Pamatuješ si, kdy jsi naposledy dal dva góly v zápase?
Abych se přiznal, tak ne. Nějaký pátek už to bude. Nejspíš to bylo ještě v dresu Dukly. Tam jsem dával dva góly za zápas docela často. Ale na konkrétní zápasy si už nevzpomínám. V Mostě to bylo hezké připomenutí.

V Dukle to byly trefy v přeboru. Skóroval jsi někdy dvakrát ve vyšší soutěži? Hrál jsi i druhou ligu.
Ve vyšších soutěžích jsem asi dával jen po gólech, takže to byla moje dvougólová premiéra výš než v přeboru (usmívá se).

A přikládáš tomu tedy nějaký zvláštní význam?
Jsem hlavně opravdu rád, že jsem mohl mančaftu trochu pomoct. Ale jinak bych to nijak extra nepřeceňoval. Ano, byl to dobrý zápas, vyšel, ale nedělal bych z toho žádný velký příběh.

Řekl sis po zápase sám pro sebe: konečně? Přeci jen se od tebe na Kopanině čekaly góly, jenže tě zranění dlouho nepouštělo na hřiště.
Něco podobného určitě proběhlo. V Mostě to byl první zápas, se kterým jsem byl ze své strany spokojený na maximum. Pomohl jsem týmu k bodům a to je pro mě po tom zápase se Sokolovem B důležité.

Jak to myslíš?
Byla tam jasná šance, v níž jsme se s Honzou Horákem nedohodli.

Čí to byla chyba, že míč neskončil v síti?
Jednoznačně moje, beru to na sebe. Hory to udělal výborně, obešel gólmana, ale klička byla delší. Míč šel proti mně, já byl k němu čelem, kdybych do toho šel důrazně a tvrdě, střílel jsem do prázdné brány a byl by to jasný gól. To mě moc mrzelo. Takhle jsem se tam Horymu připletl a nevystřelil ani jeden z nás. Vím, že jsem mohl dát gól.

Co bylo špatně? Měl sis křiknout?
Určitě tam byl problém v komunikaci. Hory udělal perfektní akci, já tam číhal, počítal jsem s tím, že by mohl brankář ke mně míč vyrazit, chtěl jsem být připravený a motat se kolem. Pak se míč přede mnou objevil, ale stejně tak Hory. Blesklo mi hlavou, že mu to nechám, on to zase nechával mně. Kdybych byl důraznější, prostě jsem musel dávat gól. I z tohoto pohledu mě těší, že to v Mostě takhle vyšlo. Snad ne naposledy.

Kdy jsi cítil, že by to mohl být tvůj zápas?
Do všech zápasů jdu s tím, že chci dát gól, že chci, aby to byl můj zápas. To by měl mít útočník v sobě. Kdybych šel hrát s tím, že se neprosadím, tak je něco špatně. Už v první půli jsem se cítil výborně. Hráli jsme jako tým opravdu dobře, věřil jsem, že to přijde.

Jak moc ti zvedlo náladu, že se hrálo na přírodní trávě?
Musím říct, že mi dost vyhovují větší hřiště, kde mám jako útočník víc prostoru. Obecně mám radši přírodní trávu, i kvůli kolenu. Celkově je to takové veselejší, lepší. Na umělkách je to spíš takové šolíchání balónu, boj. Na velkém hřišti je jiný pohyb i hra, která mi vyhovuje. Byli jsme připravení na to, že se může hrát na umělé trávě. Měli jsme s sebou všechny kopačky. Je jen dobře, že se hrálo na hlavní stadionu, nám to pomohlo.

Pojďme k tobě: Trenér Mejdr po zápase říkal, že zápas v Mostě byl pro tebe odměnou za tu poctivou dřinu, kterou jsi kvůli návratu na hřiště absolvoval. Souhlasíš s tím?
Odměna? Tak trochu. Po zranění jsem chtěl hrozně zpátky na hřiště. Fotbal mám rád, proto jsem hodně posiloval, jezdil na kole, zpevňoval stehenní svaly, které drží koleno, dělal speciální posilovací cviky na koleno. Na umělkách mě ještě trochu pobolívalo, na přírodní trávě jsem se do toho mohl opřít naplno. Góly potěší, ale já bych to nějak extra nepřeháněl, zůstal bych na zemi.

Byla to pro tebe velká dřina, zase se vrátit zpátky?
Těch zranění jsem měl v kariéře opravdu hodně a všichni doktoři mi říkali, že je tělo logicky oslabené, proto je nutné všechny svaly pořádně naposilovat a dostat se do kondice. Bez toho by to nešlo. Přistoupil jsem k tomu poctivě, čapnul to za pačesy, chodil do posilovny, polária, dělal všechno možné. Nebral jsem to ale jako trest, nebo nějak negativně. Chtěl jsem kopat dál a tomuhle se prostě nešlo vyhnout.
´
Ale navíc jsi trénoval normálně s týmem, ne?
Ano, absolvoval jsem všechno s mančaftem, občas jsem jen některé kontaktní věci vynechával. A po tréninku jsem si ještě přidával, chodil navíc do posilovny, dělal rehabilitaci na speciálních balančních plochách. Teď to drží, už se nebojím zajet naplno.

Kolik jsi za zimu najezdil kilometrů na rotopedu?
Tak to vážně nevím, ale bylo toho opravdu dost. Neřeknu to v kilometrech, spíš v hodinách. A těch bylo za zimu určitě padesát.

V zimě jsi teda byl víc cyklista než fotbalista. Moc zápasů jsi neodehrál...
Hrál jsem většinou jenom poločasy, někdy jsem trenéra poprosil o volno, když mě noha pobolívala. Trochu jsem se šetřil, měl jsem respekt, nechtěl jsem do toho jít natvrdo. Mělo to svůj efekt. Teď se přechází na přírodní trávu a je to o level lepší.

To se v Mostě potvrdilo. Jak bys okomentoval své dva góly?
Při tom prvním Hory perfektně vybojoval míč, prostrčil mi parádní přihrávku mezi beky a já šel ze strany sám na gólmana.

S kterým sis pohrál...
(Usmívá se) No, pohrál... Naznačil jsem mu střelu na zadní tyč a udělal mu kličku do protipohybu, na kterou nestačil zareagovat. Pak jsem to dával do prázdné branky. No a druhý gól, to byla zase skvělá práce Horyho. Obešel tři frajery i brankáře, který ho fauloval. Na penaltu jsem byl určený já s Míšou Záhorcem. Já si věřil, pár minut předtím jsem dal gól, tak jsem si vzal míč.

Dá se říct, že automaticky?
Pořadí mezi námi určené nebylo, podívali jsme se s Míšou na sebe a já mu řekl, že se cítím. Vzal jsem si míč, položil ho a kopnul. Nedělal jsem z toho žádnou vědu. Z penalty mám samozřejmě i já přirozený respekt, nikdo na světě není taková hvězda, aby si byl pokaždé stoprocentně jistý, že promění. Ale já si věřil. Nebyl důvod, abych to cítil jinak.

Napadlo tě po zápase v Mostě, že to bylo na podzim utkání právě s tímto soupeřem, po kterém jsi skončil a pak naskočil až v závěru?
Tenkrát jsem skončil proti Mostu po dvaceti minutách, teď už mám za sebou celé dva zápasy, tak věřím, že to bude dobré (usmívá se).

Trenér tě v obou zápasech chválil. To musí hodně zvýšit sebevědomí, ne?
O sobě bych nemluvil. Celkově je v mančaftu bezvadná atmosféra, hrajeme výborně dozadu, ještě jsme neinkasovali. Pak se hraje úplně jinak, než když musíte dotahovat náskok soupeře. Kluci to vzadu perfektně drží, v Mostě snad pustili soupeře jen k jedné střele ze třiceti metrů. Vybojují spoustu míčů a my pak vepředu chodíme do brejků, zatím to klape. A nesmí se zapomínat na Honzu Horáka, který hraje výborně. V Mostě jsem sice dal dva góly já, ale z velké části to byla jeho zásluha. Já si nehraju na žádnou hvězdu, jen jsem zúročil práci celého mužstva, od toho jsem na hřišti.

Na hvězdu si nehraješ, to je vidět, ale očekávání jsou od tebe velká.
Očekávání jsou, na tlak jsem zvyklý a beru to. Působil jsem ve druhé lize, měl bych něco ukázat. Nevnímám to ale nějak negativně. Na každého z nás je určitý tlak: na brankáře, aby neudělal chybu při rohu, na obránce, na záložníky... Všichni mají své úkoly, my útočníci máme střílet góly. Neberu to nějak dramaticky, budu se snažit. Teď jsme konečně my útočníci pomohli.

Na jaře Kopanina ve dvou zápasech udělala čtyři body. Co ty na to?
Jsem mile překvapený, jak jsme odstartovali. V přípravě to od nás nebylo výsledkově nejlepší, měli jsme nějaké výpadky, dost zraněných. Ale teď to, zaplaťpánbůh, funguje. Bohužel nemáme těch bodů šest, to by bylo o dost veselejší. Pokud ale budeme takhle hrát dál, bude to výborné.

Mluvil jsi o obraně, v níž začala hrát zimní posila Pavel Mareš. Jaký je jeho přínos pro tým?
Jeho přítomnost na hřišti hraje určitě velkou roli. Je to zkušený frajer, dokáže kluky vzadu ukočírovat. Ví, jak to má vypadat, umí hrát pozičně. Pro nás je to každopádně obrovská posila, určitě dostaneme méně gólů než na podzim.

Teď vás čeká Chomutov, který bojuje o postup. Jak se těšíš?
Vnímáme to tak, že přijede mužstvo, které se chce prát o postup do třetí ligy. My jsme v pohodě a nemusíme se bát hrát s kýmkoliv, to jsme si teď dokázali. Sokolov i Most měl v sestavě asi sedm hráčů z druhé ligy... Já se tedy nikoho nebojím. Nastoupíme sebevědomě a zamakáme. Hrajeme doma, chceme potěšit fanoušky. Myslím, že můžeme Chomutov pěkně potrápit.

Po Chomutovu vás čeká dohrávka v Čelákovicích a pak další zápas ve Vilémově. Bude to klíčový týden pro celou sezonu? V případě úspěchu můžete výrazně odskočit týmům ze spodní části tabulky.
Já to tak neberu. Do každého zápasu musíme jít s tím, že chceme vyhrát. Abych řekl pravdu: nesleduji, jestli je to klíčový týden nebo ne. Beru to tak, že je před námi týden, ve kterém je ve hře devět bodů. Nálada je bezvadná, necítím žádný stres z toho, že by se nám ten týden neměl povést. Do těch zápasů půjdeme s otevřeným hledím.