Hned po tom gólu jsi vzteky zakopl míč. Byl jsi hodně naštvaný?
Jeli jsme do Sokolova s očekáváním, byl to první zápas venku. Dobře jsme se připravili, ale nechytli jsme začátek. Už po dvou minutách nás zachránilo břevno, pak přišel ten gól, což bylo vyvrcholení tlaku domácích. Ten hráč centroval, já na míč nedosáhl, přelétl mě a zapadl k zadní tyči. Z videa bylo patrné, že jsem byl špatně postavený. Dopadlo to, jak nemělo. Moc mě to mrzelo. I takové góly bohužel padají. Vím ale, že jim můžu zabránit. V neděli se mi to nepovedlo, beru to na svoje triko.

Co při tom gólu bylo z tvé strany špatně?
Určitě to postavení, ale také jsem měl dost problémů s míči. Není to výmluva, ale já s těmi sokolovskými adidasy neměl moc zkušeností. Dost uhýbaly, což bylo na tom videu vidět taky. Balóny tam různě plavaly, bylo těžké odhadnout jejich dráhu letu. Když jsem si zvyknul, bylo to z mé strany lepší.

Míče se pořád zdokonalují, z čehož vy brankáři moc radost nemáte, co?
To je pravda. Bavíme se o tom na tréninku s Vorlem (trenér brankářů Petr Pavelka - pozn. aut.). Čím je míč lehčí, tím lepší pro útočníky, dají větší ránu, míče zahýbají, různě plavou ve vzduchu. Střelci jsou rádi, brankáři nešťastní. Ale jednou jsem si vybral, že budu chytat, tak se nebudu vymlouvat.

Kromě jedné chyby v Sokolově jsi ale chytal i v předchozích zápasech výborně.
Je pravda, že mám v každém zápase nějaké povedené zákroky. Jenže to je na nic, když pak přijde tenhle nepovedený. Ale už je to pryč, musím se dívat dál. Celkově mi to na Kopanině sedí. V kabině je sranda, moc se mi tady líbí. Změnil jsem působiště a jsem se svou volbou spokojený.

Chytal jsi přebor za Uhříněves. Kdy tě Kopanina oslovila?
Ve druhé polovině jara. Pak se na mě byli podívat, sešli jsme se, nastínili si svoje představy a já na konci jara potvrdil, že mám zájem do Kopaniny jít. Na Uhříněvsi jsem to řekl dopředu, takže měli čas sehnat si za mě náhradu.

Takže jsi Kopanině fandil v dramatickém závěru sezony, aby se dostala do divize?
No jasně. Těšil jsem se, je to pro mě nová výzva. Na Uhříněves nemůžu říct nic špatného, skončili jsme sedmí a pátí v přeboru, ale chtěl jsem poznat jiný klub, jiné tréninkové metody a bohužel i lepší tréninkovou morálku, protože nás v Uhříněvsi moc trénovat nechodilo.

Věřil sis, že se hned staneš jedničkou?
Dopředu mi nikdo nic neslíbil. Tak se to nedělá a já bych to ani nechtěl. Snažil jsem si svou pozici vybojovat přístupem a výkony. Doufám, že to tak půjde dál.

Ještě se vrátím ke chvíli, kdy tě Kopanina oslovila - nebyl jsi překvapený?
Já jsem velký kamarád se Šimonem Honetschlägerem, vzájemně jsme se chodili dívat na naše zápasy a říkali si: To by bylo něco, kdybychom hráli v jednom týmu. Šimon o mně řekl vedení a to si mě pak vybralo.

Takže Šimon je tvůj agent?
Přesně tak, za tohle angažmá vlastně vděčím jemu.

Odkud se vůbec vy dva znáte?
Máme společného kamaráda Jakuba Tomka, který hrál se Šimonem v Motorletu. Znám i Jirku Machurku, kapitána Motorletu, tu jejich jinonickou kliku. Bydlí tam, ve Stodůlkách, v Řepích, jen já jsem z Hájů.

Tam jsi začínal s fotbalem?
Jsem odchovanec Hájů, kde jsem byl až do 19 let. Byl jsem tam v I. A třídě. Tenkrát za nás hrál Michal Bílek nebo Luděk Klusáček, kteří jsou dnes shodou okolností asistenti trenéra u národního týmu.

Takže nebudeš překvapený, když ti zavolají?
(Směje se) To mě nenapadlo, abych ještě trochu potrénoval, ne?

Zpět ke tvé kariéře - kam jsi z Hájů zamířil?
Byl jsem v Sibřině, která zkrachovala, ale trenér Andrlík si mě vytáhnul do Vyšehradu, kde jsem si připsal i nějaké divizní starty. Pak jsem byl rok na studijním pobytu v Německu. Chytal jsem v Kolíně nad Rýnem přebor.

Jak vysoká je to v Německu soutěž?
Šestá. Ale všechny hřiště jsou tam ve vlastnictví města, které do fotbalu nechtělo moc investovat, takže tam byla většina hřišť pískových.

Takže to byl spíš plážový fotbal?
No to zase ne, byl to spíš beton posypaný pískem. Fotbal tam hrál skoro každý a tyhle písková hřiště byla nejlehčí na údržbu. Ve vyšších soutěžích už měly A-týmy trávu. Ale to i třeba týmy na stejné úrovni mimo Kolín. Jen my ne.

Zas jsi z písku zocelený.
To určitě. Ale poznal jsem i německou mentalitu, jejich taktiku, byla to zajímavá zkušenost. Diváků tam chodilo zhruba stejně jako na pražský přebor. A bylo tam také dost zajímavých hráčů, kteří by se v pražském přeboru neztratili. Když jsem tam skončil, ozvala se Uhříněves a Královice. Zvolil jsem první možnost.

Teď jsi na Kopanině, kde máš možnost speciálních brankářských tréninků. Zažil jsi to už někde?
Jsem za to strašně rád. Na Hájích jsme měli brankářskou školu, do které jsem od 14 let chodil. Na Vyšehradě jsme zase měli individuální tréninky, které vedl Peter Bartalský, co chytá na Žižkově. Jsem na to zvyklý.

Co ti Bartalský dal?
Hlavně je to prima usměvavý kluk. Bylo opravdu přínosné trénovat s někým, kdo chytá profesionální soutěž. Naučil jsem se od něj zachovat klid a rozvahu. Také jsme se dost zaměřovali na práci nohou a výkopy. Mám dost dobrých cviků.

Co chceš jako brankář zlepšit?
Těch věcí je dost, třeba hra levou nohou. I to dneska brankář musí umět. Taky bych měl víc míčů udržet místo toho, abych je vyrážel.

Na Kopanině jste v A-týmu tři, kteří se perete o post brankářské jedničky. To jsi stále pod tlakem, jak to snášíš?
Já jsem byl připravený, věděl jsem, do čeho jdu. Když je víc brankářů, tak se víc snažíš. Mně se líp trénuje, mám zvýšenou motivaci. V Uhříněvsi jsem byl většinou na tréninku sám, pak to není stoprocetní, když nemáš konkurenta.

Co děláš mimo fotbal? Čím se živíš?
V jedné marketingové firmě vedu marketingové projekty jedné automobilky. Vystudoval jsem marketing na FTVS.

A nechtěl ses spíš zaměřit na fotbal?
Studoval jsem s Petrem Hurychem z Uhelných skladů, což je také jeden z mých blízkých kamarádů. Chvíli jsme měli specializaci fotbal, ale já jsem se zaměřil na obecný marketing a management.

Při pozápasových rozhovorech mluvíš líp než většina profesionálů. Vychází to z tvé práce?
Mám v práci často prezentace, kde ukazuji návrhy projektů, mám hodně jednání, na kterých musím říkat něco, aby to mělo hlavu a patu. Ne žádné nesmysly. Takže práce je v tomhle moje škola. Před kamerou si dávám pozor, ale v kabině mluvím jako každý jiný fotbalista (směje se).

Tvůj první rozhovor na FCPK TV prý viděla půlka Prahy. Je to pravda?
Pár známým jsem to poslal a Šimon si ze mě hned dělal legraci, že jsem to poslal půlce Prahy. Jsou to lidé, kteří sledují mojí fotbalovou činnost. Takže na tom, co říká Šimon, není ani zrnko pravdy.

V dalším zápase vás čeká Most B. Zatím máte v divizi jen bod. V jaké náladě do utkání jdete?
V dobré. Musíme s Mostem vyhrát. V pondělí mám 26. narozeniny a chci to oslavit s první divizní výhrou. Už jsme se o naší situaci s klukama bavili. Každý se musí zvednout, abychom neměli po pátém kole bod. Musíme k tomu s Mostem přistoupit zodpovědně. Jako to bylo s Čelákovicemi: Ty si tady téměř nevytvořily šanci a v závěru daly šťastně gól. Pro nás to byla naopak velká smůla. V Sokolově to bylo těžké, dost to nabili z áčka, ale stejně jsme se tam prezentovali hrou, která je pod naše možnosti. Doma se divákům určitě chceme ukázat v lepším světle.