Jak ti tenhle post vyhovuje?
Musím říct, že mě docela překvapilo, když mě trenér Mejdr začal stavět dozadu. Přicházel jsem na Kopaninu jako záložník, ale hraju stopera, zkusil jsem si už i levého beka, což pro mě byla na tomhle postu absolutní premiéra.

A jak se vzadu cítíš?
Rozdíl je v tom, že oproti záloze nemusím tak extrémně běhat. Ale v podstatě je mi jedno, kde hraju. Jsem univerzál.

To je pravda. Proti Admiře jsi nastoupil jako klasický stoper ve tříčlenné obraně. Jak ti sedlo tohle? Normálně hrajete čtyři v řadě.
Měl jsem za úkol sbírat míče, které prolétnou. Myslím, že to fungovalo velice dobře, nebyl tam problém. Admiru jsme do ničeho nepustili. Až na tu závěrečnou desetiminutovku.

Co se v ní s vámi stalo?
Nevím. V závěru už jsme hráli zase na čtyři obránce, možná tam z toho vzniknul chaos, když jsme předtím byli tři. V tomhle zápase ale bylo hlavní, že jsme neproměnili své šance, kterých jsme měli opravdu hodně.

To je pravda.
Bylo těžké kousnout takovou porážku. Zápas jsme měli pod kontrolou. Jenže ta poslední desetiminutovka prostě nevyšla. To bylo špatné. Byli jsme z toho hodně smutní. V kabině po zápase nikdo nemluvil. Každý přemýšlel o tom, co bylo špatně. Opravdu jsem věřil, že vyhrajeme. Měli jsme to jen ve svých rukách.

Ty jsi hrál léta za Duklu. Jak ses vůbec dostal na Kopaninu?
Znám se s Danem Vottem, který mě sem lákal už před rokem. Jenže já mu tenkrát řekl, že budu věrný Dukle. Kopal jsem tam už od žáčků s vyjímkou hostování na Smíchově, když Dukla neměla jeden čas A-tým. Chtěl jsem tam už dohrát. Jenže najednou nás po sezoně z béčka všechny vyhodili a já začal řešit, kam jít. Měl jsem dost nabídek z přeboru, ale zvolil jsem Kopaninu...

... která postoupila do divize. Většinou už hráči tvého věku nechtějí moc cestovat a přebor jim vyhovuje. Ty jsi nebyl ten případ?
(Směje se) No, ta divize byla trochu mínus. Kamarádi se divili, že jdu hrát ještě divizi. Ale zatím se mi to daří v práci nějak skloubit. Na Kopanině mě lákalo to krásné prostředí, zázemí a také to, že se hraje na přírodní trávě. Umělka, ta mě moc nebaví. Musím říct, že své volby nelituju.

Jsi pořád v kontaktu s Duklou?
Já tam nechodím. Jsem v kontaktu jen s masérem. Léta jsem byl v Dukle kapitán, duklák, ale ten konec? Z toho jsem trochu v rozpacích. Byl jsem hodně zklamaný. Nové vedení nás vyhodilo a ani nám to nepřišlo říct.

Proti Kopanině jsi sehrál spoustu zápasů. Jaký to pro tebe byl soupeř?
Byl to velký rival. Kluci z Dukly se divili, že jdu právě do Kopaniny, s kterou jsme se léta tahali o postup. Ale já žádnou zášť vůči Kopanině nikdy necítil, vždycky to bylo jen sportovní naštvání (usmívá se).

Brali jste v Dukle zápasy s Kopaninou prestižněji, než ostatní souboje v přeboru?
Určitě! Do zápasů s Kopaninou jsme se vyhecovali víc než na jiné soupeře. Kopanina měla vždycky výborný tým, Bohouš Strnadel střílel góly. Naše zápasy, to byla vždycky ozdoba přeboru.

Asi tě v tu chvíli nenapadlo, že bys někdy mohl na Kopanině skončit, co?
To fakt ne.

A jsi spokojený?
Jsem. S odstupem času si říkám, že jsem udělal opravdu dobře. Výborný trenér, zázemí, kluci. Je to parádní, jsem fakt spokojený.

Dali ti spoluhráči v kabině „sežrat“, že jsi z Dukly?
Nějaké narážky poslouchám pořád, ale beru to. S tím jsem počítal. Teď už to ustalo. Spíš si mě dobírají, když jsem na tréninku: Proč prý nejsem v práci. Už jsem kvůli ní párkrát chyběl.

Děláš hasiče, k tomu se ještě dostaneme. Spíš mě zajímá, jak moc si na tobě se Sváťou Sýkorou ostatní smlsli, že přicházíte právě z Dukly?
Nejvíc si asi smlsli, když jsem jako nováček musel před nastoupeným týmem zpívat kopaninskou hymnu. Já už to mám za sebou, ale Sváťa ještě ne. On se bojí zpívat (usmívá se).

Pojďme zpátky k fotbalu: V Dukle jsi patřil k oporám. Nepomýšlel jsi někdy na přeřazení do druholigového áčka?
Jednou jsem šel na lavičku, ale to bylo ještě v dorostu, když se tenkrát Dukla přesunula do Příbrami. Jinak nic. Jako mladší jsem nějaké ambice samozřejmě měl, tajně jsem doufal, ale šance nepřišla. Beru to tak, že jsou na světě důležitější věci, než je fotbal. Teď si zaběhám a jsem spokojený, když se vyhraje. Kolem fotbalu se život netočí.

Jaké máš vůbec ještě fotbalové plány?
Budu hrát, dokud to půjde. Rád bych klidně dohrál na Kopanině. Já totiž strašně nerad přestupuju. Noví lidé, nové prostředí, se vším se seznamovat, to není nic pro mě. Tady už všechny znám. Jestli mě nevyhodí, rád zůstanu.

To seznamování jsi měl na Kopanině ulehčené, ne? Hráče jsi znal ze vzájemných zápasů.
To je pravda. Pamatuju si Míšu Buzka, Charviho, Horyho. S tím jsme se určitě pokopali, on je na hřišti docela blázen.

Jak zatím hodnotíš výkony Kopaniny v divizi?
Čekal jsem, že na tom budeme o hodně líp. Pohled na tabulku teď není moc dobrý, ale jsem si jistý, že máme na to, abychom byli o několik příček výš. Dolů nepatříme. Doufejme, že se útočníci rozstřílí a začneme vyhrávat.

Třeba už v sobotu proti Brozanům?
Ideální varianta. Slyšel jsem, že je tam Divecký, bývalý ligista. Na toho si budeme muset dávat pozor, ale trenér nám všechno řekne. Informace o soupeřích má, před každkým zápasem nám říká, na koho si dát bacha, přes koho se dá projít. Už bychom po třech porážkách potřebovali vyhrát. Prohrát počtvrté... Ne, o tom nechci přemýšlet, musíme zabrat. Tohle je hodně důležitý zápas.

Když jsi mluvil o tom, že byste potřebovali, aby se rozstříleli útočníci - netáhně tě to dopředu, že bys ze zálohy ke střílení branek mohl víc pomoct?
To záleží na trenérovi. Záložníků je tady ale dost. Je mi celkem jedno, jestli hraju v obraně nebo záloze.

Nechybí ti góly?
Je pravda, že gól jsem v mistráku nedal ani nepamatuju. Ale jo, góly mi chybí, ale teď prostě hlídám zadek, takže by byla velká náhoda, kdybych se trefil. Leda, že bych to urval jako Charvi proti Admiře ze třiceti metrů.

Teď k té tvojí práci: co dnes obnáší dělat hasiče?
24 hodin jsem ve službě, pak mám dva dny volno. Takhle pořád dokola. Neznám svátek, víkend, to neexistuje. Kvůli tomu občas nestihnu zápas. Prohazovat si směny, to nejde. Jsem na stanici od sedmi rána do sedmi rána druhého dne.

Co děláte, když nemáte výjezd?
Máme tam kurt na nohejbal, hokejbal, můžeme trénovat na cvičné věži, na které se simuluje třeba požár v paneláku. Můžeme se dívat na televizi nebo večer spát. Ovšem když je výjezd, do dvou minut musíme být ze stanice.

Kolik výjezdů denně máte?
Průměrně tak sedm za směnu. Někdy víc, někdy míň, někdy žádný.

K čemu vás nejčastěji volají?
K dopravním nehodám a otevření bytů. Staří lidé žijí sami, pak náhle umřou a my ty byty otevíráme. Někdy to není příjemné, ale už jsem si zvyknul. U hasičů jsem 11 let.

Jak se člověk dostane k hasičům?
Náhodně. Skončil jsem střední školu a nevěděl, co budu dělat. Šel jsem na civilku k hasičům a už jsem tam zůstal.

Máš při výjezdech strach?
Ani ne. Někdy je to nepříjemné, protože nikdy nevíš, co tě kde čeká, co uvidíš na vlastní oči. Ale dá se na to zvyknout, za ty léta otupíš.

Kdy ses nejvíc bál?
Jednou jsme hasili areál Technoplynu Linde. Hořely tam tlakové lahve. Kdyby to tenkrát bouchlo, nastala by řetězová reakce a celé Strašnice mohly lehnout popelem. Tam to bylo o hubu.

To věřím.
Ale není čas na to takhle myslet. Musíš zachovat klid, nepřemýšlet, makat a jednat. Až pak na stanici se o tom bavíme, říkáme, co bylo dobře a z čeho si vzít třeba poučení.

Už chápu, proč jsi na hřišti takový kliďas. Fotbal tě asi nemůže po tolika zážitcích rozhodit.
Asi to tak je. Ten klid přenáším i do fotbalu, nejsem startovací.

Ptají se tě lidé na tvou práci hodně?
Jo, často o tom mluvím. I kluci v kabině se ptají. Máme tam i policajty, takže si vyměňujeme zážitky z případů. Už nám chybí jen nějaký záchranář (směje se).

A práci hasiče bys doporučil?
Je to dobrá práce. Udržuješ se v kondici, jednou za rok jsou fyzické i lékařské prohlídky. Já bych klukům doporučil, aby šli k hasičům.

O hasičích se říká, že mají hodně výjezdů kvůli kočkám, které jsou vysoko na stromě a nechce se jim dolů. Je to pravda?
No jasně, ke kočkám jezdíme taky. Nedávno jsme jednu sundávali z okapu. Jednou jsme taky přijeli ke stromu, kočka bylo třicet metrů vysoko, vyndali jsme žebřík, ona sama seskočila a odběhla pryč. Tak jsme si žebřík sbalili a jeli zase zpátky.

Pamatuješ si nějaký vyloženě kuriózní výjezd?
Zavolali si nás malí kluci, kteří hráli fotbal a vykopli si míč na střechu. Naskákali jsme do auta na výjezd a pak se smáli, že jedeme na takovou blbost - sundávat míč ze střechy. Ale byli to malí kluci, tak jsme jim pomohli.

A ještě poslední věc: jaké je svezní na hasičské tyči, které je možno vidět ve filmech? Stojí to za to?
(Směje se) Stojí. Chodí k nám exkurze ze školy a všichni se zkouší sklouznout do garáže k autům. Můžeš přijít taky, to sklouznutí doporučuju.