Když Urbi v létě 2015 přicházel z Viktorie Štěrboholy, asi málokdo tušil, jak dlouhý příběh se právě začíná psát.

Na Kopaninu se dostal vlastně trochu náhodou. Ve Štěrboholech na něj narazil Radoslav Melničuk, dlouholetý kapitán FCPK, kterého Urban okamžitě zaujal. O talentovaném útočníkovi se zmínil na Kopanině a následně jej sám kontaktoval. Velmi rychle se ukázalo, že do našeho klubu přichází mimořádný fotbalista a především rozený střelec.

Jeho výkony nezůstaly bez povšimnutí ani ve vyšších patrech českého fotbalu. V mládí prošel Slavií, později byl na zkoušce v Liberci a možnost ukázat se dostal také v Plzni. Podmínkou tehdy bylo především zapracovat na fyzické připravenosti.

Právě tady se možná skrývá největší „co kdyby“ Urbanovy kariéry. Talent na profesionální fotbal podle lidí, kteří ho vedli, bezpochyby měl. Jeho životní styl ale nikdy nebyl úplně podřízený tomu, aby se za každou cenu stal profesionálním fotbalistou.

Jeho první trenér na Kopanině Sálem Hebousse ho přesto řadí mezi vůbec nejtalentovanější hráče, které kdy vedl. A srovnání má velmi zajímavé – během své trenérské kariéry pracoval například také s Tomášem Pešírem nebo Tomášem Poláčkem, kteří se dokázali prosadit až v nejvyšší české soutěži.

„Mohl to dotáhnout až do ligy, bohužel má rád pivo, ryby a šipky. Stále mě udivuje, co dokáže předvádět s těmi 30 kilogramy navíc“ řekl Hebousse.

Na Urbanovi ale vždy viděl něco výjimečného. „

Jednou z jeho největších předností je něco, co na první pohled nemusí být tak nápadné. Urbi hraje s hlavou nahoře. Při vedení míče nepotřebuje neustále kontrolovat balón pohledem, díky čemuž má přehled o spoluhráčích, prostoru i pohybu soupeře. Schopnost, která není samozřejmostí ani u hráčů na výrazně vyšší úrovni,“ zhodnotil trenérský matador Sálem Hebousse.

 

K tomu přidejte zakončení, fotbalové myšlení a přirozený cit pro hru. Bylo mu jedno, jestli má dát gól pravou nebo levou. Na svou postavu má i vynikající odhad na hlavičku, skvěle zahrává přímé kopy a o zrychlení se vůbec nemusíme bavit. Výsledkem je útočník, který se během let zařadil mezi historicky nejlepší střelce Kopaniny.

Urban navázal na tradici výjimečných střelců, kteří zde byli před ním. Mezi hlavní hvězdy patřili Michal Botlík, OivindGiil nebo Bohuslav Strnadel. Ti všichni už jsou v síni slávy. Urban zůstává. Ve svých sedmatřicti letech ještě může rozdat hodně radosti, pokud mu zdraví vydrží.

Urban Kopanině opakovaně vystřílel postupy do divize, tituly v poháru a opakovaně se stal králem pražských střelců. Až jednou skončí, zcela po právu bude mít čelní místo v síni slávy Barcelony od letiště.

 

Jeho kopaninský příběh přitom nelze vyjádřit pouze dvěma stovkami oficiálních startů za A-tým. Když připočteme jeho působení v B-týmu, přípravná utkání a další zápasy, bavíme se o stovkách utkání v kopaninském dresu.

A možná právě to vystihuje Urbiho nejlépe.

Mohl jeho fotbalový příběh vypadat úplně jinak? Pravděpodobně ano. Talent měl podle svých trenérů na to, aby se dostal výrazně výš. Jenže potom by to možná nebyl Daniel Urban, jakého na Kopanině známe.

 

Fotbalista s mimořádným talentem. Střelec. Kopaňák.