Poslední rozloučení s Petrem Kloubkem proběhne ve čtvrtek 5. listopadu 2009 v 15.15 v obřadní síni krematoria v Praze - Motole. Už o víkendu uctili jeho památku malí i velcí fotbalisté Nebušic a Přední Kopaniny, když nastoupili s černou páskou na rukávu a se vzpomínkovou minutou ticha před zahájením svých zápasů.

Pár slov k osobě Petra Kloubka věnuje předseda FC Přední Kopanina, Tomáš Cigánek:


Vážení,

v minulém týdnu nás tragicky opustil náš kamarád Petr Kloubek. Šílená představa, že mladý muž plný energie s dvěma zdravými mladými kluky odejde z tohoto světa, je bohužel skutečností. Snažil jsem se sebevíc probudit z tohoto špatného snu, než jsem si skutečně musel přiznat, že sen to není-a bolí to moc!

Petra jsem znal většinu svého života jako nebušického občana, žádný bližší vztah jsme neměli, věděli jsme o sobě, když jsme se potkali, pozdravili jsme se nic víc. Z dálky jsem vnímal, že ho provází pověst rošťáka, občas se to neslo Nebušicemi, ale osobně jsem žádnou zkušenost neměl.

O to víc jsem byl mile překvapen, když se Petr zapojil do práce v rámci naší Fotbalové mládežnické akademie, která před dvěma lety zahájila svou činnost díky spolupráci mezi fotbalovými kluby Sokol Nebušice a FC Přední Kopanina.

Když jsme hledali trenéry a vedoucí, Petr nebyl v našem hledáčku. Musím přiznat, že jsem netušil, že bych s Petrem mohl někdy spolupracovat, neboť představa jeho osoby jako organizátora fotbalu mi byla neznámá a cizí. Nikdy jsem ho na fotbale neviděl, žádnou diskusi na toto téma s ním nevedl. Petr mě však záhy příjemně překvapil. Od začátku nastoupil jeho syn David, vedl si dobře, patřil mezi nejšikovnější. Postupně se začal objevovat i táta a stejně jako se mi to stalo už v mnoha případech jiných spolupracovníků, přirozenou cestou se zapojil a začal pomáhat. On však byl výjimka. Pustil se s neskutečnou vervou do práce a brzy se stal jedním z lídrů našeho projektu. Začal žít fotbalem, jako málokdo. Byl u všeho, při organizaci soustředění nebo zápasů, zaskočil jako trenér, odvezl děti na fotbal, řešil dresy, teplákové soupravy, reklamy na stadión, začal pomáhat vedle mládeže i fotbalu dospělých v Sokolu Nebušice, atd.

A teď tu není...Sakra to je taková škoda, říkám si už několik dnů! Mladej chlap, doma dva nádherný kluky! Navíc se z něj stal takovej ten správnej fotbalovej blázen a hlavně jsme k sobě měli každým týdnem blíž a blíž. Onehdá byl na Kopanině se podívat, když jsem hrál za béčko. Kopl jsem trestňák, nebyl nic moc, ale zaslechl jsem pochvalu z rohu hřiště. Byl tam Petr, ani jsem o něm předtím nevěděl. Ukázal mi palec nahoru, pochválil. A tohle on uměl. Podpořit všechny okolo tak, aby byli pozitivní a snažili se dosáhnout cíle. Sám měl cílů spousty. A jak jsem ho poznal, on byl přesně z těch lidí, který by je splnil. Bohužel všechno je jinak...

Chtěl jsem prostě říci, že mi Petr bude chybět. A jsem přesvědčen, že bude chybět i Vám všem. Čest jeho památce.

Tomáš Cigánek