jsem teď s dalšími kluky na druhém místě, je jasné, že se kvůli tomu hecujeme, ale osobní zájmy jdou stranou. Potřebujeme ještě aspoň jednou vyhrát k definitivě záchrany. Pořád to není na sto procent. Když urveme výhru hned teď proti Jirnům, pak se můžeme bavit o nejlepším střelci.

To znamená, že se proti Jirnům podřídíš týmovým zájmům? A v případě úspěchu se v posledních dvou zápasech budeš častěji vydávat na hrot?
No, už mi nezbývá moc sil, abych lítal nahoru a dolů. Kdyby se to ale takhle povedlo, bylo by to super. Pak bych se mohl v závěrečných dvou kolech ujmout nějaké zajímavé standardky. Jsem kapitán, takže bych využil situaci, kdy mám na ruce pásku, domluvili bychom se s klukama, kdo to bude kopat a byl bych to já (směje se).

V Rakovníku ses nejdřív prosadil po rohovém kopu. Vypadalo to všelijak, jakou částí těla jsi míč dopravil do sítě?
Šel jsem do míče hlavou, ale v pádu mi sjel od hlavy na stehno a od něj to šlo do brány. Bylo v tom i kus štěstí.

Za stavu 3:1 ses pak odhodlal na penaltu. To není disciplína, v níž by Kopanina zrovna vynikala. Měl jsi hned jasno, že vezmeš odpovědnost na sebe?
Když tu penaltu rozhodčí písknul, tak jsem si v duchu ulevil, že je to super, že z penalty výhru pojistíme. Já na ní ale určený nebyl, kopat chodí Pavel Sedláček, jenže ten už nebyl na hřišti. V první chvíli jsem si to neuvědomil, pak ale přišel pokyn z lavičky, abych si míč vzal a šel kopat. Nebál jsem se toho a šel.

Když jste ale měli výhodu pokutového kopu v domácím zápase proti Teplicím B za stavu 2:2 pět minut před koncem, tak jsi na penaltu nešel. Proč?
Tam jsem si to mohl a měl vzít. Nikomu se moc nechtělo, takže jsem neměl spekulovat. Měl jsem míč v ruce a nesl jsem ho směrem k penaltě. Při zápase nemůžeš dát soupeři šanci, aby viděl, že máš z penalty obavy. Nesl jsem prostě míč a čekal, jestli si ho někdo vezme, nebo ne. V tu chvíli ke mně přišel Robert Nedvěd. Já se ho ptal, jestli chce jít. On mi řekl, že chce. Kdyby si neřekl, donesl bych míč až k penaltě a šel bych kopat. Měl jsem to udělat, třeba bych dal gól, třeba ale taky ne. Po zápase se to lehce říká. Méďovi ale ten zápas vyšel, byl nahoře, hrál výborně, takže se na tu penaltu cítil oprávněně. To, že jí nedal, je druhá věc. Mohlo se to stát každému. I mně. Ještě dva dny po zápase jsem to intenzivně vnímal – měl jsem prostě na tu penaltu jít, vzít to na sebe. Nejde o to, že jí Méďa nedal, prostě bych v takové chvíli měl mít jako kapitán větší odpovědnost.

Trenér Mejdr říkal, že po té penaltě na vás trochu padla deka. Co ty na to?
Zápas s Teplicemi jsme skvěle odbojovali, dotáhli jsme dvougólový náskok soupeře a měli jsme na výhru. Bylo to ke koukání, podle mě se nám toho proti Teplicím moc vytknout nedalo. Propadli jsme až na Admiře, na plné čáře. Z toho jsme se pak těžko dostávali. Následně jsme jeli do Brozan, kde to není jednoduché. Po dvou porážkách nás čekal Litvínov, který jsme chtěli za každou cenu porazit. Jenže se nám tenhle zápas vůbec nevydařil, bylo to špatné, nikdo pořádně nezabojoval... Asi jsme si nezasloužili vyhrát. Litvínov šel výhře víc naproti.

Mluvil jsi o tom, že vám jedna výhra dá definitivu záchrany. Jak těžké to bude v sobotu proti suverénním Jirnům?
Jirny jsou jasně první, ale my si jdeme pro vítězství. Hrajeme doma a tady jsme nepříjemní. Budeme hrát na tři body, i když víme, že to bude těžký zápas. Už jsme blízko záchraně, to nás motivuje, chceme mít v závěru klid, aby nebyla už ani teoretická šance, že bychom se do toho mohli namočit. Jsem zvědavý, jak k tomu Jirny přistoupí. První místo už mají jisté, ale slyšel jsem, že do zápasů šlapou za každou cenu, i když jim už nikdo první místo nevezme.

Trenér Mejdr také mluvil o tom, že jste si v kabině dali jako cíl získat šesté místo. Na tuhle pozici teď ztrácíte tři body. Je šesté místo pořád reálné?
Máme dost těžký závěr. Teď doma Jirny, pak venku Děčín a doma Kladno B. Oba celky jsou těsně za námi, žádný z nás ještě nemá jistotu. Ale šesté místo je pořád hratelné, bylo by to pro nás po menších útrapách, kterými jsme si prošli, velice solidní umístění. Byli jsme teď pět zápasů bez výhry. Proti Rakovníku jsme se zvedli, i na tréninku to vypadá dobře. Pokusíme se ještě to šesté místo urvat.

Jak vůbec ty osobně zvládáš závěr sezony fyzicky? V zimě jsi měl kvůli zdravotním problémům dlouhou pauzu.
Vynechal jsem dva měsíce, to je pravda. Nechtěl jsem se pak na začátku jara cpát do zápasů, dokud nebudu stoprocentně připravený. Byli jsme domluvení s trenérem, že si řeknu, až se budu cítit. Vyšlo to na Chomutov. Trénoval jsem poctivě třikrát týdně, forma mi gradovala s Teplicemi, jak už jsem říkal. Teď už zase cítím únavu, ta zima prostě chybí. Ale do konce jsou už jen tři zápasy, to se dá vydržet. Mladí kluci mají v tomhle výhodu, stačí jim třeba týden a dostanou se zpátky do formy – mně bude v létě 32 let, roky nezastavíš, vypořádával jsem se s tou pauzou delší dobu, snad se mi to ale povedlo.

Každý půlrok se mluví o tom, jestli budeš na Kopanině pokračovat i nadále. Už víš, co se bude dít v tomto směru v létě?
Ještě nás čekají jednání, ale na konec ještě nepomýšlím. Uvidíme, jaký tady bude tým, co se bude dít. Jestli ale budu zdravý, tak bych rád v divizi pokračoval. Nedokážu si představit, že bych z fotbalu ze dne na den vypadnul, to by se mnou měla manželka Míša doma hodně těžké (směje se).

Takže máš pořád chuť?
Mám. I když se někdy při zápasech dějí věci, které těžko vydýchávám, fotbal mě pořád baví. Mladí jsou na tom sice mnohem lépe fyzicky, ale já si zase můžu pomoct zkušenostmi.

Vím, že sezona ještě neskončila, ale přesto: jak hodnotíš účinkování Kopaniny v divizi?
Myslím, že s tímhle týmem bychom mohli myslet i na lepší postavení, než je to současné. Tým je dobře poskládaný. Přál bych si, abychom zůstali pohromadě i pro příští sezonu. Určitě bychom šli ještě nahoru. Nevím, jak na nás nahlíželi soupeři, ale myslím, že kolikrát museli být hodně překvapení, jak nepříjemný a bojovný fotbal umíme hrát. Dva zápasy nám vyloženě nevyšly, to bylo v Teplicích a na Admiře, jinak jsme rozhodně jako nováček ostudu neudělali. Musím ale říct, že je obrovský rozdíl mezi přeborem a divizí. Ani se mi tomu nechtělo věřit. Uvidíme, kdo letos postoupí z přeboru, ale bez výrazného posílení bude mít ten tým problémy. My jsme posílili dobře, posily byly hodně znát. Kdybychom šli do divize s mančaftem, který divizi vykopal, asi bychom teď byli na jiných příčkách, to si musíme přiznat.