Už jsi zapsaný mezi střelci. Je to pro tebe úleva, nebo tohle moc neprožíváš?
Já nejsem na hřišti od toho, abych střílel góly, musím jim hlavně zabraňovat. Hrát vzadu na nulu, to je základ. Ale před tím zápasem s Chodovem jsme se bavili o tom, že už bychom měli dát gól ze standardky. V pátek na tréninku jsme je zkoušeli a po pár minutách v zápase to vyšlo. Zaplaťpánbůh.

Souhlasíš s tím, že mají hráči Kopaniny velké předpoklady proto, aby se při standardních situacích prosazovali? V týmu je hodně kvalitních hlavičkářů.
Je to tak, jsou tady kluci, kteří mají výborné náběhy, výskoky, zkušenosti. Měla by to být naše velká zbraň.

Počítáš se sám mezi tyhle výborné hlavičkáře, o kterých mluvíš?
(Chvíli přemýšlí) Snad jo.

Takže je hra hlavou tvá fotbalová přednost?
Je, ale asi jediná (směje se). I když ten gól Chodovu jsem dal nohou, míč se ke mně šťastně odrazil. Kéž by to tak šlo dál. V Brodě mi gól neuznali. Nevím, nevím, byl to hodně sporný ofsajd. Do zakončení se poslední dobou dostávám, ale chtělo by to ještě větší produktivitu.

Máš hodně rád útočné standardky? Už v přeboru ses často prosazoval.
Jasně, útočné standardky si užívám. Místo, abych já pořád někoho hlídal, musí v takových situacích někdo hlídat mě, vymýšlet, jak mě ubrání, což je lepší. Rozhodně jsou útočné standardky příjemnější než ty obranné.

Z jedné jste dali gól Českému Brodu, odkud jste přivezli bod za remízu 2:2. Jaký to byl zápas?
Škoda, že jsme nedali první gól, pak by se celý zápas vyvíjel jinak. Ale jsme rádi i za ten bod. Ve druhém poločase jsme předvedli, že to nezabalíme, ani když prohráváme 0:2. Jezdili jsme, dali jsme do toho všechno a vydřeli cenný výsledek. Ale ještě důležitější než ten bod pro nás je výkon. Šli jsme do toho, nepoložili jsme se za nepříznivého stavu. Bylo to hodně vybojované.

Jak celkově hodnotíš dosavadní průběh jara?
Zatím můžeme být spokojení. Jasně, vždycky to může být lepší, ale děláme body doma, vozíme je i ze hřišť soupeřů, zatím je to dobré. Jediný zápas, který se nám nepovedl, byl v Čelákovicích. Tam to bylo z naší strany špatné, jinak předvádíme dobré výkony.

Ty vás zatím vynesly na sedmou pozici v tabulce. Odpovídá to síle kádru?
Myslím, že by to šlo určitě ještě o nějaký ten stupínek výš. Ještě bychom se mohli posunout. Patříme výš, tedy doufám. Páté místo by bylo hezčí.

Vždycky jsi patřil k tvářím Dukly. Jak se stane, že se najednou ocitneš v týmu velkého rivala?
Na Dukle probíhala reorganizace, začalo se sázet na mladé. Já jsem měl sice v béčku zůstat, ale už jsem nestíhal při práci dvoufázové tréninky, takže jsem musel odejít. Byl jsem půl roku v Kunicích, ale tam jsem si moc nezahrál. Přes pana Blažka z Dukly jsem se dostal na Kopaninu. On ji zná velmi dobře. Řekl mi, že se na Kopanině určitě domluvím. Pak mi volal trenér Mejdr, ale já mu nezvedal telefon. Nevěděl jsem, co je to za číslo, tak jsem to nebral.

Nebereš neznámá čísla?
Jak kdy, podle nálady.

Takže jsi neměl náladu málem tak přišel o angažmá?
(Směje se) Přesně tak. Pak mi volal pan Blažek a vynadal mi, že neberu trenérovi Mejdrovi telefon, tak jsem se mu ozval zpátky a jsem tady. Zatím jsem moc spokojený. Kopanina je příjemný klub, takový domácí, jsou tady vynikající vztahy, to mě hodně lákalo.

Ale mezi Duklou a Kopaninou byly ještě Kunice, druhý tým divize A. Tam ses dostal jak?
Já v Kunicích až do středy dělal v jednom skladu, měl jsem to blízko z práce. Šel jsem se tam zeptat a po přípravě jsme se domluvili. Jenže mi to moc nešlo, neměl jsem formu, celkově mi ten půlrok nějak nesednul. I proto jsem byl moc rád, že jsem dostal šanci na Kopanině.

Lákal tě na Kopaninu i fakt, že je tady hodně tvých spoluhráčů z Dukly?
Určitě! A nejen oni. Znám i kluky, proti kterým jsem hrával. Vždycky to byly super zápasy, vyhecované, ale pak jsme si podali ruce a nebyl problém. Moc mě tady fotbal baví.

Ale mohl jsi být i profesionál ne? V Dukle jsi byl na přípravě s A-týmem.
To je pravda, ale ostrý mistrák jsem za áčko neodehrál. Nastoupil jsem jen v Tipsport lize proti Viktorce Žižkov.

Nemrzí tě, že sis nevybojoval smlouvu?
Já nevím, to je těžké, hodně moc složité. To je na dlouho.

Kde byla chyba?
Určitě ve mně... Nesedlo mi to, bylo to těžké. Z našeho týmu se tam chytili jen dva kluci, Berger s Malým. Já jsem stoper a v tu dobu tam hráli Vorel s Novotným. Já studoval FTVS, nějak extra jsem to neprožíval.

A teď si na to občas vzpomeneš? Nelituješ promarněné šance hrát fotbal jako profesionál?
Šance byla, ale jestli jsem na to měl, to musí posoudit jiní. Já to nechci hodnotit. Už se tím nezabývám, jsem starší, musím pracovat a vydělávat si na živobytí jinak. K tomu se chci bavit fotbalem, což se mi teď daří.

Když jsi mluvil o konkurenci na postu stopera v Dukle, musím se zeptat na očekávání, když jsi přicházel na Kopaninu. Tenkrát to vypadalo, že by na těchto postech měli nastupovat Honza Charvát s Pavlem Marešem. Nezalekl ses toho?
Jasně, že jsem se bál, jestli si vybojuju základní sestavu. Ale o místo se bojím pořád, zatím moc nezářím. Mám velké rezervy a rozhodně ne jistý flek. Měl bych přidat, ve všem. Ještě to není ono, umím hrát jinak. Doufám, že to ještě předvedu.

I kvůli tátovi? On je velký fanoušek, viď? Navíc dělá na Dukle. Co říkal na tvůj přesun?
Táta dělá na Dukle hlavního pořadatele, ale nechal to na mě, ať si vyberu. Teď fandí Kopanině, je to velký příznivec fotbalu. Jezdí s námi i na zápasy ven. Sleduje mě hodně pozorně.

Stejně tak tě sledoval, když jsi dřív hrával proti Kopanině. Jaké to byly zápasy?
Vždycky jsem se na ně těšil. Byl to jeden z nejlepších soupeřů, ne-li nejlepší. Bojovali jsme o prvního fleka, o postup, ale nám to nikdy nevyšlo. Vždycky jsme skončili druzí. Ať už za Kopaninou, Meteorem nebo Horními Měcholupy. S Kopaninou to byly výborné zápasy, moc dobře si je pamatuji.

Kvůli čemu?
Protože jsem vždycky hrával na Bohouše Strnadela, on byl moje noční můra. Já na něj hrál osobku a on nám pokaždé dal nějaký gól, to bylo opravdu výborné (směje se).

Takže jsi rád, že už ho nepotkáváš jako soupeře?
Teď ho mám zase na tréninku. Zrovna ve středu nám dal gól, když jsem ho hlídal. Zase se to všechno vrací, nic se nemění (směje se).

Nakouknul jsi do druholigového týmu, teď hraješ divizi. Máš ve fotbale ještě vyšší ambice?
To asi ne. Všechno se odráží od financí a fotbalem si nevydělám. Musím pracovat, pak není tolik času na trénování. Ale měl jsem i nabídku z třetiligového Motorletu, jenže mi připadalo lepší hrát nahoře v divizi, než o sestup ve třetí lize. Jít výš, to by bylo krásné, ale nezdá se mi to moc reálné.

Takže svou budoucnost vidíš jak?
Mám tady hostování do konce sezony, dál se uvidí. Já tak daleko nevidím. Jestli o mě bude zájem, rád zůstanu. Sice to mám na Kopaninu dost daleko, protože bydlím v Rozkoši, což je až u Průhonic, ale jsem zvyklý na dojíždění. Dojížděl jsem celý život, z Jižního Města až na Duklu. Měl jsem to tak odmalička, jen jsem teď vyměnil metro za auto. Dá se to zvládnout za 45 minut, což je v pohodě.

Teď vás čekají Teplice B. Sleduješ nějak víc soupeře, s kterými budete hrát?
Já sleduju hlavně webové stránky Kopaniny, které jsou výborné. Jinak tak nějak normálně. Že bych se koukal a pídil, s kým Teplice přijedou, to asi ne. Ono je to ošidné, když přijde šest lidí z áčka, může to pro nás vypadat špatně, ale pak hrají třeba hůř než kmenoví kluci z béčka. Necháme se překvapit, koho proti nám postaví. Trenér bude mít přehled, v pátek na tréninku nám všechno řekne a my se na zápas dobře připravíme.

Na podzim Teplice B doma vyhrály 6:1. Vím, že jsi u toho nebyl, ale padla už nějaká zmínka o odvetě v kabině?
Viděl jsem jenom sestřihy, byl to pěkný příděl. Ale zatím nic nepadlo. Já doufám, že jim ten podzim teď vrátíme. Musíme bojovat. Na jaře se nám daří, chceme to potvrdit. Určitě budeme hrát na tři body. Jsme doma, takže o ničem jiném se bavit nemůžeme, i když jsou Teplice v tabulce nad námi.