Roberte, teď vážně, jak to vypadá s tvým zraněním?
V zápase proti Uhříněvsi jsem dal gól, ale jelikož jsem neodehrál celé utkání, šel jsem druhý den za béčko. Trochu mě tahaly třísla, tak jsem jim ulevoval a nedostatečně jsem se rozcvičil. Po jedné střele jsem měl pocit, že se mi roztrhl sval ve stehně. Doktoři mi řekli, že to bude natržené, měl jsem tři týdny pauzu, masáže. V normálním životě mě to nijak neomezovalo. Když jsem chtěl popoběhnout, tak to bylo dobré. Šel jsem tedy zkusit trénovat, ale při zrychleném běhu mi to ruplo zase. Vytryskly mi slzy do očí. Strašná bolest. Teď už to nechám do konce sezony, tyhle svalové problémy jsou zrádné, musí se to pořádně zacelit. Ale třeba při jízdě na kole mě to nebolí.

Takže je teď z tebe cyklista?
No jo, jezdím si svou Tour de France. Musím něco dělat, abych moc neztratil a udržel si fyzičku. Nasadím si svoje tempo a jedu.

Máš svoje trasy?
Bydlím ve Slaném, rodiče deset kilometrů směrem na Karlovy Vary. Je tam krásná příroda, lesy. Tak se v nich proháním na kole. Radši bych šel s klukama na trénink, ale nedá se nic dělat. Mám svůj okruh, který si stopuju a pořád ten čas stlačuju dolů.

Chodíš jezdit každý den?
Tak třikrát týdně. Baví mě to. Mám horské kolo, které mi pomáhal vybírat Honza Horák. Dělá messengera, takže je na Kopanině největší odborník přes kola. Koupil jsem si spíš terénní, protože já na silnicích moc nejezdím. V přírodě je to krásné: údolíčko, spousta stezek, úžasný zážitek.

Jezdí s tebou i tvoje přítelkyně Blanka?
Ta rozhodně ne. Na kolo moc není, ta má jiné starosti. Zrovna v tomhle týdnu dělala státnice. Takže byla ráda, že jsem vždycky vypadnul z baráku. Bála se, že budu zraněný doma ležet a znervózňovat jí...

Bereš tedy na vyjížďky některé spoluhráče z Kopaniny?
Už se mnou byl Honza Charvát. Martin Janda bydlí ve stejném městě, měl neskutečné plány, jak spolu budeme vyrážet na kolo, ale u Jandise platí: Sliby, chyby. Kolo mám rok a za tu dobu se mnou nebyl ještě ani jednou.

Pojďme k fotbalu. I když jsi zraněný, jak prožíváš boj Kopaniny o vítězství v přeboru?
Snažím se jednou nebo dvakrát týdně navštívit trénink. S několika klukama jsem téměř v denním telefonickém kontaktu, mám v týmu výborné kamarády, řešíme i mimofotbalové věci, máme k sobě blízko. Ale samozřejmě mluvíme i o situaci v přeboru.

S kým si voláš nejčastěji?
S Charvajzem, Jandisem, Míšou Buzkem, Romanem Vyšatou. Ale jak říkám: chodím pravidelně do kabiny, se všemi si mám co říct. Vždycky se na to těším. Potřebuju kontakt s týmem.

Na tréninku býváš od začátku do konce?
Chodím tak v polovině, pokecám s Mírou a Hombrem v hospodě, dokoukám se na trénink a počkám na kluky v kabině. A před zápasy jsem s nimi v kabině taky. Když nemůžu být na hřišti, zastávám funkci maséra. Aspoň tak můžu být s nimi na lavičce.

A místo v kabině pořád máš, nebo ti ho někdo zasednul?
Zatím jsem si nevšiml, že by mě někdo chtěl vystrnadit. To místo tam pořád mám, je to dobrý flek.

Na Kopanině toho pamatuješ už hodně, ale takhle blízko divizi Kopanina ještě nebyla. Kde je kouzlo úspěchu?
Je tady jádro týmu, které se vytvořilo už při postupu z I. A třídy. Na to se nabalovali ostatní a letos to vyvrcholilo, když se vedení podařilo kádr opravdu zkvalitnit. Máme tady 22 vyrovnaných fotbalistů, což je výborné. Když vám vypadnou čtyři z kádru patnácti lidí, je to problém. Ovšem když vás je dvaadvacet, dá se to nahradit. Konečně jsme se dostali do pozice, ve které byly dřív naši soupeři: už dlouho vedeme tabulku. Nechci říct, že se nás někdo bojí, ale určitě mají všichni velký respekt. Někdy mám až pocit, že se nám bojí dát gól.

Opravdu?
Vypadá to tak. Lídři soutěže budí respekt. Měl to tak Motorlet, Horní Měcholupy i Meteor. Teď to zažíváme my. Navíc jsme dokázali vyhrát i ty zápasy, kdy se nám úplně nedařilo. Není nás jen hodně, ale je tady také kvalita. Každý hráč může rozhodnout jakýkoliv zápas. Góly dokážeme dávat, v přeboru jsme jich nastříleli nejvíc a vzadu hrajeme taky dobře. Proto vyhráváme. To je pak znát na náladě. I fanoušci soupeře musí vidět, že ač hraje v naší sestavě kdokoliv, vyhráváme. To musí být pro protivníky hrozný pocit. Kluky za to, co na jaře dokázali, obdivuju. Jsem rád, že můžu být součástí takového týmu.

Teď se blíží nejdůležitější zápas jara. Co od něj čekáš?
Dukla B je trochu jiný tým než ostatní. Chodí tam hráči z áčka a to ne vždy dělá dobrotu. Párkrát jsem je viděl a musím uznat, že mají velice kvalitní mančaft. Na druhou stranu my taky. Dá se s nimi rozhodně hrát.

V Dukle B působí tvůj velký kamarád Tomáš Nový, který rovněž hrál na Kopanině. Nastoupí v sobotu?
Od začátku asi ne, ale naposledy střídal a dal i góla, takže to bude rozhodně nepříjemný žolík.

Hecujete se?
To je jasné. Ale už slýchám z Dukly hlasy, že je rozhodnuto, že bychom byli hloupí, kdybychom tenhle šestibodový náskok neudrželi. Myslím, že je to součást jejich taktiky, chtějí nás ukolébat. Ale pozor, musíme být stoprocentně ostražití.

Myslíš, že se Dukla posílí z A-týmu?
To jsem taky zvědavý, za jaký konec to vezmou a jestli se případně ti hráči z áčka dokáží vyhecovat. Ale Dukla to u nás určitě zkusí, chtějí jít do divize a udělají pro to všechno. Dokud mají teoretickou šanci, nic nevzdají. Pro ten zápas by bylo možná lepší, kdyby hráli v silnější sestavě. Ještě víc by nás to nahecovalo. Ale i tak budeme dobře připravení, obezřetení. Nic nepodceníme, to nepřipadá v úvahu, vždyť nás čeká zápas jako hrom. A nebojíme se ho.

Budeš při zápase slyšet?
Já to sice hodně prožívám, ale ne tak jako někteří, abych řval. To není můj styl, já si to prožívám vnitřně, ale zakřičet umím taky. Doufám, že budou spíš slyšet kluci na hřišti při slavení gólu. To si pak zařvu taky.

V případě vašeho vítězství není co řešit a první místo bude vaše. Už se chystáš na oslavy?
Já se chystat můžu. Nebudu hrát, možná bych měl i něco připraveného, ale nechci tím kluky zatěžovat. Někteří tuší o co jde, ale zůstane to v kabině. O oslavách se ale teď bavit nebudeme, na to by bylo pak dost času. Teď je důležité, aby se kluci na Duklu maximálně soustředili a už to doklepli.

Stačila by vám ale i remíza, ne?
To bude záležet na vývoji utkání. V určitém smyslu by stačit mohla, protože pak bychom k definitivě potřebovali uhrát bod ze dvou zápasů. Ale proč nezkusit proti Dukle vyhrát a stvrdit to hned? O to by to bylo krásnější. Navíc máme Dukle co vracet z podzimu, když jsme tam prohráli 0:3. To byl nešťastný zápas. Navíc by pro náš vnitřní pocit bylo dobré, kdybychom Duklu aspoň jednou porazili.

Láká tě divize s Kopaninou?
Moc dobře vím, co je to za soutěž. Rozhodně je to výš než přebor, v klubu jdou věci dopředu, má se stavět tribuna. Kopanině by divize slušela.

Před dvěma roky jsi mluvil o tom, že bys chtěl dítě. Jak to v tomhle směru vypadá?
Tohle téma jsme doma odsunuli. Pro Blanku bylo důležité, aby dokončila školu. Teď si bude chtít najít práci, abychom se trochu zabezpečili, ale pak na ní budu tlačit.

Vlastního potomka ti tedy pořád nahrazuje synovec?
Přesně tak, je užasný. Blanka má synovce taky, takže se kolem nás motají dva malí prcci.

Říkal jsi, že tvůj synovec bude Kopaňák. Je?
Když mu byl rok, kopal do míče víc. Jeho táta je přes počítače, tak doufám, že zůstane u sportu. Ale ségra je hodně sportovní, můj táta taky, já s ním pořád kopu do míče, tak doufám, že u toho zůstane a stane se Kopaňákem.

A bereš ho na Kopaninu?
Byl tady dvakrát. Sháněl jsem mu malý kopaninský dres, ale nebyla velikost. Tak jsem hledal alternativu a nejpodobnější dres má Barcelona. Dal jsem mu tedy barcelonský dres, trenky a stulpny. Jen má na zádech místo Messi napsáno R. Nedvěd.