Jenže přišel poslední roh a šťastné vyrovnání hostů. To asi hodně mrzí, co?
To je jasné. Chtěli jsme do divize na domácím hřišti vstoupit dobře, ideálně výhrou, které jsme nebyli daleko. Celý zápas jsme bránili standardky dobře, odvraceli jsme je v pohodě... A pak inkasujeme z posledního rohu.

Kde byla chyba?
Byl to řetězec chyb. Musím se na to podívat na videu, ale největší chyba byla, že ten míč prolétnul na přední tyči. Nebyl vysoký, skrz malé vápno by to takhle nemělo propadnout. Tomu rohu ale předcházela situace, kdy byl možná otočený aut, což se stává. Pak jsme ale mohli míč odkopnout, jenž to jsou jen kdyby a na to se nehraje. Každopádně není ostuda v poslední minutě kopnout míč přes zahrady, ať to letí, kam to letí. To dělají i mančafty v první lize, dělá se to i na úrovni reprezentace. Jenže my chceme všechno dohrávat fotbalově, na krásu a to nejde. Nemůžeme být tak hodní.

Asi už jste věřil, jako všichni fanoušci Kopaniny, že tým poslední roh přečká.
Doufal jsem, bylo jasné, že se po rohu bude pískat konec. Musíme prostě dohrávat tyhle situace i v poslední minutě.

Takže máte poučení pro příště?
Určitě. Říkal jsem klukům před sezonou, aby nepočítali s tím, že budeme vyhrávat tři nebo čtyři nula, že to nebude tak, abychom každého semleli. V divizi prostě musíme hrát do poslední minuty, oddřít to, zvlášť doma, když máme takhle rozehraný zápas. Měli bychom to zvládat. Teď jedeme do Sokolova, který prohrál 1:4 venku a bude se na nás chtít vytáhnout.

Na první pohled je rozdíl mezi přeborem a divizí patrný. Souhlasíte?
Naprosto. Už dřív jsem říkal, že nám bude pár zápasů trvat, než si na to zvykneme. Všechno je rychlejší, práce s míčem, agresivita. Prostě se musí jezdit nahoru-dolů, na sto procent. Jakmile vynechají třeba jen dva hráči, není šance uspět.

Rozdíl je také v rozhodčích, kteří v divizi pouští tvrdší hru.
To je pravda. I na to si musíme zvykat, na odlišný styl pískání. S Čelákovicemi byl rozhodčí v pohodě, možná mohl písknout penaltu po faulu na Gartha, ale prostě nepísknul. My jsme hlavně měli dát druhý gól, šance tam byly. Pak by Čelákovice musely ještě víc otevřít hru a my bychom mohli chodit do brejků, mohli bychom podržet míč a zakombinovat. Takhle jsme se báli o výsledek a došlo až k tomu vyrovnání.

Zdálo se vám to z vaší strany nervózní?
Hned, jak jsme dali gól, tak jsme měli obavy, abychom gól nedostali. Čelákovice se hned dostaly do mírného tlaku, měly tam pár rohů a my v tu chvíli všechno řešili odkopy, aby to bylo pryč od branky. Musíme se naučit rozehrávat konstruktivněji. Ale myslím si, že se to poddá. Až si mančaft sedne, tak to nebude špatné. Teď si musíme tu soutěž osahat a trochu se jí přizpůsobit.

Co byste na výkonu Kopaniny v divizní premiéře vyzdvihnul?
Nechci chválit jednotlivce, vezmu to celkově: co se týče nasazení a bojovnosti, tak jsme to zvládli opravdu dobře. Určitě byly v naší hře nepřesnosti, ale to se dalo čekat. Z kádru soupeře jsme se soutředili hlavně na Dalekoreje, což je výborný hráč. Sláva Houška se mu poctivě věnoval, nepustil ho za celý zápas do šance. Ale nakonec dal stejně gól, když se k němu míč odrazil po tom rohu.

Ten vám trochu zkazil náladu. Ale teď s odstupem: jaký to byl pro Kopaninu celkově start?
Představovali jsme si, že bude tříbodový. V průběhu zápasu jsme si říkali, že by bylo kruté, kdybychom prohráli. Máme bod. V tabulce pravdy jsou to mínus dva body, ale pro nás je to určitě povzbuzení. Pokud budeme nadále dobře trénovat, připravíme se na další zápasy odpovědně a myslím, že by to nemuselo být špatné.

V dalším kole jedete do Sokolova, kde vás čeká místní béčko. Víte něco o soupeři?
Zkusím zavolat Martinovi Haškovi, který v Sokolově trénoval. Když mu řeknu sestavu, snad mi o těch hráčích něco řekne. Záleží také na tom, koho pošlou z áčka. Teď toho o Sokolovu moc nevíme, snažili jsme se zjistit co nejvíc o Čelákovicích, teď se budeme snažit zjistit něco o Sokolově.