Jak se zpětně díváš na zápas v Teplicích?
Asi jako každý, byl to z naší strany trochu propadáček. Začali jsme dobře, dali jsme gól, ale od té chvíle bylo po 15 minutách po zápase. Dostali jsme tři góly. Musíme se z toho poučit.

Z čeho nejvíc?
Hlavně standardky, to jsme nezvládli. A taky jsme možná Teplice trochu podcenili. Oni měli v sestavě mladé a běhavé kluky. My jsme si asi mysleli, že dáme gól a pak už to půjde samo. Ve 25. minutě to bylo 3:1, pak už se to těžko otáčí. Teplice byly celou dobu lepší. Pěkně jsme si to vykousli. Já ještě nikdy v životě takový výprask nedostal. Nikdy, ani v žácích. Nejhorší zápas.

Jak vypadala cesta z Teplic?
Dvacet svěšených hlav. Ani se nemluvilo.

Už po pěti minutách druhé půle to bylo 5:1. Dá se říct, že už jste se pak těšili na konec?
Je to tak. Pak už jsme se jen modlili, abychom nedostali ještě větší příděl. Přitom jsme si řekli, že do druhého poločasu nastoupíme aktivně, zkusíme dát kontaktní gól a může to být ještě dramatické. Místo toho nebylo po pěti minutách o co hrát. Bylo to hodně nepříjemné, byli jsme tam trochu jako šášové. Ale to se někdy ve fotbale stane, teď to přišlo i na nás.

U tvého jména se objevil vlastní gól, ale ty se k němu nehlásíš. Jak to bylo?
Gól si dal Charvi, nevím, proč to všichni připsali mně. Bylo to ve všech novinách, na našich stránkách i stránkách Teplic. Já u toho ale vážně nebyl.

U čeho jsi byl ale určitě je červená karta v Chodově. Předtím jsi udělal dvě penalty. Neměl bys být opatrnější?
První penalta byla v přáteláku s Libuší, tam jsme se drželi oba a rozhodčí písknul penaltu. Byla přísná. Podobných situací jsou ve fotbale mraky. V Chomutově to asi penalta byla, ale s tou Libuší nesouhlasím.

A co ta červená karta?
Zase nebyla na místě. První žlutá byla jasná, stoprocentní. Tu druhou jsem dostal za úmyslnou ruku. Já ale ležel na zemi a míč mezi mnou a protihráčem lítal jako na kulábru. Ta červená nebyla na místě. Já jsem vždycky dostával žluté karty, snad od narození. Hraju tvrdě, každou sezonu mám pět nebo šest karet, možná i víc. Je to moje hra, to jsem já.

Takže jsi zlý muž Kopaniny?
(Směje se) Jo, jsem zlý muž, takový kopaninský Řepka. Ale já všechny karty dostávám za fauly, za řeči vůbec ne. Navíc ta červená karta v Chodově byla moje první v životě.

A jaký to byl pocit?
Bylo mi to hodně nepříjemné vůči klukům. Myslel jsem si svoje a šel pryč ze hřiště. Nechtěl jsem se hádat, verdikt rozhodčího bych stejně nezměnil. Odešel jsem v klidu. Nechtěl jsem si to dělat horší, abych třeba nedostal stopku na víc zápasů než jeden.

Fanoušci tě vídají na místě pravého beka. Ty jsi ale spíš stoper, je to tak?
V dorostu jsem hrál beka i stopera, ke konci už jen stopera. Mám to tam radši, jsem fotbalista, který se líp cítí ve středu hřiště. Ale ani bek mi nevadí.

Obránci s tvou výškou bývají většinou výborní hlavičkáři. Jak si na tom ty?
Většinou hlavičkové souboje vyhrávám, ale je pravda, že spíš ty obranné. Nejsem žádný velký střelec, i když pár gólů hlavou už jsem v béčku Bohemky taky dal.

Teď by se tvoje góly hodily. Co musíte udělat proto, abyste se po dvou zápasech zvedli?
Všechno jsme si rozebrali u videa. Teď už nemá cenu to řešit, musíme urvat vítězství s Admirou, abychom měli klid. Pak nás čekají Brozany. Kdybychom po těchto dvou zápasech měli 16 bodů, bylo by to hezké.

Berete tenhle dvojzápas jako klíčový? Může vás vystřelit výš, ale také nemusí.
Je výhoda, že hrajeme dvakrát doma. U nás je užší hřiště, doma jsme nebezpečnější než venku. Musíme to zvládnout a bude veseleji. Věřím, že podzim můžeme zakončit s 25 body, abychom měli klidnou zimu.

Co víš o Admiře?
Mám tam spoluhráče, co byl se mnou v béčku Bohemky, ale moc toho nevím.

Třeba ti poradí otec, fotbalový trenér, který má velký přehled. Je tvým velkým fanouškem?
Táta mě k fotbalu přivedl, sleduje mě od začátku. Vyptává se mě pořád a na všechno. Jaký byl trénink, jaký byl zápas. Ví, kdo jak hraje, kdo je jak nebezpečný. Když jsme třeba hráli s Vilémovem, přesně mi popsal, v čem jsou nebezpeční. Táta trénuje Varnsdorf, takže to má do Vilémova kousek a párkrát je viděl. Stejně jako celou naší severočeskou skupinu.

Chodí se dívat i na tebe?
Dřív chodil. Ale teď se do Prahy dostane jednou týdně. Letos mě ještě neviděl.

Ale po zápasech ti hned volá, je to tak?
Když prohrajeme, nevolá, protože ví, že mi není do řeči. Porážky se u nás řeší přes mámu. Ale když se vyhraje, hned chce všechno vědět. Jak to vypadalo, jak se mi dařilo, co mančaft. Jak to hodnotil trenér, jaký byl projev mužstva, jak jsme si zápas rozebrali. Prostě fotbalový trenér.

Jak tě otec hodnotí?
Říká mi, že mám dobrou postavu, z které bych mohl těžit. Že musím hrát důrazně a mít už jen díky té postavě respekt. Že mám dobrou kopací techniku na to, jak jsem vysoký. Zase ale nejsem tak rychlý.

Je otec velkým kritikem nebo spíš chválí?
Řekne mi svůj názor na rovinu ať hraju dobře nebo špatně.

Myslíš pořád na vrcholový fotbal?
Určitě o tom sním. Uvidíme, jak se to vyvrbí. Ale je mi dvacet, všechno je přede mnou, třeba nějaká možnost přijde.

V dorostu jsi hrál s Janem Morávkem, jste pořád v kontaktu?
Jasně, zrovna teď jsem s ním mluvil na Kopanině, kde trénovala dvacítka před odjezdem na mistrovství světa. Morimu velkou kariéru přeju, je to výjimečný talent, druhý Rosický.

Vyčníval už v dorostu?
Když nehrál, bylo to znát. Je to lídr, uměl to vždycky vzít na sebe. Byla s ním radost hrát.

Voláte si?
Voláme. Mluvil jsem s ním třeba potom, co hrál poprvé v bundeslize. I když v Schalke zatím moc šancí nedostal, na Kopanině vypadal spokojeně.

Ty asi z Bohemians znáš víc hráčů, co?
To je pravda, třeba Nikla nebo Lukáše. Když jsem hrál za béčko, měli jsme šatnu vedle áčka.

Trénoval jsi i s áčkem?
Občas jo, byl jsem i na pár přípravných zápasech. Trochu jsem k tomu velkému fotbalu načuchnul, měl jsem i profismlouvu, která mi už ale skončila. Třeba někdy někde dostanu další.

Taky jsi propadl fenoménu jménem Bohemians?
Jsem odjakživa Bohemák, který nemá rád Spartu ani Slavii.

Už jsi to řekl Martinovi Haškovi?
Ještě ne. Jestli přijde na Admiru, řeknu mu to po našem vítězství ve vířivce (směje se).

Chodíš na zápasy Bohemians pravidelně?
Na každý. Když jsem mohl, jezdil jsem i na výjezdy. Třeba v Ostravě jsem dostal na držku. Teď se chystám na derby se Střížkovem.

Asi nemá smysl se tě ptát, která Bohemka je ta pravá...
Kdo rozumí fotbalu, ví, kdo je Bohemka. Střížkov to není a nebude. Tak to je.

Je váš v šatně víc, kdo fandí Bohemce?
Nevím, jestli jí kluci fandí, ale Bohemkou nás prošlo dost: Jarda Žáček, Míša Buzek, Fanda Truhlář, Ivoš Drahorád, Dan Borský. Já byl v Bohemce od čtyř let, jinde jsem nehrál.

Až teď na Kopanině. Proč ses rozhodl pro tenhle klub?
Po pečlivém uvážení a dohodě s tátou, když mi skončila ta profismlouva. Táta mi říkal, že je na Kopanině euforie, že by to mohl být výborný rozjezdový mančaft. Je tady krásný areál, výborné zázemí. Zatím všechno super.

Kdy ses o Kopanině vůbec dozvěděl?
Měl jsem informace od Slávy Houšky. Seděli jsme spolu v zadní lavici na obchodní akademii. Byli jsme taková dvojka. On mě taky přemlouval, abych na Kopaninu šel. Má na mém příchodu podíl.

Studuješ teď vysokou školu?
Zrovna jsem začal management cestovního ruchu na Univerzitě Komenského.

Taky jsem podle tvé mailové adresy pochopil, že jsi velký fanoušek anglického Evertonu. Je to tak?
Je. Everton je pro mě něco jako Bohemka. Vždycky stavěl na mladých hráčích, odchovancích. Ten klub mi přirostl k srdci. Byl jsem se na něj podívat v Olomouci na Evropské lize a obdivuju jejich stopera Jagielku. I když můj největší vzor je Vidič z Manchesteru.

A co Wayne Rooney, který do Manchesteru jako mladý odešel právě z Evertonu, máš ho rád?
Rooney? To je diskutabilní. Já proti němu nic nemám, ale za tenhle názor by mě fanoušci Evertonu sežrali. Rozhodl se a má co chtěl. My máme lepší hráče, než je Rooney: Gosling a Rodwell. To je mladá generace Evertonu, o nich ještě uslyšíte.